Tisková konference e-shopu Demdaco.cz

Krásný čtvrteční den, moji drazí!

Poslední den dovolené jsem strávila u počítače přípravou nových článků pro vás, protože pak zase začne fofr. První, který jsem se rozhodla připravit a ještě dnes zveřejnit, bude tenhle o mém včerejším výletě do Prahy, kam jsem zase po čase vyrazila. Byla jsem pozvaná na oficiálně první tiskovou konferenci e-shopu Demdaco.cz, což mne moc potěšilo a ráda jsem nabídku přijala.

Tip na výlet: Kutná Hora

Krásný víkend vám přeji!

Rozhodla jsem se jednou zase odbočit od kosmetiky a když už máme ten víkend a prázdniny, dám vám jeden tip na výlet. Pokud nevíte kam vyrazit a zajímá vás trochu architektura dob minulých, tak v Kutné Hoře by se vám mohlo líbit :) Mnozí asi vědí, že Kutná Hora v sobě ukrývá velké historické bohatství a jistě ji velké množství z vás už navštívilo. Já se studem přiznávám, že ač bydlím sotva hodinku od tohoto městečka, tak jsem tam tento týden byla poprvé :-O V plánu jsem to měla už dlouho, ale až teď jsme se s Michalem konečně sebrali a vyrazili tohle středočeské městečko obhlídnout. Jak jsem říkala, v Kutné Hoře najdete spoustu krásných historických monumentů, hned několik kostelů, Katedrálu, Jezuitskou kolej a přilehlé zahrady, Kostnici a další památky. Jednoznačně však vévodí gotický Chrám Sv. Barbory, který patří mezi památky UNESCO. Takže pokud vás to trochu táhne k architektuře a historii, tady se určitě vyřádíte :)

My jsme vyrazili během dopoledne vlakem z Pardubic a v plánu bylo cestou z hlavního nádraží dojít do centra, to si důkladně projít a všechno omrknout, někde se dobře najíst a poté vyrazit pomalu zpátky.. Pokud se vydáte, stejně jako my, na výlet vlakem a chcete se dostat hlavně k Chrámu sv. Barbory, tak radím dojet raději na zastávku Kutná Hora Město. Je to za prvé blíž k centru a za druhé se vyhnete těm nehezkým okrajovým částem města, takže ve vaší hlavě zůstane zachován hezký obraz na město :D Hlavní nádraží je dost sešlé místo, skoro na konci města, kde bych se tedy vážně bála jít za tmy.. a to si myslím, že nejsem z cukru a zvyklá jsem na ledacos :D Zase ale musím pochválit, že celou cestu do centra (cca 3,5 km) nás naváděli ukazatelé, takže se ztratit nedalo :) A nedaleko od nádraží sídlí hned první historický kousek a to Katedrála Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele a do Kostnice je to z hlavního nádraží také blíž, takže než se tam vydáte, omrkněte mapku, co je pro vás výhodnější.

Již zmíněná Katedrála Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele:

Zahrady přilehlé u Jezuitských kolejí a Chrámu sv. Barbory. Tam jsme si chvíli poseděli a obdivovali ten klid a krásu kolem.

Chrám sv. Barbory asi nemusím představovat. Je to nádherná stavba!

Kolem Jezuitské koleje jsme krásnou uličkou vyrazili ke Kostelu sv. Jakuba.

Jelikož už bylo dost hodin, rozhodli jsme se pro oběd. Nakonec jsme se usídlili v restauraci/penzionu Harmonia u sv. Jakuba, jejíž venkovní posezení vypadalo příjemně. Měla jsem strašnou chuť na kus masa, takže jsem si nakonec dala vepřovou panenku s bramborovýma plackama a Michal si objednal vepřový guláš s bramboráčky..

Vypadalo to vážně lákavě, ale bohužel chuťově to bylo dost nezajímavé. Moje vepřová panenka byla nedochucená, ale se sosem a plackama se to chuťově dalo, takže já byla celkem spokojená. Michalův guláš vypadal na oko vážně naprosto skvěle, ale ta chuť.. Guláš byl rychlokvaška dochucovaná nějakými polotovary. Měl fakt chuť klasických pytlíkových gulášových polévek, což podle mě s pravým gulášem nemám nic moc společného, takže to bylo trošku zklamání. Jako ne že by se to sníst nedalo, ale víte jak.. vzhledem k ceně (170 Kč) člověk čekal asi trochu víc.

