sobota 27. července 2019

MaMa téma: To byl teda porod!

Krásný den vám přeji!

Po článku o mém těhotenství, jsem tu s pokračováním. A o čem to bude? Možná někteří hádáte správně, že o porodu. Tohle je téma, které je hodně diskutabilní. Pro někoho hodně intimní. Pro mne svým způsobem taky, ale na druhou stranu to beru jako nevyhnutelnou a přirozenou součást života.. Rodíme všechny, tak proč o tom nemluvit. Jen ať víte! :D

Samozřejmě je třeba brát v potaz, že každá z nás ho snáší jinak. Pro jednu je to zázrak a nejkrásnější chvíle, bolest (údajně) nevnímá. Pro jinou je to nutné zlo, utrpení, které je prostě potřeba akorát přežít. Každopádně mám pořád tak nějak pocit, že ty pozitiva lítají světem víc a nikdo vám na férovku neřekne, co to ve skutečnosti je za příšernou dřinu :D Takže od toho jsem tu já. Pokud si tedy chcete uchovat iluze o tom, že porod je fajn, tak tohle radši nečtěte. Pro mě to totiž zábava opravdu nebyla..



Prve vám asi řeknu, jak jsem se před porodem k tomu stavěla já. Absolvovala jsem předporodní kurz u nás v nemocnici, kde nám řekli základní informace k porodu a péči o dítě během čtyř hodinových lekcí.  Shlédla jsem dvě videa youtuberek, které o porodu mluvily pozitivně a to bylo všechno. Nic jsem nečetla, nic jsem nikde nestudovala. Nic spešl jsem pro porod nedělala. Jediné, co jsem byla schopná dělat bylo pít maliník a lžičku lněného oleje denně (údajně to pomáhá k přípravě porodních cest a zkrácení porodních bolestí). Nepřipravovala jsem se na to fyzicky ani psychicky. Brala jsem to tak, že ho absolvovat musím a že ho zvládnu, když ho zvládly miliony žen přede mnou. Pořád jsem si opakovala: "přeci to nemůže být tak hrozný..", "tu bolest určitě zvládnu, však nejsem žádné párátko.." a tak dál. Prostě jsem si říkala, že to nějak půjde. No to kdybych věděla, co přijde, tak si tyhle kecy odpustím a klepu se jak ratlík od samého začátku.. Možná bych si i ten Aniball radši koupila a pravidelně cvičila třeba i pětkrát denně :D

Všechno to začalo 25. 6. 2019. Den jsem trávila jako obvykle, byl to tehdá jeden z těch nejteplejších dnů v červnu, takže jsme po návratu M. z práce vyrazili na zahradu k prarodičům, abychom jim pomohli a dopřáli Jullce pořádnou dávku čerstvého vzduchu. Mláděti samozřejmě taky. Byla jsem naprosto v pohodě, válela jsem se na dece v trávě, četla si, odpočívala a užívala si klid. K večeru jsme jeli domů.. prostě normální den. Večer ulehám do postele, natahuji se, že zhasnu lampičku a najednou.. Mokro. Zničehonic pod sebou pocit tepla, mokro, jak kdybych se počůrala :D Vteřinu jsem přemýšlela, jestli jsem to fakt nepustila (ono totiž v tom devátým měsíci si nemůžete být jisti :D), ale při sebemenším pohybu se rozlilo další a další teplo. Aha, tak to už mi to bylo jasný. Praskla voda. Chvíli jsem ležela, tu informaci vstřebávala. M. zrovna usnul, takže jsem do něho žďuchla s tím, že už je to tady. No měli jste vidět, jak vylítl :D Já jsem překvapivě zachovala celkem klid, v klidu jsem se převlíkla, dobalila tašku do porodnice (tak nějak jsem to už měla přichystané, ale ne sbalené v tašce :D), stihla jsem ještě všem zavolat, dokonce jsme se tomu zasmáli.. a jelo se.

