středa 15. listopadu 2023

Přečteno IV / 2023

Ahoj všem!

Tak je to tady! Podzim nás dohnal a nulové teploty dorazily, což u mne znamená jediné - litry čaje, hřejivá deka v pozoru a více času na čtení! Takže si myslím, že je nejvyšší čas shrnout si další knižní desítku. A tentokrát hodně pestrá - září se u mne neslo na romantické vlně, naproti tomu říjen byl lehce morbidní, takže na své si přijdou fanoušci detektivek a taky byl Halloween, takže i nějaký ten horor přišel na přetřes.. Tak pojďme na to, Přečteno čeká..



Kurátor - M. W. Craven

Anotace: Myslíš, že jsi všemu přišel na kloub? Pak jsi přesně tam, kde tě chce mít.. Je konec roku a sériový vrah nechává na různých místech po celé Cumbrii kusy těl. Na každém místě činu se objevuje podivný vzkaz: #BSC6. Washington Poe a Tilly Bradshawová z Národní agentury pro trestnou činnost se ujímají případu, v němž nic nedává smysl. Proč vrah některé oběti před vraždou uspal, zatímco jiné umíraly v hrůzných bolestech? Proč jediný podezřelý popírá skutečnost, pro kterou mají vyšetřovatelé nezvratné důkazy, zatímco se přiznává k věcem, o kterých dosud vůbec nevěděli? A proč si všechny oběti vzaly před třemi lety ve stejný čas dva týdny volna? A případ nabere ještě temnější nádech, když se na scéně objeví zdiskreditovaná agentka FBI, která má za to, že Poe nepátrá po sériovém vrahovi. Domnívá se, že mají tu čest s někým mnohem horším - mužem, který si říká Kurátor. A pak už nic nebude jako dřív.. 

Třetí díl série s Washingtonem Poem už pro mne byl vcelku hračka, protože jsem již přivykla stylu psaní autora, takže jakmile se Poe dostává ke zdánlivě spolu nesouvisejícím případům, kdy každý má úplně jiný modus operandi, je jasné, že to nebude nic jednoduchého na vyřešení.. Zamotává se to hodně a místo aby se Poe k vrahovi přibližoval, spíše se mu vzdaluje. Jenže to by nebyl Poe, aby se nedostal vrahovi/Kurátorovi na kobylku, že jo. Případ vcelku spletitý a zamotaný a musíte mít fakt chuť rozmotávat, ale nečekané rozuzlení to všechno dostalo na vyšší level :)




Mrtvá zóna - M. W. Craven

Anotace: Detektiv seržant Washington Poe je u soudu a bojuje proti vystěhování ze své milované a izolované usedlosti, když je povolán do pouličního nevěstince v Carlisle, kde byl baseballovou pálkou ubit muž k smrti. Poe je zmatený - loví sériové vrahy a zdá se, že jde o přímočarou vraždu pasákem - ale jeho účast byla vyžádána osobně, lidmi, kteří raději zůstávají ve stínu. Když se Poe a společensky nešikovná programátorka Tilly Bradshaw ponořují hlouběji do případu, čelí zdánlivě nezodpověditelným otázkám: proč se nic v pozadí oběti neprověřuje, přestože jsou důkladně prověřeni pro vysoce postavenou práci? Proč na místě vraždy zůstala malá ozdoba - a proč ji někdo z vyšetřovacího týmu ukradl? A jaká je souvislost s bezchybně provedenou bankovní loupeží o tři roky dříve, loupeží, kde nebylo nic vzato..?