Pak už jsme prošli jen okolí Vlašského dvoru, chvíli si odpočinuli v Brüknerových sadech a vyrazili zase zpátky směr nádraží..

Původně jsme měli v plánu navštívit ještě Kostnici a bobovou dráhu, která je poblíž KH, ale nakonec jsme si řekli, že si to necháme na příště. Aspoň budeme mít důvod vyrazit tam znovu :)

Co vy a Kutná Hora? Byli jste tam? Líbilo se vám tam?

Foto deníček I.

Krásný páteční den vám přeji!

Mám tu pro vás nový formát článku a tím bude jednou za čas článek plný fotek, ve kterém se objeví především fotky z mého Instagramu, co by se jinak na blog nedostaly.. :) Přijde mi to jako příjemné zpestření a alespoň ani vám, mým blogovým čtenářům, nic neunikne.

Co jsem tak dala dohromady fotky, jsou to převážně selfie a nebo nějaké jídlo. Hmmm :D Ale tak faktem je, že ty kosmetické se poté objevují v New in, takže vám je nechci ukazovat stokrát. Něco málo z fotek jsem přidala navíc, tak třeba se vám bude takový "deníčkovský" článek líbit. Musím na sebe prásknout, že od té doby, co vlastním chytrouše, tak fotím skoro všechno, co potkám.. M. už ví, že má u jídla čekat, než ho vyfotím.. A začíná si zvykat na dalších deset minut příprav před odchodem z domu, musím přeci chytit správné světlo pro fotku líčení! ;)

V lednu a únoru to bylo asi takhle..

11. 1. jsme s M. oslavili první společný rok! Původně jsme chtěli jít na večeři někam do restaurace, ale jelikož jsem měla pracovní víkend a nikam se nám večer v té zimě nechtělo, zůstali jsme v peřinách a oslavili to při bublinkách a pizze dovezené až pod nos :) To oba můžeme, takže jsme si to náramně užili a já budu tajně doufat, že za rok to oslavíme zase.

Ke konci ledna se konal "Vánoční firemní večírek" neboli posezení s kolegyněmi a jedním kolegou u příjemné večeře, které předcházelo společné protáhnutí kostí na józe.

Jógu já ráda, ale tedy dávám přednost domácímu cvičení u videa než-li předváděčce před lektorem a spoustou dalších lidí :D Bylo to ale super a s týmem jsme si to, myslím, užili. Docela sranda, jak jsme  všichni při těch pozicích padali jako hrušky :D Doufám, že mě ostatní za tuhle fotku nezabijí.

Večeře se poté konala v restauraci St. Patrick v Pardubicích. Kdo jste z těchto končin, tak ji nejspíš budete znát. Já tam jedla poprvé a ač sama jsem měla jídlo dobré a pochutnala jsem si, u několika lidí se objevily potíže, takže nejsem stoprocentně přesvědčená, že se tam v nejbližší době zase objevím. Ale teda když kouknu na tu fotku, sliny se mi sbíhají!

A další pizza. Důkaz, že jde opravdu o jídlo, na kterém s M. ujíždíme! Já se tedy snažím podobné kalorické bomby omezovat, co to jde, ale jednou měsíčně si něco nezdravého prostě dát musím :) Tohle je z minulého týdne, kdy jsme si zašli na Valentýna na obídek.

A tohle je teprve raritka! Výborná snídaně od mé drahé sestřičky. Doufám, že mi bude snídani připravovat častěji. Určitě bych si to nechala líbit! :D

Takhle vypadá snídaně v mém podání.. Ovesná kaše a spousta ovoce a k tomu mega hrnec kávy. To je jedna z mála nezdravých neřestí, která mi zůstala :) No a bohužel v posledních dvou měsících mě k tomu doprovázejí zdravotní problémy.. Začalo to rýmičkou.

Já říkám, že káva je moje.. Něco z kafíčkování :)

A jsme u selfie fotek! To je teprve mor! Jako nejsem žádný extra narcis, ale prostě selfie fotím furt :D

Třeba cestou k rodičům, zrovna když jednou byla fakt zima..

Při natáčení videa pro vás..

V práci o pauze, kdy se chvílema nudím.. :D

A ještě jedna pracovní..