Nástup do porodnice tedy byl cca v 11 hodin večer. Následuje prohlídka, kde se zjistí, že voda sice odtéká, ale nic dalšího se neděje. Personál mne tedy ukládá na klasický pokoj s tím, že budeme 24H čekat, zda se porod rozjede sám, jinak by se muselo vyvolávat. M. se vrátil domů a já tak trávím svoji první noc v životě v nemocnici. Moc jsem toho nenaspala a k ránu to začíná. První kontrakce. Jo, říkám si, to není tak strašný.. V podstatě stejná bolest a stahy jako když mívám menstruaci. Od páté hodiny ranní je mám každých cca deset minut, každou hodinu se interval zkracuje a bolest zvětšuje. V poledne k obědu už si sotva sednu, kolem druhé už si říkám, že to jako dost bolí a pak přichází na kontrolu paní doktorka. Ta už přichází s "vysvobozujícími slovy", zavolejte manžela, půjdeme na sál. Takže rychle volám, M. se vrací a s ním i jeho mamka, která tam bude s námi. Já už kvůli bolestem sotva chodím (jo kéž by to bolelo jen jako při MS :D), dostávám klystýr a přesouvám se na porodní sál. Tam vedro k zalknutí (nemusím vám asi říkat, který den si náš mladej na porod vybral, že ne?! :D) a bolesti sílící v kratších intervalech. Na porodním sále házím každou chvíli sprchu a pak mne připojují na monitor. Už jsem v nemocnici víc jak patnáct hodin. Manžel přiběhne, bojí se aby to stihl, no to ještě netuší, co nás čeká. Ony totiž kontrakce jsou, dost časté, pravidelné a silné, ale to je všechno. Mrňous nesestupuje a já se neotevírám. Takže začínají muka. Venku 40°C, bolesti už pomalu nesnesitelné. Nějaké prodýchávání, pffff, to má jako pomáhat?! :D Navečer už mám vážně pocit, že umírám a že to fakt nedám. Nepomáhá mi ani fakt, že se za těch 20 hodin kolem mě prohnalo cca šest rodiček, které přišly - porodily a odešly :D No sakra, co to jako je, tohlecto? Navíc samozřejmě dorazí i jedna vyloženě hysterická. Zatímco já se snažím být i po víc jak dvanácti hodinách bolestí potichu jako myška, slečna, která má kontrakce každých sotva pět minut tam ječí jako siréna. Jestli mě něco psychicky odbouralo, tak právě tohle.


Začínám se dožadovat všech medikamentů, které mi můžou dát. Já to chci ideálně zaspat :D Začínám být vysílená. Po dvaceti hodinách tedy přichází personál s nabídkou, že mi dají léky. Takhle. Než to přišlo, vůbec nic jsem do sebe cpát nechtěla, chtěla jsem být za hrdinku pěkně "na přírodno". Když už jsem něco zvažovala, tak rajský plyn. Ovšem ten mi sestřička rozmlouvá, prý to moc nepomáhá a mám jít díky dlouhému a nepostupujícímu porodu rovnou do epiduralu. Neváhám. Po těch x hodinách už bych do sebe narvala cokoliv :D Mám aspoň v něčem štěstí, anesteziolog má volno, do pěti minut přichází a je to tady. Po nějakých 15 hodinách bolestí přichází během pár minut úleva. Řeknu vám, že jsem nikdy nezažila lepší pocit, než když mi píchli první dávku epiduralu :D Všechno pryč, bolest žádná, dostavila se únava, takže jsem si zdřímla a nabírala tak síly na to, co se blížilo. Nelituji toho a klidně bych do toho šla znovu. Jen jednu nevýhodu to má - zabírá "jen" na cca dvě hodiny. Já měla štěstí a nebo už jsem byla otupělá, ale bolest se mi vracela až v průběhu třetí hodiny. To už tu máme večer, nějakých deset hodin, datum 26.6. Bolesti se vrací, ale díky epiduralu se pomalu porod hýbe správným směrem a přichází pokrok. Sestřičky tvrdí, že do půlnoci bude venku. Neváhám a chci další dávku :D Ta už tedy není tak silná jako ta původní a sem tam nějaké velké kontrakce cítím, ale pořád lepší než ty bolesti naplno. Obdiv všem, které to daly bez čehokoliv, já bych po těch hodinách opravdu pošla. S druhou dávkou pomalu přichází vysvobození, porod se rozjel a vše běží jak na drátkách. Kolem půlnoci je mrňous tam, kde ho chceme mít, druhá dávka epiduralu vyprchává. A přichází další den, 27. 6. a s ním i závěr. Vážení, teď když se řekne tlačit, tak už si vždycky vybavím TOHLE :D Jestli totiž doteď něco bolelo, tak teprve tlačení je sekec mazec.

