středa 8. ledna 2020

MaMa téma: Moje tělo

Krásný den vám přeji!

Tak jo, dnes jsem se rozhodla poprat s dalším tématem z naší série MaMa témat. A když už, tak už, takže celkem osobním. Na jednu stranu mi nedělá problém o sobě psát, na druhou si říkám, co všechno tyhle stránky ještě snesou :D Každopádně, ráda bych se dnes zaměřila na mě, respektive moje tělo, které bylo během krátké doby postihnuto největšími změnami. O zážitcích, mých zkušenostech a trochu i duševním rozpoložení jsme si tu psali, v článcích o těhotenstvío porodu a šestinedělí a určitě budu pokračovat i nadále, ovšem dnes chci trochu víc říci k tomu, jak vypadá moje tělo a jak jsem se kvůli tomu cítila, respektive se stále cítím...



Těhotenství

O tom, jak se mění tělo v této době asi hodně víte, i když není to samozřejmě jenom o narůstajícím bubnu. Samozřejmě to je věc, která tělo poznamenala nejvíc, ale v těhotenství jsem se tak nějak měnila celá. Víte, je zvláštní, že ač to byla převážně změna k horšímu, tak jsem to vůbec nevnímala. Měla jsem období, kdy jsem si přišla neschopná, nemohla se na sebe podívat do zrcadla a tak dále, ale ve finále to vše vyšumělo, koukla-li jsem se na ten narůstající pupík. Nabrala jsem celkem 18 kg a stejně jsem si ke konci přišla hezčí než kdy předtím, protože tam prostě byl ten pupek :D I když v mém případě mé tělo kila odneslo všude - nenarostl jen pupek, ale zesílily i ruce a nohy, narostl zadek a prsa..  Jenže ten pocit, že ve vás roste nový život, tohle všechno přebuší. A navíc v těhotenství pořád tak nějak nevíte, jak to vaše tělo poznamená do budoucna, co zůstane a nezůstane, takže se tím prostě tolik nestresujete.. Zároveň musím říci, že jsem nikdy neměla hezčí vlasy, pleť a nehty než v těhotenství. Nehty rostly závratnou rychlostí a byly odolnější a pevnější (vydržely i pracovní zápřah, což nikdy předtím nedávaly!) a vlasy mi rostly jako šílené, lesklejší a pevnější než kdy dřív a zároveň se tolik nemastily. A pleť? První trimestr mi blbla a objevovaly se pupínky, ale dalších šest měsíců v top stavu. To zase bylo fajn, to se musí nechat!

Porod a šestinedělí

Co se děje při porodu asi taky popisovat nemusím, ostatně celej můj porod byl docela podrobně popsán v samostatném článku. Každý víme, jak děti chodí na svět, ale když se opět trochu hlouběji zamyslíte nad tím, co to tělo musí zvládnout a co dokáže.. Kdo to má za sebou, tak ví.. Ale vezměte si, že musíte z těla vypudit průměrně tříkilové závaží a protáhnout ho neuvěřitelně malými orgány :D Jako i když to mám za sebou, tak tuhle fyziologii prostě asi nikdy nedokážu úplně pochopit.. Nejsem moc často teatrální, ale tohle je prostě zázrak :D Když vidím toho vejlupka dnes, tak vůbec nechápu, že jsem ho v sobě tak dlouho nosila a pak ho tak pracně vyprdla a už jen proto si svého těla snažím vážit, ať vypadá jakkoliv. Dokázalo toho totiž hodně. 

Ovšem i když jsem se snažila postavou a tou hrůzou, která mi po porodu zůstala, netrápit, nešlo to. Nejen, že první cca čtyři týdny mě všechno bolelo. Spodek se vzpamatovával velmi pozvolna a víc bych to radši nerozebírala. Dosud nerodící nechci vyděsit a rodící to z valné většiny znají :D Prostě daň za to, že jsem netrénovala a nakonec nekoupila ani ten Aniball :D Taky se mi hodně rozestoupila pánev, takže ani to nebylo úplně příjemné a navíc jsem se díky tomu nevešla (ehm dosud nevejdu) do žádných kalhot. Prsa po kojení šíleně bolela, což tedy vygradovalo do teplot a "lehčího" zánětu. Břicho mi splaskávalo velmi pozvolna. Drželo se snad skoro měsíc, vypadalo jak kdyby mě za něj někdo vytahal a upřímně, do dneška vypadám, že jsem tak ve čtvrtém měsíci s dalším.. Ale v tom šestinedělí bylo všechno takový divný. Raději jsem se na sebe moc nedívala, ani jsem na to neměla čas, což mi trochu v hlavě ulevilo. Hlavně jsem pořád měla (falešnou) naději, že se všechno srovná a postava se mi časem sama vrátí do původního stavu před porodem. Naivní, já vím. Každý mi ale tvrdil, jak váhu nechám v porodnici a co nenechám tam, tak mi půjde dolů samo po návratu domů, jak se budu muset otáčet. Otáčet jsem se sice musela, ale dolů nešlo vůbec nic, leda tak moje nálada... A k tomu přišly ještě ty odporný mrchy strie.. Na břichu sice ne, tam to mazání pomohlo, ale všude okolo jich mám, že to ani nespočítám.. Ale s tím se asi budu muset naučit žít a naštěstí jsou na místech, která nikde nevystavuji, takže aspoň něco pozitivního :D