No a klasické "líčící" fotky.. Všimněte si, že jsem barevnější! V poslední době barvy opravdu střídám. Nejdříve oči a teď pro změnu ujíždím na barevných rtěnkách.

Ale jo, jsou i "NoMakeUp" dny. Tedy ty byly především začátkem tohoto týdne, kdy jsem se nelíčila rovnou celé tři dny. Myslím, že jsem tím trhla rekord posledních několika let :D Ono v noci to v práci stejně nikdo neocení a dny jsem prospala, takže jakýpak copak, že jo. Řeknu vám, že to bylo docela fajn. Takový menší make-up detox :D

Ale co miluji nejvíc, je focení té mojí malé prdelky. Ona je ta obludka tak rozkošná, že bych ji uňuchala a tak spousty chvilek zaznamenávám. Jak spí. Jak sedí. Jak venku blbne.. Kdo má doma své "psí dítě", určitě chápe ;)

Ale jo, jednu fotku jsem věnovala i tomuhle "mazlíkovi". Už je ten náš hadič pěkně dlouhej, i když se to takhle nezdá. Jo a nemyslete si, taky ho zrovna nemiluji. Ta žížala se mi zamlouvá jenom přes terárko :) Zakázala jsem rodičům vytahovat ho, když se zrovna nacházím doma. Můj rekord je lehký dotek jeho kůže, víc ze sebe asi nikdy nedostanu.

Tohle bylo nejhezčí překvápko v lednu! Přijdu domů a tam na mě čekala nová šperkovnice. M. prostě ví, čím mi udělat radost :)

A tohle bylo pro změnu nejkrásnější překvápko v únoru! Moje jediná Valentýnka a hned taková rozkošná! Přijel kurýr, do ruky mi strčil taštičku s takhle krásně zabalenou krabičkou.. Navíc krásně provoněnou, protože ty růžová a červená srdíčka jsou voňavá (myslím, že jsou to takové ty voňavé "lístky" do koupele :)). A v krabičce? Asi už jste viděli u jiných blogerek, ale kdo ne, tak prozradím, že tam Avon skryl jednu z jejich novinek a to hned ve třech variantách ;)

No a když už jsem zmínila koupel, tak tady jedna fotka z relaxu z vany.. Tuhle zimu silně ujíždím na všech možných vychytávkách do koupele. Tuhle sůl Balea Luxury jsem dostala od kamarádky k Vánocům a musela jsem ji co nejdříve zkusit. Příjemná orientální vůně, trocha pěny a fajn zpestření koupele za pár kaček. Nevysušuje ani mé pokožce nijak jinak nevadí. Jediné, co mi trochu vadilo byla ta žlutá barva :D Nemůžu si pomoct, ale nepřijde mi to vůbec přitažlivé.. 

 

Na závěr ještě pár fotek ze školení se Sparitual, na které budu určitě ráda vzpomínat, Poctivě se teď snažím o nehty starat, jak bych měla, ale řeknu vám, že je to dost dřina.. :D

Tak a to by bylo asi všechno z fotek, které jsem vám nutně chtěla ukázat a odteď střádám další pro příští článek.. :)

Dejte mi vědět, jestli trpíte vlnou focení na mobil stejně jako já nebo jestli odoláváte? A jestli jste dostali nějakou Valentýnku? 

Le Tour de France aneb cestování po Paříži..

Pěkný úterní den!

Po delší odmlce jsem se rozhodla vám napsat. Původně jsem myslela, že bude odmlka delší, protože v mém životě se stalo hodně špatných věcí, ale chybí mi to tu a momentálně potřebuji něco, co mne rozptýlí a přivede na jiné myšlenky. Možná nechápete, co se kolem mne děje a já se nedivím, ale můj život v posledních dnech, možná už týdnech, balancuje na hraně. Chvílemi čekám, že mne opravdu rozum opustí. Je toho na mě prostě moc. Hledám práci, zařizovala jsem diplomku, byla jsem nemocná, hned na to výlet do Paříže o kterém bude řeč dneska a jen co přijedu, tak mne ve dveřích čekaly ty nejsmutnější zprávy a tím je odchod na věčnost někoho mně hodně blízkého. Jsem ze všeho na nervy a jistě chápete, že kosmetika šla trochu stranou.. zvažuji už nějakou chvíli, že bych na třetím výročí blogu zůstala a s blogem skončila, ovšem pak si říkám, že blog je vlastně jediná světlá věc v mém životě, která dává smysl a která mi pomáhá zůstat nad věcí.