Jo a není to jako ve filmech. Tedy slyšela jsem, že některé zatlačí 3x a hotovo.. což teda tiše závidím. Ne, tiše ani ne. Hlasitě závidím! Já totiž tlačila jako divá. Myslela jsem, že mám rodidla na cimpr campr a vysílením už jsem viděla dvojmo a ten malej démon ne a ne vylézt! Pak už jsem slyšela: "hlavička je venku, zatlačte ještě" a já už opravdu spíše jen ze setrvačnosti tlačila zas a znovu a znovu a fakt myslela, že odpadnu a nikdy se neproberu :D Ty vogo, nechci nikoho děsit, ale tohle byl fakt horor. ALE všechno má svůj konec. Po asi stopadesátýmpátým tlačení, kdy ke konci už snad ani nedýcháte (není čas se nadechnout :D) přišel pocit úlevy, kdy ze mě vylezlo dítě. Neskutečná úleva, to vám teda řeknu :D


Nastala chvíle ticha a hned na to řev a bylo to. Prcek byl venku, začal ječet a já věděla, že to máme za sebou. Pak už přichází takový ty detaily, jako že vás sešijou, abyste ještě někdy vůbec mohli na záchod :D (hodně ženských mi říkalo, že tohle pro ně bylo další utrpení a cítilo každý steh.. tak aspoň v tomhle jsem měla štěstí, paní doktorka mě dobře umrtvila a já necítila ani ň :D), zváží, změří a zkontrolují dítě a obvykle vám ho dají na dvě hodiny k sobě. Hm, tak by to mělo být, jenže protože já musím mít vždycky něco extra, dítě jsem nedostala. Protože byl prcek uvnitř moc dlouho, nějak se mu v prvních chvílích na světě úplně nedařilo a proto místo ke mně, zamířil do inkubátoru. Naivně jsem si tedy myslela, že je všemu konec, ale noc hrůzy vlastně pokračovala dál. Strávila jsem na sále dvě hodiny sama s M., kdy jsme pořádně nevěděli, co se děje. Poté jsem se přesunula ve tři ráno na oddělení šestinedělí a tam do druhého dne čekala na Daňouse. Víte co, byla jsem unavená jako kotě, takže jsem si zdřímla, ale po probuzení se mi usadil na hrudi kámen, který spadl až v odpoledních hodinách dalšího dne, kdy jsem ho konečně pořádně spatřila ♥

Jo, ihned jsem se zamilovala a věděla, že je můj a že k sobě patříme.. Ale zároveň se tím odstartoval další boj. Aneb Klára jako máma.. Ale víte co? To si dáme zase příště! Tímhle to totiž nekončí. Naopak, právě všechno začalo.

Takže mi zas napište něco z vašich historek. Třeba jaký byl váš porod (jestli už ho máte za sebou) a nebo jak se na něho těšíte (pokud vás to teprve čeká) :D A nebojte, třeba budete mít právě vy štěstí a budete to mít po třech hodinách za sebou a tohle peklo vás mine! :D

31 komentářů:

  1. Muj porod ono uz je to 6,5 měsíce zpatky. Taky jsem byla smirena s myšlenkou, že šel dovnitř musí i ven. Celou dobu jsem si v duchu říkala, ze nesmím byt jak ty hysterky, co byly v malých laskach. Prenasela jsem přesně týden a uz jsem z toho byla otrávená. Pritel každou chvíli uz? Nebo jedeme? No 6.ledna jsem kolem obeda luxovala. Zacalo me divne bolet bricho. Sli jsme na návštěvu ale říkám autem nebo nedojdu. A ještě jsem pronesla dneska pojedeme rodit. Návštěva proběhla, domu jsme přišli asi v 18 h. Klasika večeře a ze jsi dám vanu. No a po vaně zacaly menší bolesti a nepravidelný jednou za 3 minuty pak třeba za 7 a tak se to stridalo. No asi v 23 h pritel tak jedeme a ja pořád nechtela. Pry když tak te poslou domu. Jeste jsem sla na WC a trochu vody ze me slo. No prijeli jsme kolem půlnoci hned si me tam nechali a tatinka poslali domu, ze to může trvat ještě dlouho. Bolesti se zvětšovali. Kolem 3 mi pichli vodu a volali jsme tatínka zpátky. Asi do pul 8 jsem byla otevřena na 8 cm. Pak mi pichli kapacku s oxitocinem pry kratke kontrakce. A to pak zacala ta nejhorší bolest. No a pred 9 jsem byla na sale. Malý byl venku na 3 kontrakce a 6 zatlačení. Pak me mucili sitim asi pul hodiny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty jo, na 6 zatlačení? :-O :D Achjo, my jsme to s přítelem počítali a fakt jsem měla nejmíň 40 zatlačení :D :D Já už fakt viděla rozmazaně a byla úplně vyčerpaná :D Jinak oxitocin do mě lili horem dolem a jako nic no :D

      Vymazat
  2. Měla jsem to dost podobné - tedy ten konec, malý byl taky v inkubátoru asi 4 dny, porod byl nejhorší den mého života + další dny bez něj a už do toho nikdy nejdu. Já to tedy měla "jen" 8 hodin, bohužel vyvolávačka a všechno špatně. Ale jestli tě to uklidní, aniball jsem měla a bylo mi to k ničemu :D Ty co měly hezký porod měly jenom štěstí, to už mi nikdo nenamluví, že se na to dá připravit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo taky už do toho nejdu :D Tohle byla životní zkušenost (a stále pokračuje, ono porodem to fakt nekončí :D), že to stačí jednou :D Jinak díky za info, já jsem si nadávala, že jsem aniball nekoupila, třeba bych si pak líp sedla následující dny po porodu :D

      Vymazat
  3. 7 let zpatky...porod probihal +- stejně jako u tebe, přišli s nabídkou epidurálu...tak jsem jim na to kývla, i když se DĚSNĚ bojím jehel. No nebudu to natahovat, přišly dvě, po první "umrtvovací" opíchávačce, která ještě nebyla do páteře, jsem málem seskočila z postele, tak mě seřvaly, že jsem hysterka a já jsem je normálně poslala do ... pryč.
    Takže bez epidurálu, ale do dvou hodin po této příhodě byla malá na světě :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi stačilo postrašit jehlou a šlo to :D Já jsem fakt začala fungovat až díky němu, takže i když to napíchávání nebylo nic moc, tak jsem ráda, že jsem do toho šla :D

      Vymazat
  4. Klarko, jak to ctu, uplne se klepu :-) Ja mela planovanyho cisare, i datum jsem si vybrala. Kdyz pominu napichnuti epiduralu naposedme, nejhorsi ma celem porodu a naslednem pobytu byla nemocnicni strava. O jizve jsem treti den nevedela.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Fuj, epidural....viz muj prispevek vys, ja bych to nedala...:)

      Vymazat
    2. Jooo tak nemocniční strava, to je taky kapitola :D Ale to se objeví až v příštím článku :D Fakt to přestalo takhle brzo bolet? Já jsem tam křičela, ať na to kašlou a radši ho vyndají císařem a sestřička mě strašila, že toho fakt nechci :D

      Vymazat
  5. Já měla plánovaný nástup 14 dni po termínu. Dostala jsem vyvolavacku a nic 😃 za tři hodiny další a nic. Celkem jsem jich dostala 6 než se něco dělo. Takže od příjezdu do porodnice do doby kdy se rozjel porod ubehly 3 dny. Porod trval 10 hodin. Hrdinne jsem si nevzala nic na bolest a šlo to.😃 byla jsem připravena na mnohem horší bolest. A doba kdy jsem tlačila byla pro mě nejméně bolestiva a byl venku asi na 6 zatlaceni. Říkala jsem že bych další měsíc šla klidně rodit znovu.🙂

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zase šest zatlačení? :D To není možný :D My napočítali nějakých cca 40, k tomu mi skákali po břiše a tlačili, aby vůbec vylezl.. fakt nechtěl :D Jsi dobrá, já už nikdy, tohle fakt stačilo.