A když už jsem v tom byla, rovnou jsem sáhla po čtvrtém pokračování s Poem a opět pořádná jízda zaručena! Ve čtvrtém díle jde na první pohled o zdánlivě ojedinělou vraždu, která se však záhy spojuje se tři roky starým případem, což i tentokrát vše neuvěřitelně zamotává. Do toho Poe řeší osobní záležitosti, kdy u soudu bojuje o svoji usedlost a samozřejmě i tady významně figuruje Tilly. Nevím proč, ale i přes trochu nudnější případ než obvykle, mi tenhle díl ubíhal nejrychleji a bavil mě nakonec asi nejvíce. Nejspíš se fakt dostávám na kloub stylu psaní autora, kde nejde ani trochu o akčnost a masakr, ale spletité příběhy v pomalejším tempu. Jednoduše to nazývám "britský styl" psaní alá Vraždy v Midsomeru - dobu nevíte, co řešíte, ale nakonec si stojí za to počkat :D Určitě se chystám i na pátý díl (Botanik), který vyšel teprve nedávno.




Co když se utopíme - Sarah Sprinz

Anotace: Laurie Cavelleová si ze všeho nejvíc přeje hodit minulost za hlavu a začít s čistým štítem. Po tragické smrti staršího bratra se přestěhuje z Toronta na západní pobřeží Kanady a konečně se zdá, že jde všechno jako na drátkách. Rychle získá nové přátele a práci, ale především začne studovat medicínu na prestižní University of British Columbia. Sní o tom, že se stane lékařkou a bude zachraňovat životy, přesně jak si to přál i zesnulý Austin. Pak jí ale osud do cesty přihraje pohledného a sympatického medika Sama, který jí hned při prvním setkání na pláži naprosto učaruje. Laurie ale záhy zjistí, že je pojí i něco jiného než vzájemná náklonnost. Je možné, že byl Samuel Averett zapleten do událostí, které následně stály jejího bratra život? A co se tu osudnou noc přesně stalo? Minulost, před kterou prchla, ji opět dohání a je jen na Laurie, aby odhalila pravdu. 

Hledáte-li nenáročné romantické čtení pro dlouhé zimní večery, pak romány Sarah Sprinz a série "Co když" jsou to pravé ořechové. Je to všechno na jedno brdo a podobnost s Monou Kasten, Lilly Lucas či Annou Savas veliká, ale stejně mě ty slaďárny baví a čas od času si je ráda přečtu. A přesně tak jsem to měla v září, takže prvně jsem sáhla po Co když se utopíme, kde Laurie odchází za novým začátkem, aby za sebou nechala bolestnou minulost. Touží se stát lékařkou stejně jako to chtěl její zesnulý bratr. Pak ale potká Sama a všechno se začne odvíjet úplně jiným směrem než měla původně v plánu.. Je to vcelku silný příběh, který provází spousta pěkných i smutných okamžiků. I když jsem Laurie ne vždycky chápala v jejím jednání, příběh se mi líbil a dobře se četl. Je plný pochybností nad vlastní budoucností a sny, řeší se tu hodně i otázka smutku a truchlení nad blízkou osobou a minulost, která vás dožene, ať jste kdekoliv.. ale také nechybí dávka přitažlivosti a lásky, i přes všechny nepříjemnosti, které hlavní hrdiny potkaly.. 




Co když zůstaneme - Sarah Sprinz

Anotace: Amber Gillsová na studium sice zvysoka kašle, ale po vyhazovu z torontské architektury se její nevázaný život obrací vzhůru nohama. Nejlepší kamarádka Laurie Cavelleové přichází na nátlak veleúspěšných rodičů studovat do rodného Vancouveru. Jedinou útěchou v nepřátelském prostředí je jí zprvu blízkost Laurie a znovuobjevená vášeň pro krasobruslení. Amber bojuje nejen s pedantským otcem, který ji svými penězi a postavením na fakultě drží v šachu, ale také s ambiciózními spolužáky. Mezi nimi vyniká především Lauriin spolubydlící, pohledný snaživec Emmett Sorichetti, s nímž Amber kvůli náročnému projektu uzavírá výhodnou dohodu. Emmett se postupně stává víc než jen spojencem z nutnosti a odhaluje jí své pečlivě střežené soukromí. Také ona odkládá svoji přezíravou masku a zjišťuje, že předsudky se nevyplácejí a nezávazný vztah s medikem Colem jí pomalu přestává stačit. Dokáže se Amber vymanit z role zpovykané drsňačky a překonat letité trauma, kvůli němuž zanevřela na vážné vztahy? 