Co tím vším chci říct... Snad jen, že se omlouvám za mé výpadky, které byly a možná ještě budou.. Nedokážu nyní připravovat články každý den a plně se na blog soustředit.. přesto chci psát dál a chci vám přinášet stále nové články a zajímavá témata. Jen bude chvíli trvat, než se zase hodím do "normálního" režimu. Nejsem jako dřív, hodně věcí se změnilo a já se tomu budu muset přizpůsobit.. Proto vás prosím, pokud blog sledujete rádi, mějte se mnou trochu trpělivosti. Děkuji. :)

Ale dneska to bude plné fotek a zážitků z Paříže. Musím vám toho o zájezdu hodně říct. O zájezdu jsem vás informovala již dříve tady, někteří se poté připojili a vyrazili do Paříže se mnou. Za to jsem ráda a doufám, že Ti, co se na můj popud připojili, byli alespoň trochu spokojeni a nemají psychické újmy jako já :D Ale pěkně popořadě.

Ve čtvrtek odpoledne jsme se já, moje sestřička a nejlepší kamarádka sbalily, vyrazily na nádraží a vycestovaly směr Praha. Čekal nás tam v 18. hodin sraz s Luckou a dalšími účastníky zájezdu. Tam jsem se hned dala do řeči s Verčou a od té doby nám to zůstalo :) Nakonec jsme místo do kavárny s Luckou vyrazily samy do Palladia, odkud jsme se vydaly směr Florenc, odkud se odjíždělo. Musím podotknout, že hned od začátku se plány měnily, místo v 18 se mělo vyjet nakonec ve 21, skutečný čas odjezdu byl 22 hodin. Ale tak člověk to přejde, všichni jsme se přeci těšili na Paříž! :) Autobusy nebyly plně obsazené, takže někteří mohli sedět sami, paráda. Zastávka každé dvě - tři hodinky, což mi přišlo trochu zbytečný, ale aspoň se nikdo nepočůral :D Po 13 hodinách jízdy přes noc jsme dojeli do Paříže.

V pátek jsme se o půl 12 dostali do Paříže. Všechny nás překvapilo, že jsme zastavili úplně na kraji Paříže, kde byla obrovská hala. Tam se konala "konference". První, co nás na konferenci čekalo byly obrovské zástupy lidí. Opravdu velké zástupy, které se neustále zvětšovaly. Ve frontě na odbavení jsme čekali skoro dvě hodiny. Abychom se dostali do arény bylo třeba projít detektory kovu, poté nám rozdali lístky na občerstvení a pak nás čekaly jen další masy lidí. Čekala jsem všechno možný, ale 20.000 lidí (cca) na jednom místě ne :D Navíc se to mísilo všemi možnými národnostmi, hodně účastníků bylo zahaleno od hlavy k patě v šátcích a hávech a občas jsem si připadala jak někde v orientu. Bylo to zajímavé, ale upřímně, chvílemi jsem měla velké obavy o svoje zdraví. Nepřišlo mi to totiž jako konference, ale jako velká demonstrace a co si budeme povídat, občas se ty demonstrace trochu zvrhnou.. Naštěstí vše proběhlo v pořádku, bez nějakých komplikací a vážných újmách na zdraví. Proslov měli významní politici a zástupci humanitárních organizací, hodinový proslov měla Maryam Rajavi, což je hlavní bojovnice za svobodu Íránu a pro většinu lidí asi ikona. Ničemu jsme nerozuměli, jelikož proslovy byly buď ve francouzštině, angličtině nebo perštině (nebo jak v Íránu mluví..).

