Naše svatba: malá, levná a nenáročná.

Krásný den vám přeji!

Nedávno jsem vám slíbila, že se trochu více rozpovídám o naší svatbě. A jelikož jsme v pondělí oslavili půl roku od ní, je asi nejvyšší čas. Dokud si ještě pamatuji nějaké ty detaily :)

Začnu asi zásnubami, protože od nich se vše odvíjelo. Proběhly začátkem loňského roku, hned v lednu a jelikož jsme chtěli dodržet "pravidlo" do roka a do dne, začali jsme velmi brzy plánovat.

Naším asi nejdůležitějším kritériem bylo roční období, protože jsme chtěli svatbu ideálně během léta. Případně koncem jara/začátkem podzimu. Další kritérium pro nás byla rozhodně malá a nenáročná svatba s oddáním na úřadě. Původně jsme řešili svatbu ve čtyřech - my dva + svědci, ale nakonec jsme se rozhodli tento den sdílet i s nejbližší rodinou. Proto jsme se domluvili na dvou třech etapách našeho dne. 

• Obřad, kam jsme pozvali pouze rodiče a svědky
• Společný oběd ve stejné sestavě
• A odpolední grilovačka, kam byla pozvána i širší rodina a pár přátel

K jednotlivým částem se rozepíšu víc, teď ještě sepíšu něco k našim dalším požadavkům. Kromě ročního období a malé svatby, jsme ji chtěli pokud možno i finančně nenáročnou, protože v té době jsme se chystali ještě k jednomu velkému kroku a peníze jsme chtěli využít právě tam. Ono to koresponduje jedno s druhým, protože jsme se rozhodli pro oddání na úřadě jen s pár lidmi, nebylo tak potřeba žádných šarád, oběd byl klasicky v restauraci v pár lidech a grilovačka probíhala na zahradě u rodiny, takže jsme se obešli i bez investic do pronájmů, výzdob a nákladů s tím spojených. Náklady jsme tedy minimalizovali, jak nejvíc to šlo, abychom měli aspoň trochu tradiční a nezapomenutelnou svatbu, ale zároveň nás nezruinovala. Pokud by tedy někoho zajímalo, co nám nakonec zůstalo k placení byly to šaty + doplňky, prstýnky, květiny, oběd a nějaké občerstvení + alkohol na grilovačku, i když většinu ohledně grilovačky si na svá bedra vzala rodina. Fotografování jsem svěřila mému kamarádovi, pro něhož je focení koníček a uplatila jsem ho obědem a časem s námi stráveným :D A svatební oznámení si zase vzala na starost ségra, která jich ručně vyrobila přesně tolik, aby se o svatbě dozvěděli ti, co měli.. Takže pokud se chcete brát a nechcete do toho investovat desítky tisíc, věřte, jde to.

A teď k jednotlivým částem dne.

Obřad

Jsme měli na radnici (respektive v době naší svatby se předělávala, takže jsme se nakonec brali v obřadní síni na krajském úřadě :D). Pro ty, co to neznají a mají to například před sebou: v oddacích dnech (pátek + sobota) je oddání na úřadě zdarma. Termín si můžete rezervovat i on-line, ale poté je třeba se dostavit na obecní úřad, kde vám dají na vyplnění formulář a ten pak musí alespoň jeden ze snoubenců odnést zpět. Nabídnou vám možnost i hudby, focení či videa. My jsme využili akorát hudbu, kde jsme si vybrali tři písničky z nabídnutého seznamu, což stálo tuším 500 Kč. Vše si samozřejmě můžete zařídit i sami. V případě hudby je třeba to vykomunikovat s úřadem, focení a video je čistě na vás. Je jim jedno, kdo vám to odfotí :) Seznam hudby nebyl žádná sláva, ale našla jsem tam tři krásné a mému srdci blízké songy, takže jsem byla spokojená. Jo a vybírala jsem ji sobecky jen já, tohle nechal M. na mě :D Jak jsem říkala, pozván byl velmi úzký rodinný kruh. To znamená, že nás tam celkem mělo být 8. Moji rodiče, rodiče manžela a naši svědci. Svědčili nám naši sourozenci, čímž jsme zabili dvě mouchy jednou ranou :) Obřad nám začal asi o čtvrt, možná půl hoďky déle než měl, takže místo v 10:30 byl cca v 11, ale tím pro nás lépe. Původně jsme ho totiž chtěli 11.8. v 11:00, protože 11 je naše číslo, ale bohužel byl již tento čas obsazený. Obrovským úspěchem pro nás bylo už to, že termín 11. byl volný. Samotný obřad trval přibližně čtvrt hodiny. Nekecám, ale celou dobu jsem prořvala (a pak že nejsem cíťa, ehm :D) a bylo to krásný, i když jsme se pak s manželem shodli, že jsme v hlavě měli takový madlajz, že jsme v podstatě nevnímali, co se děje. Ruce se mi klepaly, že prstýnek jsem sotva nasadila a M. se chudák nemohl strefit na můj prsteníček :D a v puse jsem měla vyschlo, že moje "ano" bylo sotva slyšitelné. Ale to vše dělalo tu chvíli ještě kouzelnější. Po obřadu jsme se chvíli fotili, před obřadním místem moc prostoru není, protože se tam svatby střídají jedna za druhou, takže jsme se odebrali do parku a poté na oběd.