Co když zůstaneme je pak volné pokračování, kde je hlavní hrdinkou Amber - nejlepší kamarádka Laurie z prvního dílu. Ta je pro změnu nucena vrátit se do rodného hnízda, což nese velice nelibě, protože před lety odtud utekla. Její tvrdý otec trvá na tom, že musí dostudovat a očekává se od ní, že půjde v jeho šlépějích a ambiciózní, kariéristická a věčně zaneprázdněná matka je s ním zajedno. Amber s tím hodně bojuje, ale pak potká nadaného spolužáka Emmetta, se kterým se domluví na neobvyklém kšeftu - on jí pomůže s prací a studiem a ona jemu na oplátku domluví rande s jeho vysněnou holkou.. Vše se ale začne stáčet jiným směrem, čím více spolu tahle dvojka tráví čas.. Tenhle díl je za mě trochu slabší než první, ale i tak se příjemně čte a odsejpá to. Opět se hlavní hrdinové perou s vlastními problémy a démony, až nakonec zjišťují, že ve dvou se to prostě a jednoduše lépe táhne :)




Tajemství v nás - Anna Savas

Anotace: Když se mladá herečka Tessa Thorn dozvídá, že se její nový film odehrává na Faerfaxské Univerzitě, tedy ve městě, kde vyrostla, je už příliš pozdě, aby vycouvala. Pokud totiž nechce ohrozit svou kariéru, nesmí se nikdo dozvědět, co se tu před lety stalo. Ale její plán natáčení rychle odbýt a nenápadně zmizet bere za své hned první den. Přitáhne na sebe pozornost celého kampusu, způsobí nehodu se studentem a zničí mu laptop. Cole Williams tedy není nadšen její přítomností ani portrétem, který má o ní napsat. Jeho novinářská budoucnost však na tomto článku závisí. Při zkoumání Tessiny minulosti pozná její pečlivě skrývanou stránku, do které se zamiluje až po uši. Zároveň se ale dostane nebezpečně blízko jejímu tajemství, které by mohlo jejich lásku zničit, než vůbec mohla opravdu začít...

Tak když už ta romantická vlna.. Tentokrát tedy Anna Savas a její série "V nás". Docela jsem se na ni těšila a příběhově mne obě knížky zaujaly hodně, ovšem tentokrát přišlo zklamání. Nevím, čím to přesně bylo, ale Tajemství v nás se mi četla fakt hodně těžce. Brala jsem si ji (a další knížky) s sebou na dovolenou s tím, že ji přelouskám raz dva a ono velké prd. Přečetla jsem během celé dovolené, kde jsem měla čas a prostor na čtení, sotva půlku!! Sama ze sebe jsem byla docela v šoku :D Ale fakt to bylo tou knížkou.. hned jsem u ní usínala a vůbec jsem neměla takovou tu chuť a nadšení ji otevřít.. Přišlo mi, že se tam nic moc neděje a hlavní hrdinové řeší často malichernosti.. Nějak jsem se do toho nedokázala vžít a hodně jsem to přetrpěla. I proto se mi moc nechtělo do druhého dílu..




Sny v nás - Anna Savas

Anotace: Po ošklivém pádu během tréninku musí Lily navždy pohřbít svůj sen o baletní kariéře. Když se navíc dozvídá, že ji její přítel podvedl s její nejlepší kamarádkou, chce z New Yorku odjet tak daleko, jak jen to je možné. Aby zjistila, jak žít dál, přihlásí se na 900 mil vzdálenou Faerfaxskou univerzitu. Nový začátek i bydlení se spolubydlícím Julianem si ale představovala jinak. Zdá se, že tento student fotografie střídá holky jako ponožky - což Lily připomíná všechno, na co chtěla zapomenout. Julian je stejně tak málo nadšený ze své nové spolubydlící a její neustále špatné nálady. Celou situaci nevylepšuje, že musí pracovat na stejném univerzitním projektu. Ale čím víc času spolu tráví, tím více cítí vzájemnou přitažlivost a podobnost v tom, že nechtějí nikomu dovolit, aby se k nim příliš přiblížil. Jen sobě se dokáží pomalu otevřít, ale stačí to, aby oba znovu dokázali někomu důvěřovat z celého srdce? 

