úterý 1. července 2014

Le Tour de France aneb cestování po Paříži..

Pěkný úterní den!

Po delší odmlce jsem se rozhodla vám napsat. Původně jsem myslela, že bude odmlka delší, protože v mém životě se stalo hodně špatných věcí, ale chybí mi to tu a momentálně potřebuji něco, co mne rozptýlí a přivede na jiné myšlenky. Možná nechápete, co se kolem mne děje a já se nedivím, ale můj život v posledních dnech, možná už týdnech, balancuje na hraně. Chvílemi čekám, že mne opravdu rozum opustí. Je toho na mě prostě moc. Hledám práci, zařizovala jsem diplomku, byla jsem nemocná, hned na to výlet do Paříže o kterém bude řeč dneska a jen co přijedu, tak mne ve dveřích čekaly ty nejsmutnější zprávy a tím je odchod na věčnost někoho mně hodně blízkého. Jsem ze všeho na nervy a jistě chápete, že kosmetika šla trochu stranou.. zvažuji už nějakou chvíli, že bych na třetím výročí blogu zůstala a s blogem skončila, ovšem pak si říkám, že blog je vlastně jediná světlá věc v mém životě, která dává smysl a která mi pomáhá zůstat nad věcí.

Co tím vším chci říct... Snad jen, že se omlouvám za mé výpadky, které byly a možná ještě budou.. Nedokážu nyní připravovat články každý den a plně se na blog soustředit.. přesto chci psát dál a chci vám přinášet stále nové články a zajímavá témata. Jen bude chvíli trvat, než se zase hodím do "normálního" režimu. Nejsem jako dřív, hodně věcí se změnilo a já se tomu budu muset přizpůsobit.. Proto vás prosím, pokud blog sledujete rádi, mějte se mnou trochu trpělivosti. Děkuji. :)

Ale dneska to bude plné fotek a zážitků z Paříže. Musím vám toho o zájezdu hodně říct. O zájezdu jsem vás informovala již dříve tady, někteří se poté připojili a vyrazili do Paříže se mnou. Za to jsem ráda a doufám, že Ti, co se na můj popud připojili, byli alespoň trochu spokojeni a nemají psychické újmy jako já :D Ale pěkně popořadě.

Ve čtvrtek odpoledne jsme se já, moje sestřička a nejlepší kamarádka sbalily, vyrazily na nádraží a vycestovaly směr Praha. Čekal nás tam v 18. hodin sraz s Luckou a dalšími účastníky zájezdu. Tam jsem se hned dala do řeči s Verčou a od té doby nám to zůstalo :) Nakonec jsme místo do kavárny s Luckou vyrazily samy do Palladia, odkud jsme se vydaly směr Florenc, odkud se odjíždělo. Musím podotknout, že hned od začátku se plány měnily, místo v 18 se mělo vyjet nakonec ve 21, skutečný čas odjezdu byl 22 hodin. Ale tak člověk to přejde, všichni jsme se přeci těšili na Paříž! :) Autobusy nebyly plně obsazené, takže někteří mohli sedět sami, paráda. Zastávka každé dvě - tři hodinky, což mi přišlo trochu zbytečný, ale aspoň se nikdo nepočůral :D Po 13 hodinách jízdy přes noc jsme dojeli do Paříže.


V pátek jsme se o půl 12 dostali do Paříže. Všechny nás překvapilo, že jsme zastavili úplně na kraji Paříže, kde byla obrovská hala. Tam se konala "konference". První, co nás na konferenci čekalo byly obrovské zástupy lidí. Opravdu velké zástupy, které se neustále zvětšovaly. Ve frontě na odbavení jsme čekali skoro dvě hodiny. Abychom se dostali do arény bylo třeba projít detektory kovu, poté nám rozdali lístky na občerstvení a pak nás čekaly jen další masy lidí. Čekala jsem všechno možný, ale 20.000 lidí (cca) na jednom místě ne :D Navíc se to mísilo všemi možnými národnostmi, hodně účastníků bylo zahaleno od hlavy k patě v šátcích a hávech a občas jsem si připadala jak někde v orientu. Bylo to zajímavé, ale upřímně, chvílemi jsem měla velké obavy o svoje zdraví. Nepřišlo mi to totiž jako konference, ale jako velká demonstrace a co si budeme povídat, občas se ty demonstrace trochu zvrhnou.. Naštěstí vše proběhlo v pořádku, bez nějakých komplikací a vážných újmách na zdraví. Proslov měli významní politici a zástupci humanitárních organizací, hodinový proslov měla Maryam Rajavi, což je hlavní bojovnice za svobodu Íránu a pro většinu lidí asi ikona. Ničemu jsme nerozuměli, jelikož proslovy byly buď ve francouzštině, angličtině nebo perštině (nebo jak v Íránu mluví..).