Během konference každý nafasoval "oběd" a večeři", což v obojím případě znamenalo malou (0,3 dcl) colu a bagetu s kari o které se asi všem účastníkům zájezdu bude zdát ještě za rok :D Celá konference pro mne byla šílená, po pár hodinách poslouchání té vřavy lidí mě bolela hlava a neskutečně jsem se těšila na spánek. Jenže tady přišla další změna.. Všichni měli za to, že v odpoledních hodinách se dostaneme na hotel a poté bude volný program (procházka, odpočinek na pokoji..), ovšem chyba lávky. Na konferenci jsme museli být až do jejího konce, čili až v 8 hodin jsme se dostali do autobusu. Člověk už se viděl v posteli a nebo alespoň na večerní procházce, ovšem nic z toho se nekonalo. Do půl 10 se totiž v autobuse čekalo na hlavní delegátku, která nám měla sdělit název a umístění hotelu. Čekáte správně rozhořčení celého autobusu, protože po náročné cestě a ještě náročnější konferenci nás čekání opravdu nebavilo. Nakonec se odjelo, kolem 10 se náš autobus dostal k hotelu nesoucí název Ibis budget. Tam nás čekala další půl hodina čekání u busu, takže na pokoj samotný jsme se s holkama dostaly o půl 11. Na procházku už se tedy nedostalo, jelikož jsme zvládly hodit akorát sprchu a lehnout.. Pár lidí šlo pařit, ti mají můj obdiv, protože já opravdu ihned po ulehnutí odpadla. Co se týče pokoje, tak byl hrozně maličký, ale bylo to vážně roztomilé. Každý pokojíček měl svůj záchod a sprchu, vše v miniaturním provedení, ale na tu jednu noc nám to stačilo. Rozhodně to bylo o mnoho lepší, než jsem čekala!

Čeká nás sobota a nejnáročnější program. Snídaně probíhaly od 6 hodin do půl 10. Šílenost! Opravdu bych jim poděkovala, kdybych měla jít na snídani v 6, když jsme se ubytovali v 11 večer.. tolik spánku, že. Naštěstí jsme s holkama měly snídani domluvenou na půl 8. Abyste to pochopili, na snídaně byl přesně stanovený čas, protože nás bylo hodně a najednou se mohlo nasnídat maximálně 30 lidí. Majitel hotelu byl nějaký maniak, který v tom musel mít mega pořádek, takže řekl, že jakmile tam bude více než 30 lidí, přestává připravovat snídani. Tečka. Takže jsme všichni čekali frontu, protože se to samozřejmě nestíhalo, stanovený čas na snídani byl 15 minut, to stihne málokdo.. Šly jsme se s holkama aspoň projít kolem hotelu. Musím říci, že ve čtvrti, kde jsme byli ubytováni to bylo opravdu nádherné! Spíše než Paříž mi to připomínalo městečka u moře. Hrozně se mi líbilo upravené prostředí, všude samé květiny a na Paříž i relativně čisto. Tam bych si bydlení dovedla představit! :)

Můj vlastní obchod!

Stejná vlasovka jako u nás..

Nakonec jsem se na snídani probojovala. Zjištění, že se nekoná žádný mega výběr jídla, ale všechno je jenom sladké, mě málem zabilo, protože na sladký nejsem. Jídlo pro mě bylo trochu utrpení a já jsem odcházela úplně přeslazená. Kdo by čekal nějaké sýry, výběr šunky apod. tak byl zklamaný (asi jako já). V nabídce byly tři druhy pečiva - bagetka, toust a nějaké sladké pečivo. I ten toust byl sladký, kdyby někoho zajímalo :D na to si člověk mohl dát marmeládu, med nebo Nutellu :D. Jediná slaná věc bylo slané máslo (logika, že.. namažte si pod marmeládu slané máslo). I tu čokoládu do hrníčku už mají s cukrem! :D Řeknu vám, to pro mě bylo cukru tak na dvacet let! Ale člověk něco pojedl, když nás čekal náročný den v centru Paříže, že ano. Odjezd byl naplánovaný na půl 10, nečekaně se zase odjíždělo až kolem 10 (na změny a čekání už jsme si zvykli). Pak jsme se do 11 motali s autobusem uprostřed Paříže, až nás autobus vyhodil na Place De La Concorde. Trochu jsem byla jak Alenka v říši divů, proto jsme se pro začátek s holkama držely Lucky. Vzali jsme to všichni společně přes Invalidovnu, kde jsme se sešli zase s Verčou a poté se šlo k Eiffelovce.