      Vymazat
  6. Já hodlám rodit jedině císařem :D Po těch hororových historkách, jak rodila máma a jak pokaždé pomalu umřela nejen ona, ale i my děti, tak jedině císař. Mám vše blbé po ní, nehodlám riskovat :D Sice se nám vše blbě hojí, ale jak řikám, raději břicho, než spodek :D
    Beauty of pink / Knižní regál

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo holka, ono pokud není k císaři důvod a komplikace, tak ti ho asi dobrovolně neudělají :D Nebo aspoň ne tady u nás :D

      Vymazat
    2. V dnešní době už to jde domluvit. Kamarádka je porodní asistentka a říkala, že už jenom tím, jak jsem mrňavá, tak mám důvod sám o sobě, takže možná i kdybych nechtěla..:D

      Vymazat
    3. Jo tak to tady asi moc ne, pokud to jde, rodí se fyziologicky.. a mrňavá jsem taky, doktor mi též tvrdil (i díky odhadu velké váhy dítěte), že půjdu na císaře a hov... ;) :D

      Vymazat
    4. No ono císař taky není žádná výhra :-) Malá výška jako taková, pokud nejsou další komplikace, není automaticky důvodem k císaři. Bavila jsem se o tom s jedním porodníkem a ten mi říkal, že to by žena musela mít 150 cm, být útlá s uzoučkou pánví a ještě k tomu by musela čekat vůči své postavě nepřiměřeně velké dítě, nebo mít dítě třeba hlavou nahoru atd. Mně nepřijde jako výhra císař ani normální porod :-D Pak ta rekonvalescence po SC, když se člověk musí zároveň starat o dítě a o domácnost, musí být lahůdka :-/

      Vymazat
    5. Jojo já si myslím, že je to tak trochu prašť jako uhoď.. :D A taky si myslím, že pokud není k císaři vyloženě důvod, je to zbytečné.. mě jím hrozil gynekolog zejména kvůli váze dítěte, protože mrňavá jsem a úzká jsem byla celkem taky, ale v porodnici je to nezajímalo a pěkně tlačit, když to půjde :D Jinak ale Leni rekonvalescence je na prd i u normálního porodu, sešitý spodek taky stojí za to :D

      Vymazat
  7. Taky mám za to, že ty pozitiva ohledně porodu jsou v převaze, že jakmile ten drobeček vykoukne na svět, tak jsou ty těžké, náročné, vyčerpávající, bolestivé a kdovíjaké stránky porodu zapomenuty. Ještě jsem nerodila, ale iluze o tom, že porod může být fajn nemám, ne, když vím, jaký mám nízký práh bolesti a všechno hrozně prožívám, brr..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jako ne, nic jsem nezapomenula a jen tak nezapomenu.. Samozřejmě čas tu bolest "otupí", ale pořád to mám před očima a jako doteď nejsem stopro funkční :D takže... Ne, prostě ne :D A to si jako myslím, že práh bolesti mám celkem v pořádku a něco vydržím.. :D

      Vymazat
  8. No taky mě to bude čekat a docela se na to netěším :D
    Vítejte u Mišky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takhle.. můžu si říct: přežila jsem :D Ale to je asi tak všechno.. žádné "užila jsem si" a "všechno jsem zapomněla", atd., jak se říká :D

      Vymazat
  9. Klárko, jsi neskutečně statečná! A ještě jednou gratuluji 😘

    http://www.obycejny-blog.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
  10. Klárko měla jsem to dost podobně. Voda mi odtekla v sedm ráno v pondělí. Kontrakce jsem měla od pěti hodin večer. Ale neotevírala jsem sw ani po dvou vyvolávačkách. Nespala jsem přes 30 hodin a byla jsem tak vysílená že mi tekly slzy. Zvracela jsem. Epudural mi pomohl na dvě hodiny a pomohl mi se ze dvou cm otevřít na deset. Samotné tlačení trvalo přes dvacet minut. Dostala jsem kyslíkovou masku. Když konečně vyšla Adélka ven tak první otázka byla zda je to opravdu holčička a konstatovánínže má šišatou hlavu. Pak se mi udělalo zle. Dostala jsem křeče do pánve. Malou jsem si díky zvracení nemohla ani vzít k sobě. Šití bylo už dobré to jsem s doktorem prohodila par vtipů. Malou jsem si pochovala asi 15 minut a pak jsem vyčerpáním usnula. Malou jsem tedy dostala až druhý den ráno. Omlouvám se všem ale porod není nejkrásnější okamžik na světě.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to naprosto souhlasím.. Pro mě nezapomenutelný a nejhorší zážitek :D Já vyvolávačku ani nedostala, nechali mě v tom :D Až ten epidural přesně jako tobě pomohl otevřít, cca ze 3 na 7 a druhá dávka to dokončila.. samotné tlačení pak cca půl hoďky (nebo aspoň myslím, pro mě čas už vůbec nic neznamenal :D) a moje první slova, když mi ho položili na hruď..? To snad ani nemůžu říct :D Prostě šílený od začátku do konce..