Během konference každý nafasoval "oběd" a večeři", což v obojím případě znamenalo malou (0,3 dcl) colu a bagetu s kari o které se asi všem účastníkům zájezdu bude zdát ještě za rok :D Celá konference pro mne byla šílená, po pár hodinách poslouchání té vřavy lidí mě bolela hlava a neskutečně jsem se těšila na spánek. Jenže tady přišla další změna.. Všichni měli za to, že v odpoledních hodinách se dostaneme na hotel a poté bude volný program (procházka, odpočinek na pokoji..), ovšem chyba lávky. Na konferenci jsme museli být až do jejího konce, čili až v 8 hodin jsme se dostali do autobusu. Člověk už se viděl v posteli a nebo alespoň na večerní procházce, ovšem nic z toho se nekonalo. Do půl 10 se totiž v autobuse čekalo na hlavní delegátku, která nám měla sdělit název a umístění hotelu. Čekáte správně rozhořčení celého autobusu, protože po náročné cestě a ještě náročnější konferenci nás čekání opravdu nebavilo. Nakonec se odjelo, kolem 10 se náš autobus dostal k hotelu nesoucí název Ibis budget. Tam nás čekala další půl hodina čekání u busu, takže na pokoj samotný jsme se s holkama dostaly o půl 11. Na procházku už se tedy nedostalo, jelikož jsme zvládly hodit akorát sprchu a lehnout.. Pár lidí šlo pařit, ti mají můj obdiv, protože já opravdu ihned po ulehnutí odpadla. Co se týče pokoje, tak byl hrozně maličký, ale bylo to vážně roztomilé. Každý pokojíček měl svůj záchod a sprchu, vše v miniaturním provedení, ale na tu jednu noc nám to stačilo. Rozhodně to bylo o mnoho lepší, než jsem čekala!



Čeká nás sobota a nejnáročnější program. Snídaně probíhaly od 6 hodin do půl 10. Šílenost! Opravdu bych jim poděkovala, kdybych měla jít na snídani v 6, když jsme se ubytovali v 11 večer.. tolik spánku, že. Naštěstí jsme s holkama měly snídani domluvenou na půl 8. Abyste to pochopili, na snídaně byl přesně stanovený čas, protože nás bylo hodně a najednou se mohlo nasnídat maximálně 30 lidí. Majitel hotelu byl nějaký maniak, který v tom musel mít mega pořádek, takže řekl, že jakmile tam bude více než 30 lidí, přestává připravovat snídani. Tečka. Takže jsme všichni čekali frontu, protože se to samozřejmě nestíhalo, stanovený čas na snídani byl 15 minut, to stihne málokdo.. Šly jsme se s holkama aspoň projít kolem hotelu. Musím říci, že ve čtvrti, kde jsme byli ubytováni to bylo opravdu nádherné! Spíše než Paříž mi to připomínalo městečka u moře. Hrozně se mi líbilo upravené prostředí, všude samé květiny a na Paříž i relativně čisto. Tam bych si bydlení dovedla představit! :)



Můj vlastní obchod!


Stejná vlasovka jako u nás..


Nakonec jsem se na snídani probojovala. Zjištění, že se nekoná žádný mega výběr jídla, ale všechno je jenom sladké, mě málem zabilo, protože na sladký nejsem. Jídlo pro mě bylo trochu utrpení a já jsem odcházela úplně přeslazená. Kdo by čekal nějaké sýry, výběr šunky apod. tak byl zklamaný (asi jako já). V nabídce byly tři druhy pečiva - bagetka, toust a nějaké sladké pečivo. I ten toust byl sladký, kdyby někoho zajímalo :D na to si člověk mohl dát marmeládu, med nebo Nutellu :D. Jediná slaná věc bylo slané máslo (logika, že.. namažte si pod marmeládu slané máslo). I tu čokoládu do hrníčku už mají s cukrem! :D Řeknu vám, to pro mě bylo cukru tak na dvacet let! Ale člověk něco pojedl, když nás čekal náročný den v centru Paříže, že ano. Odjezd byl naplánovaný na půl 10, nečekaně se zase odjíždělo až kolem 10 (na změny a čekání už jsme si zvykli). Pak jsme se do 11 motali s autobusem uprostřed Paříže, až nás autobus vyhodil na Place De La Concorde. Trochu jsem byla jak Alenka v říši divů, proto jsme se pro začátek s holkama držely Lucky. Vzali jsme to všichni společně přes Invalidovnu, kde jsme se sešli zase s Verčou a poté se šlo k Eiffelovce.