A jak se mi do pokračování nechtělo, tak jsem byla mile překvapená, jak to tady docela odsejpalo.. Sice to stále nebylo tak fajn a rychlé čtení jako třeba u série výše nebo Mony Kasten, ale už to šlo o poznání lépe než u prvního dílu. Asi i proto, že se mi více zamlouval Julian, naopak Lily mi zase byla vzdálenější a chvílemi mi lezlo brutálně na nervy, jak byla náladová.. Ale tak nějak to prostě šlo líp.. Každý se pere se svým trápením, až nakonec svoje trápení sdílejí a zjistí, že k sobě patří.. Taková ta neustále omílaná klasika, která však v tomto případě nezklamala a bavila mnohem více než u prvního dílu..




Dvojitý kříž - Chris Carter

Anotace: Popravený vrah ožívá a pokračuje ve svém zrůdném díle. Nebo se jeho odkazu chopil šílený napodobitel? A proč? To musí zjistit ostřílený samotář, detektiv Robert Hunter s pomocí svého partnera, nadšeného nováčka Carlose Garcii. Pod luxusem a září neonů města Los Angeles kvasí zločin, temnější než noc.. Detektivu Hunterovi se vrací stará noční můra - bestiální vrah znovu útočí. Tentokrát to má ale háček: pachatel, který mučí své  oběti s řemeslnou zručností, byl před léty dopaden a popraven. Napodobuje ho někdo? Vrací se nestvůra z onoho světa, aby pokračovala ve svém krvavém řemesle?? Nebo snad za hrůzné činy pykal nevinný? Žádná z těch možností není právě lákavá a je na Hunterovi, aby případ vyřešil. Ale možná přitom hodně ztratí. Hlavní obětí se má totiž ve čtivém a napínavém thrilleru Chrise Cartera stát právě on.

Tak a protože té romantiky už jsem měla po krk, skočila jsem do žánru detektivek. A rovnou jsem zabrousila ke Chrisu Carterovi, který se vyznačuje zejména jedním - brutalitou svých detektivních příběhů :D Hele hned na úvod říkám, že tohle fakt není pro někoho, kdo nerad čte o morbidnostech. Tady se to všechno popisuje hodně detailně, řeže se to hlava nehlava, což nemusí být po chuti každému. Já to zvládám s přehledem, ale je to třeba úplný opak Cravena, který má vše uhlazené a "jemné", i přes brutální případy. Carter se toho fakt nebojí a hned v úvodu vás zahltí živým popisem místa činu velmi brutální vraždy. Dvojitý kříž je první případ detektiva Huntera, takže jsem se seznamovala jak se stylem psaní autora, tak s vyšetřovatelem, který je sympaťák od první chvíle. Není to žádný "bad guy" bojující se svými démony jako Harry Hole nebo Washington Poe, ale práce se na něm za ty roky také podepsala. Ale stále ji miluje a že si sem tam upije nikomu nevadí. Je vám jednoduše sympatický během pár kapitol. Vlezdoprdelka a snaživý nováček Garcia už méně, ale také jsem ho brzy vzala na milost a je z toho fakt slušná série, kterou budu muset samozřejmě v knihovně doplnit o všech zbylých deset dílů :D Co je ještě třeba sérii vypíchnout, je fakt, že Carter popisuje velmi dobře mravenčí policejní práci a postupy, vše precizně a uvěřitelně, že nemáte pocit, že se policisté flákají a že často jde u vyřešení případu o náhodu.. A přesto je závěr Kříže strhující a překvapivý. Za mě pecka, četlo se to skvěle a jak říkám, sérii budu postupně doplňovat.