No a na samý závěr šestinedělí, ještě to vlastně nebylo ani šest týdnů a mé tělo uznalo za vhodné, že je čas být opět schopné reprodukce, jestli chápete, co tím myslím.. A jestli jsem někdy trpěla na bolestivý menses, tak to, co přišlo po porodu.. Uf. Jsem si opět naivně myslela, že po porodu se bolesti zmírní a nedokáží mne rozhodit tolik jako dřív, když jsem zažila už i horší bolest.. Jsem se ZASE spletla..

Postupem času mi tedy tak nějak došlo, že ač už tělo dokázalo mnohé, za což jsem byla vděčná, tak bude muset dokázat ještě víc. A hlavně já, se svojí vůlí. Prostě nejsem z těch šťastlivců, kteří mají do týdne opět svoji váhu a postavu jako lusk (to jsem tedy neměla ani předtím, ale oproti tomu, co je teď.. víte jak :D). Začalo mi docházet, že budu muset sakra máknout, abych s tím něco udělala.



Třetí měsíc po porodu

Když jsme si na sebe doma tak nějak zvykli, váha se stále nijak razantně nehýbala směrem dolů (a to jsem se fakt nijak necpala!) a já viděla stále přebytek na břiše, zadku, všude, rozhodla jsem se s tím začít něco dělat. Každý večer jsem si na dvacet minut zalezla do pokoje a cvičila a dala jsem se na lowcarb stravování. Pár kilo šlo dolů velmi rychle a já tak nabyla trochy sebevědomí a makala dál. Jenže pak přišlo úplné vyčerpání organismu a nějaká chřipka, takže jsem si musela chtě-nechtě dát na chvíli pauzu a cvičení šlo stranou..


Třetí měsíc až dosud

No a je vám to asi jasný, dosud jsem se nebyla schopná k tomu vrátit. Po nemoci jsem navázala kupou stresu ohledně bydlení. A všechno šlo do háje. Neměla jsem čas a hlavně energii si vařit a připravovat jídla pro sebe, takže jsem sklouzla zase k pečivu, přílohám a sladkému.. Rázem zafungoval jojo efekt, takže všechno zpátky, ne-li ještě víc. Břicho mám teda fakt jak kdybych čekala druhý :D Do toho teď byly Vánoce.. Ale řekla jsem si, že po Vánocích na sobě začnu zase pracovat, protože už se na to fakt nemůžu koukat a stydím se. Chci svoje tělo mít ráda takové jaké je a být mu vděčná, za to, co dokázalo, ale prostě ať chci sebevíc, nemůžu. Takhle hrozně jsem nikdy nevypadala, do téměř žádného oblečení se nevejdu. Celé tělo je tak nějak povolené a povislé a prostě ošklivé. A ani trochu se v něm necítím dobře. Jenže tím to nekončí jo, abych se cítila ještě mizerněji, tak od pátého měsíce začaly šílet hormony a strašně padají vlasy a k tomu se velmi rychle mastí! Pryč je ta lesklá, zdravá, objemná kštice, co vydržela třeba týden bez mytí.. Sakriš :D S tím jsem zkoušela bojovat péčí na podporu růstu vlasů, což mi bohužel nepomohlo a zevnitř dodávám vitaminy, tak snad se to časem, čti: než budu plešatá, srovná. Znatelně se zhoršila i pleť, póry jsou více zanesené, černých teček přibylo a i pupínků se objevuje mnohem víc a častěji než v těhotenství.. No prostě to už není vůbec hezký. Chápete. Takže kromě mindráku z postavy se přidal ještě mindrák z mála vlasů a jebáků po celém ksichtě. No lidi, chci se mít ráda, ale tohle prostě nejde :D 