 S Verčou (Sandrou).. :)


Samozřejmě člověk u vytržení, takže jak jsme k ní došli tak všichni začali fotit, dělat blbosti, házet selfie, apod. :D To jsme si všichni náramně užívali, prostě paráda. Většina skupiny šla poté nahoru na druhé odpočívadlo Eiffelovky, my jsme si s holkama prošly raději park a trochu si odpočinuly. Nechyběl ani nákup suvenýrů a pozor, nejhorší kup v Paříži :D Kdo tam byl, tak určitě ví, že se prostory u všech památek v Paříži hemží potulnými prodavači všeho možného. Zpravidla prodávají černoši. No a u Eiffelovky jich bylo asi nejvíc. Někteří prodávali suvenýry, jiní tam motali náramky, jak se začalo mračit, tak došlo i na prodej deštníků.. prostě chtějí vydělat na všem možném. No a kamarádku napadlo, že bychom si mohly všechny tři na památku nechat umotat ten náramek. Čekaly jsme cenu tak půl eura, maximálně euro za jeden.. Pánové si nás odchytli, přímo na ruce nám náramek upletli, ihned ho zauzlovali a pak došlo na placení. Jaké překvapení bylo, když na nás vysolili cenu toho náramku. Řeknu vám, že jsem se nezmohla na nic jinýho, než na blbé čumění, protože za bavlnkový náramek je cena 5 eur dost. Jenže, protestujte si nějakému potulnému prodejci (a kolem jich bylo víc), když už máte náramek na ruce.. Takže vám řeknu, tohle se prodražilo.. Jeden náramek za 130 Kč.. srdce mi krvácelo :D To jen tedy abyste věděli, kdybyste se tam někdy chystali.. Nenechte se ukecat!


Poté, co se zbytek skupiny vrátil dolů z Eiffelovky jsme se osamostatnily a s Verčou jsme šly na vlastní pěst. Naše cesta mířila kolem Seiny k Vítěznému oblouku. Jenže jen co jsme se vydaly na cestu, začalo pršet.. a odteď už to bylo jenom horší.. K Vítěznému oblouku jsme došly ještě jakž takž za sucha, ale pak začalo jít do tuhého. Pár fotek Vítězného oblouku a jdeme dál.


Po nejslavnější ulici Paříže - Avenue Des Champs-Élysées jsme šly dolů směr Louvre. Tehdy se rozpršelo opravdu brutálně, takže jsme měly všechny po chvíli mokro v botech a ti, co neměli deštník (jakože já, samozřejmě) byli promáchaní. Asi pochopíte, že v tuto chvíli se vám dost kazí nálada a návštěvu Paříže si nedokážete pořádně užít.. Focení šlo stranou, jednoduše se fotit nedalo, váš cíl je nějaké suché místo, kde byste se schovali před tím vlezlým deštěm.. Na chvíli jsme tedy zalezly do Disneyworldu, obchodu na Champs-Élysées. Jsme sice velký holky, ale věřte, že se nám tam líbilo! :D Mít malé děti a velký plat, tak se tam opravdu vyřádím.. Těch hezkých hraček a oblečků.. :)

Foto: Verča

Pak už jsme se vydaly přes Place De La Concorde a park Jardin Des Tuileries přímo k Museé Du Louvre. Tohle byl cíl mé cesty, těšila jsem se na něho ještě více než na samotnou Eiffelovku. Možná, kdo mne sleduje déle a trochu zná, tak ví, jak miluji dílo D. Browna - Šifru mistra Leonarda.. odteď už určitě všichni, co to četli/viděli, chápou.. :D Podívat se na pyramidy a projít se kolem.. splněný sen. Opravdu jen škoda toho hnusného počasí, protože většina fotek je nepoužitelná, jelikož jsem na nich promáchaná a je jich málo, protože fotit už se moc nechtělo.. štve mě to! K Louvru jsme dorazily už kolem šesté-sedmé hodiny, kdy se do muzea jít nedalo, přístupné byly už jen prostory bez placení. Mile mne překvapilo, že prostory muzea jsou obrovské, dá se tam volně procházet, dokonce tam jsou obchody! To jsem opravdu nečekala. V Louvru jsme strávily dlouhé chvíle, trochu si odpočinuly a pořádně se pokochaly.



