Dočasná péče: Část 1: Jak jsem se stala dočaskou..

Krásný den vám přeji!

Tenhle blog se zabývá převážně kosmetikou, to všichni víme a proto jsme tady, ale asi je vám jasné, že jenom šminkama nežiju. Kdo mne sleduje na sociálních sítích, tak tuší, kam tímto směřuji. Jednou z mých největších zálib jsou zvířata, hlavně psi, nic nového :) No a protože nedávno jsem se do něčeho pustila a přišlo mi od vás několik pozitivních ohlasů, rozhodla jsem se, že o tom sepíšu sérii několika článků. Třeba vás to bude zajímat, třeba ne. Ale i kdyby to zajímalo nebo inspirovalo jednoho jediného z vás, budu mít radost. A když nic jiného, tak jde alespoň o osvětu, kterou je v tomto případě třeba šířit. Kdo pejsky nemá rád, tomu se omlouvám a poprosím ho, aby přišel příště, kdy už to zase proložím kosmetikou ;)

Zvířata miluju od malička a plemeno šarpej je moje srdcové cca od pěti let. Tehdy jsem viděla prvního šarpeje a od té doby je to moje láska :) O plemeno však ani tak nejde, jako o pomoc jakékoliv němé, živé duši. Na pomoc zvířatům přispívám už déle, ale cca rok zpět jsem se začala zajímat trochu více. Začala jsem sledovat spoustu dobrovolnických spolků, útulků a dalších zařízení. Začala jsem je podporovat nejen sledováním, ale i finančními příspěvky či návštěvami. Ovšem pořád mi to nestačilo.. Stále více mi hlavou vrtala myšlenka a chuť pomáhat více. Osobně. Několik měsíců mi nedalo spát dočaskování.. :)

Co vlastně znamená dočaska (= dočasná péče, dočasné opatrovnictví)? Je spousta pejsků (ale i jiných zvířat), kteří pochází z hrozných podmínek a prožívají muka. Jsou týraní, uvázáni na řetězech nebo někde pohozeni. Často v katastrofálním zdravotním a psychickém stavu. A přesně takovým zvířatům se snaží spolky (například Psí štěstí, Pes nejvěrnější přítel a spousta dalších) pomáhat. Místo aby jimi plnily útulky a pejsky tak stresovaly ještě více, umisťují je do dočasné péče, do rodin, které se o ně postarají po dobu než se jim najde vhodný, trvalý domov. Dočasky se o pejsky starají bezplatně, z dobré vůle a lásky ke zvířatům. Spolky však hradí ve většině případů náklady jako veterinární péči či krmení. No a jeden takový spolek zrovna nedávno sháněl dočasné péče o pejsky mého nejoblíbenějšího plemena - šarpeje. Na stránkách spolku na FB na mě vyskakovaly fotky pejsků, kteří dočasku potřebují, skoro každý den a já o tom stále více přemýšlela. Mluvili jsme o tom i doma, stále to probírali ze všech stran a zvažovali pro a proti. Upřímně, než to člověk vyzkouší, tak vůbec netuší, do čeho se pouští a nemůžete předpokládat a očekávat VŮBEC, ale vůbec nic. Ale pak se tam jednou na fotkách objevila ONA a bylo rozhodnuto.

Mia první den u nás.

Plna obav, ale zároveň adrenalinu a zvědavosti, jsem kontaktovala spolek a domlouvala se na možnostech. Pokud jsou vaše možnosti například přepravy omezené tak jako moje (nemáme auto ani kde si ho půjčit), nevzdávejte to, spolky jsou ochotné a schopné díky dobrovolníkům mnohdy i tohle zařídit. O nákladech spojených s péčí nemluvě, jak jsem psala, spolky hradí vše, co je k péči třeba. Já osobně nechávám spolek platit pouze veterinární péči, zbytek (dobrovolně) hradím ze svého, ale tohle je na vás a na domluvě. Pokud budete potřebovat, poskytnou vám jak krmení, tak i hračky, obojky, vodítka, pelíšek a další výbavu. Od vás se očekává jediné - věnovat opatrovanému pejskovi PÉČI a LÁSKU, kterou ve spoustě případech tihle čumáčci neznají. Vše je opatřeno smlouvou, která pozbyde platnosti tehdy, najde-li se pejskovi nový, vhodný domov.

Trvalo to týden než se sehnala přeprava ze Slovenska a už si to malá šarpejka mířila k nám.. Nedokážu ani po více než měsíci popsat ty pocity, jaké mne provázely, když jsem si pro ni šla na domluvené místo.. Vzali jsme s sebou i Jullku, aby se seznámily ještě venku a doma to pak pro ně nebylo společně tolik traumatické a ty chvíle čekání byly muka. Hlavou se mi pořád honily myšlenky na to, jak si s naší Jullkou sednou, jaké má hygienické návyky, jaký bude její zdravotní stav, jak se bude chovat k nám.. prostě spousta, spousta otázek. A pak přijela... Všechny obavy mne přešly jedním jediným pohledem na tu princeznu a já se tak stala dočaskou... :)

A takhle před více než měsícem vypadala.. :) Druhý den u nás.

A jak naše začátky vypadaly a jak to u nás funguje dneska? To si dáme zase jindy, pokud vás toto téma zajímá a máte o pokračování zájem, napište mi dolů do komentářů. Pokud máte někdo zkušenosti s dočaskováním, určitě mi napište vaše zkušenosti a třeba i důvod, co vás k tomu vedlo :) Děkuji mnohým z vás, kteří mi již přes sociální sítě projevili podporu, moc si toho vážím! Není to důvod, proč to všechno dělám, ale samozřejmě to neuvěřitelně potěší! :)