Popravčí - Chris Carter

Anotace: V losangeleském kostele leží na oltářních stupních zkrvavené, bezhlavé tělo kněze. Je pečlivě naaranžované, nohy natažené, paže zkřížené na hrudi, ale nejhrůznější ze všeho je, že hlavu kněze někdo vyměnil za psí hlavu. Ze začátku je detektiv Robert Hunter přesvědčený, že jde o rituální vraždu. Jenže když se objeví další mrtvoly, je nucen situaci přehodnotit. Všechny oběti zemřely způsobem, kterého se bály ze všeho nejvíc. Jejich nejstrašnější sny se staly skutkem. Ale jak o nich mohl vrah vědět? A co spojuje tyto zdánlivě nahodilé oběti? Hunter se ocitá na stopě přízračného a sadistického vraha - někoho, kdo má zřejmě schopnost číst myšlenky svých obětí. Někoho, kdo dokáže vycítit, co oběť nejvíc vyděsí. Někoho, kdo se nezastaví před ničím, aby dosáhl svého zvráceného cíle. 

Na druhý díl jsem skočila hned po dočtení poslední stránky prvního dílu a opět jsem to přelouskala rychlostí blesku, protože vás děj vtáhne od první stránky. Morbiditě zdar, i tady je to vážně jen pro otrlé čtenáře, každopádně opět mistrovsky propracovaný vražedný plán, mravenčí policejní práce a perfektní rozuzlení, kde se dozvíte vše včetně motivu vraha (až vám to bude líto). Tyhle detektivky se čtou jedna báseň, Huntera si zamilujete a jede to jak na běžícím páse. Mít doma další díly a nečekat tu milion dalších knih, je jasné, po čem bych hned sáhla :) Perfektní!




Vermontské psycho - Jennifer McMahon

Anotace: Hororový příběh o síle sesterského pouta. Tower Motel byl kdysi prosperující atrakcí venkovského Vermontu. Nyní je zchátralý a přežívá pouze ve vzpomínkách tří žen - Amy, Piper a její malé sestry Margot, které si v něm jako děti hrály. Tenkrát nadšeně prohledávaly opuštěné místnosti, dokud jejich nevinné hry jednoho dne neodhalily něco temného a ohavného, co navždycky zničilo jejich přátelství. Nyní Amy čelí obvinění ze strašlivého zločinu a jediným náznakem jejích motivů je spěšná zpráva, která přinutí Piper a Margot, aby se znovu ponořily do minulosti motelu a osudu dvou sester, které v něm žily v době jeho největší slávy. Sylvie Slaterová snila o tom, že uteče do Hollywoodu a stane se první dámou Hitchcockových filmů, zatímco její mladší sestra Rose se spokojila s prostým životem. Každá tu druhou považovala za něco zrůdného, ale jen jedna z nich zná tajemství, které má děsit budoucí pokolení.

Jako další jsem sáhla po hororovém příběhu, který teda vůbec nebyl hororový, natož psycho. Hororových prvků je tu vážně velmi poskrovnu, nenastal snad ani jeden okamžik, abych se i sebenepatrněji bála nebo zažila mrazení v zádech. Na druhou stranu jestli se tomu něco nedá upřít, tak je to čtivost. Čte se to snadno a rychle, přelouskáno jsem měla snad za dva-tři dny (a to je u mne nyní dost slušný). Popsala bych to jako tajemnější rodinný příběh, kde jsou známky mystiky. Trochu zbytečně se tu skáče rovnou ve třech časových osách napříč generacemi, kdy se každý snaží odhalit rodinné tajemství, ke kterému se samozřejmě dojde až na samém závěru. Nebylo to nic, z čeho by se mi tajil dech, ale přečetla jsem to naprosto bez problémů. Znovu už však číst nepotřebuji a nějak mne nelákají ani další autorčiny počiny, i když Zimní lidé jsou hodnoceni mnohem pozitivněji.