Spokojený odpočinek v Louvru.. sedím, jsem v suchu a teple a ještě můžu koukat na pyramidy.. :)


Nakonec jsme ještě vyrazily na jedno místo, které jsme chtěly vidět - na "Most lásky" - Pont Des Arts. Jistě znáte a víte, že je to most, který je v obležení zámků, které tam připevňují zamilované páry. Přiznám se, že mi to vyrazilo dech a nakonec to považuji za nejhezčí místo Paříže. Hrozně se mi to líbilo a jsem z toho doslova unešená. Most už je díky tomu pomalu v rozkladu, ale vypadá to opravdu nádherně! Jsem ráda, že jsme se tam vydaly :) Most jsme přešly, nafotily, ve stáncích pokoupily opět nějaké suvenýry a pomalým tempem se vydaly na místo setkání se zbytkem skupiny, odkud se mělo jet domů (opět z Concorde).



Jenže by to opět nebylo ono, kdyby nedošlo k nějaké změně. Smska od Lucky opět změnila čas a místo odjezdu. Sice jsme mohly další hodinu čekat na bus, ale komu by se v dešti a zimě chtělo hodinu stát na místě. Takže jsme se na vlastní pěst, už bez naší průvodkyně Verči (ta jela jiným autobusem a z jiného místa) a mapy, vydaly k Eiffelovce. Řeknu vám, že ač Eiffelovku vidíte a vlastně se nemůžete ztratit, měla jsem chvíli strach a šla jsem s pořádnými obavami.. Přeci jenom jsem nechtěla bloudit po Paříži :D Jenže, jsme to holky šikovný a k autobusu jsme se z posledních sil, promočené na kost a s bolavýma nohama, doplazily. Tím víceméně náš výlet končí. Nakonec přišel šťastný konec, v autobuse jsme se převlékly do suchého, trochu se prospaly (i když já tak dvě hodinky za celou cestu domů) a úspěšně dojely do Prahy. Odtud jsme chytly první vlak a už kolem druhé hodiny odpoledne byly doma. To, co následovalo jsem zmínila v úvodu, ale nechci to blíže řešit..

Ten bude můj!


Každopádně, shrnutí za Paříž. Výlet mě stál hodně sil, jak fyzických, tak psychických. Konference byla šílená a už mě tam nikdy nikdo neuvidí. Když budu zcela upřimná, tak organizace stála dost za houby. Lucka za to nemůže, byla jen prostředník, ale ta hlavní delegátka to teda měla těžce na háku. Počasí mě nehorázně nas.. naštvalo, protože mi to zkazilo celý výlet. Paříž jako taková je... jiná, než jsem čekala. Památky pěkné a díky hnusnému počasí tam nebylo tolik lidí, ale čekala jsem něco víc. Já nevím, jak to říct.. Prostě díky krásným fotkám Paříže čekáte zázrak, nádheru, dokonalost.. a ono to je ve výsledku jinak. Kolem památek bylo hezky, ale jinak špína, odpadky, smrad.. jednoduše fuj. :D Líbila se mi organizace Paříže, fakt jako klobouk dolů - dopravní provoz mají dobře korigovaný, samé semafory, přechody.. jednoduše dobře přizpůsobeno turismu. I když ty semafory nakonec byly dost na obtíž, nedovedu si představit, že tam chodím 2km přes město do práce.. to aby šel člověk o dvě hodiny dřív, aby to stihl, když vám padne na semaforu červená, je zle.. :D co se mi fakt líbilo byly ty skútry na každém rohu.. bylo by fajn na nich jezdit, je to takové.. elegantní, dopravovat se po Paříži na skútru! :) Co se mi nelíbí je ta špína, odpadky a plné koše úplně všude.. možná za tu zvláštní atmosféru trochu může ta kulturní a národnostní rozmanitost města, nevím. Další věc, co mne fascinovala je, že Pařížani snad nejedí (přišlo mi tam dost málo obchodů s potravinami), zato se asi pořád češou a dobře vidí (samá kadeřnictví a optiky) :D Upřímně ale mohu říci, že mi ten jednodenní výlet do Paříže stačil a už nijak netoužím se tam vrátit :) Místa, která jsem toužila navštívit jsem viděla, mám u nich alespoň jednu fotku a to mi bohatě stačí. Možná jsem jen nenatrefila na ten pravý zájezd.. asi celkově hodně ovlivnil mé vnímání Paříže, i to počasí.. ale nevím no, znovu se tam nehrnu. Jsem však ráda, že jsem to absolvovala s tak skvělými lidmi.. být v Paříži s nejlepší kamarádkou, ségrou a skvělou blogerkou, jakou je Verča, bylo moc fajn! :)