 S Verčou (Sandrou).. :)

Samozřejmě člověk u vytržení, takže jak jsme k ní došli tak všichni začali fotit, dělat blbosti, házet selfie, apod. :D To jsme si všichni náramně užívali, prostě paráda. Většina skupiny šla poté nahoru na druhé odpočívadlo Eiffelovky, my jsme si s holkama prošly raději park a trochu si odpočinuly. Nechyběl ani nákup suvenýrů a pozor, nejhorší kup v Paříži :D Kdo tam byl, tak určitě ví, že se prostory u všech památek v Paříži hemží potulnými prodavači všeho možného. Zpravidla prodávají černoši. No a u Eiffelovky jich bylo asi nejvíc. Někteří prodávali suvenýry, jiní tam motali náramky, jak se začalo mračit, tak došlo i na prodej deštníků.. prostě chtějí vydělat na všem možném. No a kamarádku napadlo, že bychom si mohly všechny tři na památku nechat umotat ten náramek. Čekaly jsme cenu tak půl eura, maximálně euro za jeden.. Pánové si nás odchytli, přímo na ruce nám náramek upletli, ihned ho zauzlovali a pak došlo na placení. Jaké překvapení bylo, když na nás vysolili cenu toho náramku. Řeknu vám, že jsem se nezmohla na nic jinýho, než na blbé čumění, protože za bavlnkový náramek je cena 5 eur dost. Jenže, protestujte si nějakému potulnému prodejci (a kolem jich bylo víc), když už máte náramek na ruce.. Takže vám řeknu, tohle se prodražilo.. Jeden náramek za 130 Kč.. srdce mi krvácelo :D To jen tedy abyste věděli, kdybyste se tam někdy chystali.. Nenechte se ukecat!

Poté, co se zbytek skupiny vrátil dolů z Eiffelovky jsme se osamostatnily a s Verčou jsme šly na vlastní pěst. Naše cesta mířila kolem Seiny k Vítěznému oblouku. Jenže jen co jsme se vydaly na cestu, začalo pršet.. a odteď už to bylo jenom horší.. K Vítěznému oblouku jsme došly ještě jakž takž za sucha, ale pak začalo jít do tuhého. Pár fotek Vítězného oblouku a jdeme dál.

Po nejslavnější ulici Paříže - Avenue Des Champs-Élysées jsme šly dolů směr Louvre. Tehdy se rozpršelo opravdu brutálně, takže jsme měly všechny po chvíli mokro v botech a ti, co neměli deštník (jakože já, samozřejmě) byli promáchaní. Asi pochopíte, že v tuto chvíli se vám dost kazí nálada a návštěvu Paříže si nedokážete pořádně užít.. Focení šlo stranou, jednoduše se fotit nedalo, váš cíl je nějaké suché místo, kde byste se schovali před tím vlezlým deštěm.. Na chvíli jsme tedy zalezly do Disneyworldu, obchodu na Champs-Élysées. Jsme sice velký holky, ale věřte, že se nám tam líbilo! :D Mít malé děti a velký plat, tak se tam opravdu vyřádím.. Těch hezkých hraček a oblečků.. :)

Foto: Verča

Pak už jsme se vydaly přes Place De La Concorde a park Jardin Des Tuileries přímo k Museé Du Louvre. Tohle byl cíl mé cesty, těšila jsem se na něho ještě více než na samotnou Eiffelovku. Možná, kdo mne sleduje déle a trochu zná, tak ví, jak miluji dílo D. Browna - Šifru mistra Leonarda.. odteď už určitě všichni, co to četli/viděli, chápou.. :D Podívat se na pyramidy a projít se kolem.. splněný sen. Opravdu jen škoda toho hnusného počasí, protože většina fotek je nepoužitelná, jelikož jsem na nich promáchaná a je jich málo, protože fotit už se moc nechtělo.. štve mě to! K Louvru jsme dorazily už kolem šesté-sedmé hodiny, kdy se do muzea jít nedalo, přístupné byly už jen prostory bez placení. Mile mne překvapilo, že prostory muzea jsou obrovské, dá se tam volně procházet, dokonce tam jsou obchody! To jsem opravdu nečekala. V Louvru jsme strávily dlouhé chvíle, trochu si odpočinuly a pořádně se pokochaly.