Oběd

Jsme měli na nádherném a našem oblíbeném místě. Kdo je z Pardubic či okolí, tak asi bude znát Matiční jezero a restauraci Na Rybárně, která ač je v centru města, tak je v přírodě. Je to kouzelné místo, rádi tam chodíme během léta posedět a jelikož je to i kousek od úřadu, přišlo nám to jako fajn řešení na poobřadní mecheche. V okolí restaurace se dá fotit a jídlo zde mají skvělé. Rezervovali jsme pouze stůl. Vyhovovalo nám, že se nemusíme o nic starat, obsluha každému přinese, na co má chuť a my se tak můžeme věnovat čistě zábavě a jeden druhému. A jídlu! Protože nebudete tomu věřit, ale na tom obřadu vám vyhládne! :D Chvíli jsme si poseděli a poté jsme se rozjeli k domovu, abychom se připravili na odpoledne.

Grilovačka

Zbylou rodinu a přátele jsme sezvali na čtvrtou hodinu na zahradní grilovačku. Chtěli jsme mít časovou rezervu a čas na přípravu a převlečení, než se všichni sejdou. Hostující (manželova rodina) nenechala nic náhodě, sehnala sud, sezení, připravila i občerstvení + něco jsme se snažili přinést i my, takže mohu s klidem říci, že toho bylo dost. Všichni se najedli, napili a snad se i bavili. Svatební zvyky typu rozbíjení talířů, jezení děravou lžící, řezání pilou a další kravinky jsem zakázala, nic pro mě, takže jsme měli volnou zábavu po většinu večera. Splnili jsme akorát házení kyticí. Každý se bavil s kým chtěl. Rodiny si skvěle rozuměli, takže to bylo fakt na pohodu. A o zpestření se postarala i zvířata, která rodiče chovají. Ani jsem nečekala, jak všichni budou nadšení z pejsků a poníků a dalších domácích mazlíčků. A ne, nebyli z nich na větvi děti.. :D :) Bylo to prostě moc příjemné, bez jakéhokoliv stresu.

Ještě pár slov k šatům, prstýnkům a květinám. Šaty jsem měla půjčené ze Studia Petra, tady v Pardubicích. Původně jsem chtěla krátké šaty, ale majitelka salónu mi doporučila, ať zkusím alespoň jedny dlouhé, než se rozhodnu. Nechala jsem ji, ať mi je vybere a absolutně nechápu, jak to udělala, ale to byly ONY! Bez pochyb, přesně můj styl. Jednoduché a přesto rafinované, pohodlné a téměř nebylo třeba úprav. Navíc jejich cena za půjčení byla celkem "směšná" v porovnání s jinými salóny. Za půjčení a úpravu šatů + doplňky (včetně těch na auto a polštářku na prstýnky) jsem platila 4.000 Kč. Heh. Květiny jsem pak měla z Květinového servisu, taky tady v Pardubicích. Vážou tam všechny druhy kytic, na výběr mi daly z opravdu velké spousty katalogů, fotek a možností, až to byl pro mě, nerozhodnou, docela problém. Nakonec jsem zvolila jednoduchou bílou kytici z frézií. Kromě mé kytice jsem nechala dělat i dvě menší pro naše maminky, květinový náramek ségře (svědkyni) a malou do klopy ženicha a celé mě to vyšlo na necelé dva tisíce. Musím říct, že se mi kytice moc líbily a byla jsem nadmíru spokojená. Prstýnky pak máme od Brilasu, kde je opravdu z čeho vybírat! Moje přání bylo něco jednoduchého a hlavně odolného, což splňuje chirurgická ocel. Máme je jemně obroušené, já se zirkonovým kamínkem. Na ocel jsou poměrně tenké, takže i na mém prstu vypadá jemně. Cena pak byla více než příjemná, takže za nás naprostá spokojenost, která stále trvá.

Sečteno podtrženo, byl to opravdu výjimečný den, na který nezapomeneme. Faktem je, že díky jednoduché organizaci a téměř žádnému zařizování, jsme se nemuseli ničím stresovat. Prostě jsme to nechali plynout. Jelikož nešlo o žádnou formální oslavu, byli všichni uvolnění, dorazil kdo chtěl, bavil se s kým chtěl, oblékl se do čeho chtěl. Nikdo se tak nemusel cítit nepříjemně a sešněrovaně. Ani my dva :) Neměnila bych. Zpětně bych na celé svatbě změnila jen jednu jedinou věc. Kromě nejbližších, kteří byli zváni na obřad, bych termín, místo a čas obřadu nikomu jinému dopředu neprozradila. Opravdu nikomu, protože jak se ukázalo, jsou i tací (i v kruhu rodinném), kteří nedokáží potlačit touhu a respektovat naše rozhodnutí. Trochu mne to mrzelo, zejména vůči těm, kteří naše přání respektovali, ale už se s tím nedá nic dělat. Takže jen pro ty, které to čeká, opravdu rozmýšlejte, jak to chcete a koho tam chcete, abyste se pak nedivili! :D 

Tak a to by bylo asi všechno, co jsem k tomu chtěla říct. Ufff. Myslím, že jsem ze sebe právě vypsala duši. Tak doufám, že třeba někomu, koho to čeká, to pomůže. Naopak ten, kdo už to má za sebou, tak se mnou zavzpomíná, jaké to bylo.. Klidně se podělte v komentářích, moc mne to zajímá! :)

Jste pro malou nebo naopak velkou svatbu?