Co vy a Paříž? Byli jste tam? Líbí se vám? 

34 komentářů:

  1. Já mám Paříž ráda, ale člověk si na ni musí tak trochu zvyknout, protože ve skutečnosti se nakonec žádné "město lásky" a megaromantika nekoná. :)
    A jinak Francouzi moc nesnídají slané věci (když přijeli k nám, tak je sýr či šunka k snídani dost šokovala...:D) a s prodavači suvenýrů pod Eiffelovkou se výborně smlouvá, tak pro příště, ať náramek nemusí být tak drahý. A většinou umějí i pár slov česky, což je docela zábava. :)
    Jinak nekonči, byla by to škoda.
    Výlet byl asi náročný, ale aspoň to byl zážitek... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo česky na mě mluvil :D vyjmenoval mi fotbalisty.. :D ale já mám z černochů strach samo o sobě, natož když po mě něco chtějí.. smlouvat bych si s nima netroufla :)

      Vymazat
  2. Tak taková organizace by mě opravdu naštvala a hlavně bych tedy do Paříže na jeden den opravdu nejela :( Byla jsem se školou celkem 5 dní (2 dny cesta) a přišlo mi to málo. Počasí jsme měli hezké, akorát průvodkyně byla šílená :( Chci se tam podívat znovu, ale už nejspíš na vlastní pěst. Paříž je opravdu krásná, ale bohužel jen tam kde se pohybují turisté.

    Jinak jsme byli v září a počasí nám vyšlo krásně a pršelo jen jedno asi 5 minut :D

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj Klárko, chápu, že bylo špatné počasí a ta konference byla asi taky pěkně naprd, ale Paříž za to nijak nemůže a já neznám krásnější město v Evropě. Byla jsem dvakrát a jela bych klidně ještě jednou, kdybych měla možnost. Nicméně ne s průvodcem ani nějakou takovouhle akcí. Na tvém místě bych jí ještě šanci dala ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Musím souhlasit s Evčou ! :)

      Vymazat
    2. No já toužím navštívit i další místa, kde jsem ještě nebyla, tak spíš z toho důvodu neplánuji další cestu do Paříže.. nevím no, nijak mě neohromila a přiznám se, že Praha se mi líbí asi víc :D

      Vymazat
  4. No, tak já v první řadě přeji, ať se vše zlé v dobré obrátí, alespoň něco... Jinak výlet krásný, i když tam byly asi nějaké nepříjemnost, fotky super, máš parádní zážitek, také si přeji někdy jet do Francie, hmmm, dát si bagetku:-D

    OdpovědětVymazat
  5. V Paříži jsem ještě nebyla, ale hrozně bych chtěla. Nejsem moc na ty organizované výlety, takže bych nejraději sama na vlastní pěst a objevovat třeba s mapou v ruce.

    Je mi moc líto, že teď nemáš dobré období, život je někdy prostě boj, sama to znám moc dobře. Nevadí, když nebudou články nějak často, vždycky se na každý nový těším. Tento jsem zase doslova zhltla. Přeji hlavně hodně síly. Uvidíš, že bude zase lépe.

    OdpovědětVymazat
  6. No ja som do Pariza sla zo skoly a tiez to bolo takpovediac "ohubu" ale som rada za to. A to s tymi cernochmi a naramkami sa stalo aj mne a kamoske ale pri Sacre Coeur :D A zevraj sa da s nimi vyjednavat. Ale co, mali sme vtedy asi nejakych 14-15 rokov, bali sme sa tak sme zacvakali :D a na champs elysees som si kupila prvu obrovsku satku ktore odvtedy nosim skoro stale okrem leta. Este dva roky sa to na Slovensku nenosilo :D
    Inak uprimnu sustrast, snad zle obdobie co najskor pominie :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji! Já jsem se černochů právě taky bála, i kdybych věděla, že se smlouvat dá, tak to radši nezkouším :D v tomhle jsem srab..