Proto ač jsem si nikdy nedávala předsevzetí a od nového roku nic neměnila, tak letos je to jinak. Sepsala jsem si plán a cíle, co chci za tenhle rok stihnout a zapracovat na sobě je jedna z položek. Začínám tím, že se snažím tělo vyčistit. Po vánočním jídle je to prostě na místě a jelikož jsem zase šíleně zavodněná, potřebuji odvodnit a dát si očistu. Hned po tom najedu opět na lowcarb, na což už se i vážně těším, protože lowcarb jídlo mi strašně chutná, přípravy mě baví a cítím se při nízkosacharidovém stravování fakt skvěle. No a pohyb vyplynul tak nějak sám. Tady u nás máme dřinu zaručenou. Stačí zajít do města, kam se jde pořád z kopce, do kopce.. k tomu plnej kočár a leje ze mě, že jsem promáchaná skrz naskrz :D  Tento rok si tedy dávám za cíl vydržet a konečně něco dostat dolů, ať se můžu opět cítit ve vlastním těle dobře.


Každopádně jedno je jisté, těhotenství, porod a následné týdny a měsíce dávají tělu strašně zabrat. Je až neuvěřitelné, co lidské tělo dokáže a zvládne. Měly bychom, zejména my ženy, za to na něho být hodné a pyšné, ať už vypadáme jakkoliv. Já vím. Stojí to za to. Jenže je to tak těžké. Mně se strašně těžko smiřuje s tím, že je během relativně krátké doby všechno jinak a ta paseka, co na mě zůstala, je prostě nekoukatelná :D Taky vím, že chci během krátké doby zázraky, chtít do půl roku mít všechno zpět je brzo.. Ale víte jak. Prostě se vidíte každý den a každý den je pro mě momentálně dost nepříjemný. Přiznávám, že závidím těm, které mají to štěstí, snažit se nemusí a jejich tělo se dostalo do formy bez snažení.. Já si to budu muset prostě vydřít. Každopádně poplácat po rameni se musíme všechny, to nejtěžší jsme zvládly :)

Jak jste to měly s postavou po porodu vy? Dostalo se vaše tělo do formy hned a "samo" nebo jste mu musely pomoci?

15 komentářů:

  1. Malý je ještě malý a dá se očekávat, že postava nebude po tak poměrně krátké době dle představ. Holt každý to má jinak, mamča třeba nabrala jen na břiše a z porodnice odcházela s váhou před těhotenstvím, takže furt pevně doufám, že alespoň tohle dobré budu mít po ní. Bohužel oproti mě byla fakt vyzáblá, takže tomu moc nevěřím :D A věřím, že na vysněnou váhu a postavu se dostaneš, hlavně až se tím nebudeš tolik stresovat :)
    Beauty of pink / Knižní regál

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem věděla, že přiberu hodně, mamka taky nabrala přes 20 kg s každou a babička taky, ale trochu jsem doufala, že to pak rychle dostanu pryč :D Jo máš pravdu, že hlava dělá hodně, snažím se to tolik neřešit, ale ono to prostě moc nejde no :-/

      Vymazat
  2. Musím souhlasit s tím, že je neuvěřitelné, co tělo zvládne, ať už těhotenství nebo porod.. Ale možná právě proto, jak je to neuvěřitelné, tak to chce čas a někdy i dřinu, aby se napravilo, co tohle období napáchalo. Ale mně jako doposud bezdětné se to kafrá:-D Moc držím palce:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, jsi zlatá :) To jo, já věřím, že časem se to hodí do pořádku, ale to prostě moje hlava nechce moc slyšet :D Já jsem člověk, co nerad čeká, takže mě tohle děsně ubíjí :D

      Vymazat
  3. Ahoj. Břicho po císaři katastrofa. naštěstí zabrali dlouhé procházky a zadek, stehna mám lepší než před porodem.Vlasy jsou divné pořád.A když už jsem si říkala že se pomalu vracím do normálu, tak jsem těhotná znova.Malá má teď rok a já jsem ve 3měsíci.Asi se z toho pos... :-). A ne kojením opravdu nehubnu:-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jéééé, tak prvně gratuluji! :) Na druhou stranu zase i obdivuji, jít do toho podruhé takhle chvíli po sobě.. Já bych to nedala :D Tak třeba to už tělo tolik nezasáhne, když je to chvíli po sobě.. Někde jsem četla, že tělo je na další těhotenství/porod připraveno ještě dva roky po předchozím porodu, tak je to prý nejlepší doba na další potomstvo :D :)