Spokojený odpočinek v Louvru.. sedím, jsem v suchu a teple a ještě můžu koukat na pyramidy.. :)

Nakonec jsme ještě vyrazily na jedno místo, které jsme chtěly vidět - na "Most lásky" - Pont Des Arts. Jistě znáte a víte, že je to most, který je v obležení zámků, které tam připevňují zamilované páry. Přiznám se, že mi to vyrazilo dech a nakonec to považuji za nejhezčí místo Paříže. Hrozně se mi to líbilo a jsem z toho doslova unešená. Most už je díky tomu pomalu v rozkladu, ale vypadá to opravdu nádherně! Jsem ráda, že jsme se tam vydaly :) Most jsme přešly, nafotily, ve stáncích pokoupily opět nějaké suvenýry a pomalým tempem se vydaly na místo setkání se zbytkem skupiny, odkud se mělo jet domů (opět z Concorde).

Jenže by to opět nebylo ono, kdyby nedošlo k nějaké změně. Smska od Lucky opět změnila čas a místo odjezdu. Sice jsme mohly další hodinu čekat na bus, ale komu by se v dešti a zimě chtělo hodinu stát na místě. Takže jsme se na vlastní pěst, už bez naší průvodkyně Verči (ta jela jiným autobusem a z jiného místa) a mapy, vydaly k Eiffelovce. Řeknu vám, že ač Eiffelovku vidíte a vlastně se nemůžete ztratit, měla jsem chvíli strach a šla jsem s pořádnými obavami.. Přeci jenom jsem nechtěla bloudit po Paříži :D Jenže, jsme to holky šikovný a k autobusu jsme se z posledních sil, promočené na kost a s bolavýma nohama, doplazily. Tím víceméně náš výlet končí. Nakonec přišel šťastný konec, v autobuse jsme se převlékly do suchého, trochu se prospaly (i když já tak dvě hodinky za celou cestu domů) a úspěšně dojely do Prahy. Odtud jsme chytly první vlak a už kolem druhé hodiny odpoledne byly doma. To, co následovalo jsem zmínila v úvodu, ale nechci to blíže řešit..

Ten bude můj!

Každopádně, shrnutí za Paříž. Výlet mě stál hodně sil, jak fyzických, tak psychických. Konference byla šílená a už mě tam nikdy nikdo neuvidí. Když budu zcela upřimná, tak organizace stála dost za houby. Lucka za to nemůže, byla jen prostředník, ale ta hlavní delegátka to teda měla těžce na háku. Počasí mě nehorázně nas.. naštvalo, protože mi to zkazilo celý výlet. Paříž jako taková je... jiná, než jsem čekala. Památky pěkné a díky hnusnému počasí tam nebylo tolik lidí, ale čekala jsem něco víc. Já nevím, jak to říct.. Prostě díky krásným fotkám Paříže čekáte zázrak, nádheru, dokonalost.. a ono to je ve výsledku jinak. Kolem památek bylo hezky, ale jinak špína, odpadky, smrad.. jednoduše fuj. :D Líbila se mi organizace Paříže, fakt jako klobouk dolů - dopravní provoz mají dobře korigovaný, samé semafory, přechody.. jednoduše dobře přizpůsobeno turismu. I když ty semafory nakonec byly dost na obtíž, nedovedu si představit, že tam chodím 2km přes město do práce.. to aby šel člověk o dvě hodiny dřív, aby to stihl, když vám padne na semaforu červená, je zle.. :D co se mi fakt líbilo byly ty skútry na každém rohu.. bylo by fajn na nich jezdit, je to takové.. elegantní, dopravovat se po Paříži na skútru! :) Co se mi nelíbí je ta špína, odpadky a plné koše úplně všude.. možná za tu zvláštní atmosféru trochu může ta kulturní a národnostní rozmanitost města, nevím. Další věc, co mne fascinovala je, že Pařížani snad nejedí (přišlo mi tam dost málo obchodů s potravinami), zato se asi pořád češou a dobře vidí (samá kadeřnictví a optiky) :D Upřímně ale mohu říci, že mi ten jednodenní výlet do Paříže stačil a už nijak netoužím se tam vrátit :) Místa, která jsem toužila navštívit jsem viděla, mám u nich alespoň jednu fotku a to mi bohatě stačí. Možná jsem jen nenatrefila na ten pravý zájezd.. asi celkově hodně ovlivnil mé vnímání Paříže, i to počasí.. ale nevím no, znovu se tam nehrnu. Jsem však ráda, že jsem to absolvovala s tak skvělými lidmi.. být v Paříži s nejlepší kamarádkou, ségrou a skvělou blogerkou, jakou je Verča, bylo moc fajn! :)

Co vy a Paříž? Byli jste tam? Líbí se vám?