      Vymazat
  7. V Paříži jsem byla...a bylo to úžasný, strašně se mi tam líbilo...ale je pravda, že organizace byla ok a počasí nádherný. Takže chápu, že v tomhle ohledu tě to zklamalo a asi hodně ovlivnilo celkový dojem.

    A Klárko, všechno zas bude dobrý. Přeju hodně sil.

    Karol

    OdpovědětVymazat
  8. V Paříži jsem byla 4x na vlastní pěst ...Špína v Paříži je šokující, když člověk neví co očekávat,ale není to ani tak tou mnohonárodností,oni Francouzi opravdu dokážou házet odpadky přímo pod sebe a vůbec to s nimi nehne.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No já jsem o špíně slyšela už předtím, ale tohle jsem nečekala, to fakt ne :D Jinak jsem viděla na vlastní oči, jak Frantíkům nedělá problém odhazovat bordel na ulici.. a prostě.. mi to přijde nechutný :D já mám s tímhle dost problém, takže se mi to fakt nelíbilo :) Jinak tu mnohonárodnost jsem myslela spíš na tu atmosféru celkově, ne na ty odpadky..

      Vymazat
  9. ten začátek mě moc mrzí Klárko :( doufám, že se brzy všechno spraví a tobě bude zase jenom dobře. držím ti palce!

    a k Paříži... já tyhle organizovaný výlety nemám ráda. pořád se na někoho spoléhat atd. být tam já, jsem asi pořádně nasraná :D není nad to jet sama :)

    OdpovědětVymazat
  10. Byla jsem na stejném zájezdu (i stejný autobus) jako ty :)..musím říct, že opravdu poprvé a naposledy ! cena úžasná, ale tím by to tak končilo, opravdu Paříž zbožňuji, ale VŮBEC jsem si ji tentokrát neužila :(..chápu, že jsem jen lidi a všechno nemusí vyjít, ale tady nevyšlo opravdu nic :(..neviním z toho Lucku, ta byla jen leader autobusu, ale ačkoliv za to nemůže, znovu bych s ní příští rok (nebo kdykoliv jindy) asi nejela :/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Luci, to vidíme hodně podobně.. :) já jestli se ještě někdy do Paříže vydám, tak určitě ne takhle na zájezd a ještě s konferencí.. :D to si raději něco připlatím, ale hlavně že z toho budu mít nějaký zážitek :)

      Vymazat
  11. Jé Klárko, to jsi mi ani neřekla, že jsi se nechala nachytat. Mě nenapadlo Vám říct, že tyhle motači náramků jsou vydřiduši. Před šesti lety za něj chtěl tři eura, ale já měla načteno z průvodce takže jsem vždy nasadila smrtící výraz a černoušek zacouval a věděl že nic motat nebude :-D Jinak bylo mi ctí proplout tímhle zážitkem s tebou a tvou partou. Protože nebýt Vás tak se asi někde v půlce rozbrečím :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No to zas Verča něco chtěla... :D Já bych s nimi stejně asi nesmlouvala, jsem na to srab a bojím se.. spíš bych se jim obloukem vyhnula, jako jsem to měla v plánu ze začátku.. :D ale tak mám doma o pravdu "krásný" bavlněný náramek za 125 Kč, proč ne! :D Jsem ráda, že jsme tam byly spolu, díky tobě to bylo fajn a zvládly jsme tu "hrůzu" trochu s grácií :) těším se na video! ;) P.S. Ten můj zoufalý proslov tam nedávej! :D

      Vymazat
    2. Klárko pozdě, už je tam zakomponovaný a skvěle to tam sedí. Však já tam také zoufám :-D

      Vymazat
  12. Podobné zklamání jsem měla zase z Říma, i když uznávám, že je krásný, taky jsem čekala cosi víc. Paříž miluju, byla jsem tam několikrát. Škoda toho počasí, třeba dáš ještě někdy Paříži druhou šanci a věřím, že to dopadne lépe.