      Vymazat
  11. Teda, tú bolesť si ani len nedokážem predstaviť, ale teda vďakabohu za epidurál. :D

    Sabi z blogu Beautiful savage

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem si fakt říkala, že to nemůže být tak zlý, když to přežily miliony žen.. ale JE :D bez epidurálu bych fakt nepřežila :)

      Vymazat
  12. No tak já musím říct, že zas tak strašný to nebylo, nebo si to už tak dobře nepamatuju, přece jen jsou to 2 roky zpátky a za necelé 2 týdny mám termín druhého porodu :D Ale jinak k průběhu, cca v 1hod v noci 12.7. mi praskla voda, tak jsem se ještě osprchovala, umyla hlavu, oholila, v klidu dochystala tašku a teprve potom vzbudila manžela, že jedeme. Dojeli jsme do porodnice a na monitoru zjistili, že malý v břiše spí, tak mě dali na pokoj, že se uvidí co dál. Kontrakce po cca 10min, ale slabé... Zkrátím to, otevřela jsem se až v 16hod, kdy mě konečně po dalších 4 monitorech, kdy 2 prospal, poslali na porodní sál a já volala manželovi, že teda už. Klystýr, bez medikamentů, oxytocinu apod. Ve vaně jsem akorát ulevovala zádům, protože tam všechny kontrakce celý den vystřelovaly. Nevím kolik bylo hodin, když sem šla už rodit, tlačení bylo tak 6? už si nepamatuju, nástřih byl a malý se narodil 19:15.
    Díky úžasnému předporodnímu kurzu jsem se porodu jako takového moc nebála, spíš toho neznáma, ale říkala jsem si, že nakonec nějak porodím, doufala jsem jen, že ne císařem. Čeho jsem se opravdu bála, že bych nemohla kojit, to byla pro mě priorita číslo 1, ale naštěstí vše dobře dopadlo :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No na monitoru jsem byla napojená x hodin, to mě už taky pak nebavilo, že jsem mohla jen ležet :D Jsi dobrá, že jsi to dala bez ničeho ;) držím palce, ať to jde hladce i teď podruhé :)