      Vymazat
  4. Já aniball měla a dopadla podobně jak ty, takže se tím netrap :D Já akorát lituju vyhozených peněz. Jinak teda patřím k těm šťastnějším, co mají méně kg než předtím, i když zpevnit by to chtělo, to ne že ne. Ale dokopat se nemůžu :D A díky kojení nemám ani 16m po menses, tak to si taky nestěžuju :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak hned jsem klidnější, že jsem do toho nakonec nešla :D Nezbývá mi, než ti závidět :D :) Já jsem počítala s tím, že menses dostanu brzo, když jsem téměř nekojila, ale že to bude daleko horší než předtím.. to teda zas jako ne :-/ :D Ale třeba se to časem ještě upraví.. doufám v to :D

      Vymazat
  5. Ja byla na puvodni vaze 3 mesice po porodu, ALE telo vypadalo uplne jinak, vsechno povoleny. Pomohlo trochu cviceni, svizny prochazky a uplne nejvic kolo se zaprazenym vozikem s malou. Jezdila jsem od cca konce dubna a v cervenci jsem mela nohy lepsi nez pred tehotenstvim. Takze ja verim, ze pohyb dost pomuze. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No doufám v to taky.. :) Už se těším na jaro, až bude ten pohyb venku trochu příjemnější a veselejší :D

      Vymazat
  6. Ahoj, jak píšeš ty, i já jsem si během prvního (a i 2.) těhotenství připadala i přes kila navíc tak nějak hezčí, vlasy se nemastily, pleť v pohodě, prsa větší, přibrala jsem pokaždý 11-12 kilo, takže to šlo dolů hned a váhu jsem neřešila ani u jedný, po první holčičce jsem dokonce půl roku po porodu měla ai ještě o 5 kilo míň než běžně, vlivem stresu a oblečení na mě viselo. Myslim si, že na váhu má vliv nejen stravování, ale hlavně životní styl a jeho změny, já jsem se se dvěma dětmi vždycky hodně nalítala a až teď, po návratu do kanclu před rokem mi váha vyletěla o pár kilo nahoru a nechce se jí dolů. A abych tě trochu uklidnila, vlasy mám už 2. den od mytí teď mastný tak, že vypadají, jak týden nemyté (testuju teď šampuk od Lush, který docela ty kořínky pěkně odmašťuje - uvidím dlouhodobě) a pleť nevím, jestli je tam mastná nebo suchá, ptž mám oboje, jak pupínky, tak suchou napjatou kůži, prostě děs :(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No ty vlasy jsou děs :D Ale doufám, že se to zase časem trochu srovná, stejně jako váha :D

      Vymazat
  7. V těhotenství jsem postavu absolutně neřešila a s oblibou nosila obtažená trika. Konečně jsem si to totiž mohla dovolit. Postava se mi po porodu srovnala teprve až tak za dva roky, kdy jsem dokonce vážila i méně než před těhotenstvím. Po tu dobu jsem si sice párkrát při pohledu do zrcadla posteskla, ale na nic víc prostě nebylo čas. Já vlastně ani nevím, ale váha se nějak srovnala sama. A to jsme kojila jen dva měsíce. Každé těhotenství se ale na postavě podepíše a mi na břiše také zůstaly nepěkné strie a povolené svaly :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem nosila trochu upnutější věci než obvykle, v tom těhu si to člověk může dovolit :D A doufám, že se to u mě časem taky trochu srovná, kdybych vážila míň než předtím, tak se taky jako zlobit nebudu! :D

      Vymazat
  8. Noo, číst si tohle v 16tt asi nebyl můj nejgeniálnější nápad :-D a to mám zdravotnické vzdělání, takže vím o všem tom nejhorším, co mě může potkat ;-) Každopádně nějak to dopadne, o tom žádná. Díky, že jsi šla s kůží (včetně strií) na trh:-) Už jsem se smířila s tím, že všechno své "S" oblečení je načase zavčasu prodat nebo darovat, ať mi pak zbytečně nevháni slzy do očí. Ale nevadí,aspoň bude víc místa ve skříni...na ty XL pytle a plachty:-D

    OdpovědětVymazat

Každý komentář mi udělá obrovskou radost! Děkuji! :)