    Pokud jde o psaní, přispívej, jak budeš chtít, klidně jednou za čtrnáct dní, těší mě každý tvůj článek. Hodně sil.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! :) Snad se brzy zase vrátím do normálu a články budou pravidelně.. :) Jinak do Říma chci taky, tak doufám, že z toho budu nadšenější.. :)

      Vymazat
  13. Škoda, že jste neměli moc času, osobně považuji za nejromantičtější část Montmarte a basiliku Sacre Coeur, uličky, Moulin Rouge nebo Latinskou čtvrť, kde je Notre Dame. Stejný dojem jsem měla, když jsem byla v Londýně, taky jsem na to měla jeden den a byla jsem uhnaná, a proto mě nijak nechytnul. Ale je to určitě tím shonem. Myslím, že jinak by se ti Paříž líbila daleko víc. Příští týden odlítám s přítelem na týden do Říma, tak se nemůžu dočkat.

    Jinak přeji hodně sil, snad bude líp.... :(

    OdpovědětVymazat
  14. V Parizi jsou slany jen bagety, na to bacha:D vsechno ostatni je nasladly, i toustovej chleba a vubec snad vsechno baleny pecivo, co se da v samosce koupit - ale ze zoufalstvi si na to clovek nakonec da i syr, kdyz jina moznost neni (true story)
    V tom podzemi Louvru, s obracenou pyramidou, to je Carrousel du Louvre, nakupak, takze jo, bez obchodu to nejde:) muzeum je placeny a zacina az dal, i kdyz i tady dole je par artefaktu na zdech apod
    S cernochama se musi smlouvat, uplne u vseho, co prodavaj, to jste se nemely bat, patri to k veci
    A jo, Pariz je spinava, smradlava, plesniva (v metru jste byly?), ale i tak je krasna, akorat nesmi clovek moc cekat, jinak si koleduje o parizskej syndrom http://cs.m.wikipedia.org/wiki/Pař%C3%ADžský_syndrom imo si utrpela takovou lehci formu;) ale fakt radim nalamat nad ni hul a vypravit se tam znova, bez mokrejch bot, nespolehlivy delegatky a divny bubacky konference, tutove budes mit mnohem lepsi zazitek
    Ale jinak dik, si me diky tomuhle postu privedla na tema clanku;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Proboha ono zklamání můžu být i "nemocí" no nazdar :-D Jinak před šesti lety jsem byla v Paříži prvně a byla jsem okouzlená. Přiznám se bez mučení že v metru jsem tehdy byla a nevím zda jsem byla tak okouzlena památkami, že jsem bordel na ulicích neviděla a nebo byl zkrátka jen menší a míň na očích. Tentokrát musel člověk hodně koukat co vlastně fotí aby to nekazilo dojem na fotce :-D

      Vymazat
  15. Tyjo, v Paříži jsem byla ve 2 hotelech, ve Francii celkem asi 6-7, ale vyloženě sladkou snídani jsme tam nikdy nezažila. Vždycky byl nějaký sýr, vajíčka, šunka, salámy, zelenina..
    No potulný prodavači u Eiffelovky to je kapitola sama o sobě, u těch fakt nic nenakupovat. Navíc o pár set metrů jinde máš ty věci daleko levnější :)
    A slaný máslo je pro ně normálka, v Bretaňi z něj dělají i slaný karamel :)
    A přeju ať je zase líp .-*

    OdpovědětVymazat
  16. Ty jejich sladký snídaně jsem taky nesnášela, 4 dny za sebou v Provence a 3 dny za sebou v Paříži, fuj. Já jsem zvyklá snídat jedině na slano, takže to bylo pro mě utrpení. Jinak mě mrzí, že jsi ze zájezdu měla takové pocity zklamání, ale jak ti tu píšou ostatní - určitě dej Paříži ještě minimálně jednu šanci. My měli klasický zájezd s cestovkou, byli jsme každý den šíleně utahaní a měli uchozené nohy, ale vážně to stálo za to a já vím, že se tam musím zase podívat ♥
    A přeju, at se vše zlé v dobré obrátí, hodně sil!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak takhle dlouho bych sladký snídaně fakt nedala! :D To máš můj obdiv! :D Jinak moc moc děkuji! :)

      Vymazat
  17. Jéé, na tom mostě máme s přítelem taky zámeček :) krásné fotky! Paříž je opravdu krásná, ale já mám radši pobřeží ;)