      Vymazat
  13. Mise byla úspěšně splněna. Před dvěma týdny se mi taky vylíhl synek. Trochu nečekaně už v 36+1 ve 2 ráno mi rupla voda a byl to přesně ten Hollywoodský kýč, kdy voda stříká jak že zahradní hadice, o čemž se říká, že nemá s reálným prasknutím plodové vody nic společneho. Tak u mě měl :-D Ano, pospíšil si, protože asi tušil, že jen o den starší (a větší) děcko by jeho máma v životě nevytlačila...už tohleto byl životní výkon, ale pyšná na sebe fakt být nemůžu. Nato, že jsem poloviční zdravotnice se zkouškou z porodnictví a nemalovala jsem si nic růžově, mě realita zaskočila. Ovšem dala jsem si entonox (rajský plyn) a díky němu mám aspoň malou hrstku "pozitivnějšich" vzpomínek a nějak jsem to dala (na tlačení už se nedává, aby zfetovana matka nebojkotovala pokyny asistentky 😜 je to dusík a kyslík v poměru 50/50, takže ve výsledku vlastně dostává dítě víc kyslíku než kolik je ho v normálním vzduchu a hlavně je z oběhu rychle pryč.. mlela jsem po něm nehorázné srač** 🤣,tak se aspoň snad personál pobavil .. kromě toho, ze jinak jsem určitě zvítězila na jejich žebříčku hysterka století..a je mi to fuk. Ještě dnes po 2 týdnech úpěnlivě doufám, že za takových 15 let se znovu posadím bez bolesti. Jsem zvědavá, kdy na tu hrůzu zapomenu. Možná je to jen tím, že jsem nestihla žádné masáže hráze a ani Anibal jsem nepoužívala., Maliník jsem vypila jen 1x 😔 ale pozitivní bylo, že se mi splnily všechny porodní plány (entonox místo epiduralu, porod mimo kozu - na porodní stoličce a proložený ještě změnou - tlačení ve stoje opřená o přebalovák- to byl nápad asistentky, a dotepani pupečníku...mimochodem partner stříhání odmítl, tak jsem se toho ujala sama, tak snad se mi to povedlo a bude hezky pahýlek 😉♥️), Mareček je zdravý, apgar skóre měl maximální 🥰, do inkubatoru nemusel. U mě trochu krize s 1. cestou do sprchy, museli mě vracet na lůžko další přivolané sestry, protože -nevim, co se stalo, ale najednou jsem přestala reagovat a úplně se mi odkrvila hlava a nebyla jsem se schopná ani pohnout. Přitom krevní ztráta jen prý asi 200ml. Sešíváná jsem, nástřih byl...to byl vlastně jediný zásah do přirozeneho procesu ( rajský plyn nepočítám, to byla nutnost 🤪 - při sešívání jsem si znovu musela dát, jinak bych se asi zbláznila...a doktorky jsem se nejdřív ptala, jestli mi náhodou při tom nastřihu nevyřízli i klitoris, protože přesně tak jsem tu bolest vnímala, a pak jsem se jí omlouvala, jestli jsem ji svým chováním zkazila noční službu, že je mi to líto...pořád jsem ucukávala, protože mě to po tom tlačení bolelo prostě nesnesitelně i přes umrtvení a plyn, ale pak jsem se zas víc sjela tím plynem a bylo to snesitelnější...no, takže takhle účinkuje ten entonox 😂 Když jsem se z toho teď tak vypsala, tak se mi i trochu ulevilo, že to nebyla zas jenom taková hrůza, ale i pár hezkých (nebo veselých 🤪) věcí. Zdar a sílu budoucim rodičkám ♥️ a dejte si taky ten entonox 🤪 :-D P.S. Sice vážil jen 2740g, ale obvod hlavičky měl 32,5cm- což je úplně v normě a přesto jsem tlačila dle porodopisu 51minut a už jsem si fakt myslela, že to už spíš vytlačím mozek uchem než to dítě ven :-D A nechci teda nikomu brát iluze, ale žádné zapomnění na porodní bolesti, když mi položili dítě do náruče se teda opravdu nekonalo..na to jsem asi málo dokázala vypnout svůj rozum. Naopak jsem jako první myšlenku měla: proboha, jak se naučím mít to dítě ráda, když mi způsobilo taková muka? Věřím, že čas je ten nejlepší lékař. Už se to celkem o dost zlepšilo ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Gratuluji k prckovi a držím palce, ať se brzy sžijete a dobře se vám spolu funguje :) Porodem vše teprve začíná :D Já chtěla původně taky plyn, ale u mě by to asi nestačilo, navíc epidural mi dost pomohl s postupem porodu, ale pocit "sjetosti" se dostavil i po něm a v tom všem to byla pecka :D A tlačení u mne bylo stejný a když jsem šla poprvé do sprchy tak to samé! Já jsem tam došla jako v mrákotách, ale sedla jsem si tam na stoličku a najednou, jak kdyby se mi celé tělo vypnulo. Nebyla jsem schopná hnout tělem, zvednout hlavu, nic.. Jenom jsem tam zhroucená seděla a dýchala.. Manžel mě tam dával dokupy proudem studené sprchy :D Jinak neboj, čas trochu tyhle děsivé vzpomínky obrousí a na bolest už se bude vzpomínat s odstupem času míň a míň :D Ale je fakt, že teď po roce se mi to všechno vybavilo jako včera a nepotřebuji to bezpodmínečně zažívat znovu :D

      Vymazat

Každý komentář mi udělá obrovskou radost! Děkuji! :)