Útěk za svobodou - Zoje Stage

Anotace: Imogen a Beck, dvě sestry, které nemají vůbec nic společného, a Tilda, jejich kamarádka od střední. Kdysi nerozlučná trojice, jejíž cesty se ale v průběhu dvou desetiletí rozešly. Avšak poté, co Imogen přežije traumatické napadení, přijde Beck s návrhem, že podniknou výpravu do divočiny, která je opět spojí. Týden v odlehlé přírodě je přesně to, co potřebují. Se stále náročnějším terénem ale vyplouvá na povrch i napětí jejich společné minulosti. A když se jim začnou ztrácet zásoby, ukáže se, že je nepronásledují pouze stará tajemství. Přátelství a snaha o přežití se střetávají s nevýslovným zlem.

Desítku uzavírám thrillerem (který byl dříve uváděn jako horor) od Zoje Stage. Od ní mám stále v paměti Dětské zoubky, které mě fakt bavily, bohužel i druhou knížku Země divů, která mě zas nebavila vůbec. Takže tady jsem měla očekávání a zároveň se i trochu bála.. Jednoduše jsem nevěděla, co čekat. A víte co? Nebylo to špatný. Respektive asi takto: Téma za mě bylo naprosto super. Nevím, zda už tu něco podobného někdy bylo (jako pronásledování v lese určitě, ale na treku?), ale díky postupnému odhalování jen v náznacích, kdy kvůli tomu Imogen pochybuje o svém psychickém zdraví, a následném gradování situace, mě to bavilo. Bylo to pro mne celkem napínavé a fakt dobře se to četlo. Na druhou stranu ani jedna z hlavních hrdinek mi nesedla, ba naopak mi všechny brutálně lezly na nervy a některé jejich kroky mne přiváděly k šílenství :D A nedávala jsem ani ty jejich jména. Jako Beck ještě oukej, ale Imogen? A Tilda? Neee, pomoc. V kombinaci s jejich náturami to bylo doslova vražedné. Ten konec byl taky úplně mimo mísu, aneb jak to co nejrychleji zakončit? Hodit do ringu lidské pudy :D Každopádně čtivost knížce nemůžu upřít, fakt jsem se bála, že u toho strávím věčnost, ale opak byl pravdou - za tři dny přelouskáno a nakonec přeci jen s příjemným pocitem. Vezmu-li to kolem a kolem, tak je to průměr, hodně tomu chybí, ale když nic jiného, je to čtivý..



Tak a tím uzavírám čtvrtou letošní desítku a teď si fakt držím palce, abych zvládla i tu pátou, protože doufám letos alespoň v padesát kousků. Stovku už nedám, to je jisté, ale dám tu padesátku? Co myslíte? :)

Máte něco z toho přečteno? Co vás zaujalo?

4 komentáře:

  1. Na Cartera se pořád chystám, ale ne a ne se k němu dostat :-)
    O všem? Ovšem!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jako mně tu taky hodně dlouho ležel a nevím proč, úplně jsem se na něho netřásla :D Ale je to fakt bomba a čte se to úplně samo! :)

      Vymazat
  2. Tak já četla jen Popravčího a dobrý, ale Chris Carter patří k mým oblíbeným, tam jsem tušila, že se mám na co těšit hned, jak jsem tu knihu vzala do ruky. Nemít čtecí krizi, tak bych se nechala nalákat na více knih z Tvého výběru, ale celý letošní rok čtení moc nedávám..tak snad ten příští bude nejen co se týče chuti do čtení lepší:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No mně se Carter zařadil také mezi oblíbence, čte se to fakt dobře! :) A jinak to mám letos hodně podobně, bohužel :( Budu ráda, když doklepu tu padesátku a trochu se začínám bát, že ani to nevyjde :D

      Vymazat

Každý komentář mi udělá obrovskou radost! Děkuji! :)