    OdpovědětVymazat
  18. To je škoda, že vám to nevyšlo lépe :( já sama jsem byla v Paříži před 4 roky a nevím, také mi nijak neuchvátila :/ v té době jsem měla delegáta, který byl šíleně "šup sep, šup tam" :D a i když počasí bylo krásné tak jsem měla nejspíš i zbytečně velké nároky a nic moc se nekonalo :/ Ale viním za to opravdu ty velké nároky :( Ale jak se zmiňuješ víckrát po ní v daný moment také netoužím, fotky mám, co jsem chtěla vidět, jsem viděla ale další návštěvu neplánuji :(
    A co se týče sladkých snídaní, tak to já ráda :D a pamatuji si, že jsem jako suvenýr přivezla šílený množství miniatur Eiffelovek, kdy je prodávaly ne po jednom ale větším množství za úplně směšnou cenu :D :D tak to jenom tak na okraj ;)
    A držím palce ať je co nejdřív zase lépe, drž se! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně takhle to mám no.. :) Jinak miniatur Eiffelovek jsme přivezli taky spoustu.. :D dostal každý člen rodiny :D

      Vymazat
  19. Já Paříž miluju, rozhodně moje nejoblíbenější místo v Evropě. Moc se mi tam líbilo a určitě se tam v blízké době chystám znovu, je to pro mě nádherná podívaná, hlavně v noci, kdy ta Eiffelka svítí a všechno je skoro dokonalý. :D Každopádně mě mrzí, jaký máš starosti a moc dobře vím, jaký to je, drž se, my budeme trpěliví! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo v noci a za hezkého počasí by to bylo asi lepší.. :) A děkuji!

      Vymazat
  20. Ahoj Kláro, narazila jsem na tvůj blog poměrně nedávno a ve volných chvílích pročítám i starší články. Přesně tento druh "zájezdu" do Paříže jsem absolvovala v červnu 2015 :D Odjezd z Florence se protáhl o x hodin, nakonec jsme jeli i jiným typem busu, ale byl pohodlný, komfortní, takže cesta se dala v pohodě zvládnout... Do Paříže jsme přijeli ráno, samozřejmě se zpožděním, které jsme nabrali i v samotném městě, "vyhodili" nás před Invalidovnou, kde jsme měli cca hodinu rozchod a pak měla následovat procházka s průvodcem. V daný čas na místě žádný průvodce nebyl, tedy ne ten náš - jelo nás z ČR hodně busů, takže chaos. Nakonec jsme se průvodce přeci jen dočkali, prošli jsme si s ním pár míst a pak jsme se vydaly (s kamarádkami) vlastní cestou... Kolem 22h sraz opět u Invalidovny a odjezd na hotel... Ten byl na stejný způsob jako ten váš, pokoj vypadal totožně, bohužel jen wc a sprchy byla společné na chodbě, takže čekání a nepohodlí. To, že jsme musely spát na třílůžkovém pokoji 4 nekomentuji :D Ráno snídaně v určitý čas, jako u vás, jídlo strašné :D Prošly jsme se v okolí hotelu, kde to nebylo špatné, ale všechno takové špinavé, smradlavé, dojem nic moc. Poté jsme (opět se zpožděním) byli odvezeni na konferenci, zhodnotila bych jí stejně jako ty. Jedním slovem strašný :D Bylo nám slíbeno, že po určité době nás pustí ven a budeme moct strávit další den v centru Paříže, ale sliby chyby a málem nás nepustili ani na konci :D :D :D Když nás přeci jen pustili, přišlo čekání v buse (ani nevím, jak už dlouhé) a pak konečně hurá domů... Paříž mě tedy částečně také zklamala, i když počasí vyšlo parádně. Na tento druh zájezdu s konferencí bych nikdy už nejela a jsem vcelku ráda, že jsem to ve zdraví přežila... Holt nás zlákala slušná cena zájezdu do Paříže. Nicméně i tak jsem ráda, že jsem se do Paříže mrkla :)Michaela

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Míšo! Tak co čtu tvůj příběh, tak hodně podobný horor :D Aspoň vám vyšlo to počasí.. Mě strašně naštvalo, že jsme jako první museli absolvovat tu konferenci, kdy bylo hezky a až druhý den, když jsme byli už unavení z té konference, jsme měli den po Paříži.. a samo bylo hnusně :( No už nikdy víc, příště radši připlatím tisícovku a pojedu bez konference s klasickou cestovkou :D Ale zpětně jsem ráda, že jsem tam byla a líbilo se mi to, i přes všechny ty peripetie.. vzpomínky už mi nikdo nevezme :)

      Vymazat

Každý komentář mi udělá obrovskou radost! Děkuji! :)