Tábor a okolí - kam se podívat, kde (ne)jíst..

Krásný páteční večer!

Jsem zpátky v realitě, náš krátký pobyt/dovolená včera skončila a já tak poslední den volna najíždím na svůj běžný režim :D Ráda bych se ale k dovolené ještě na chvíli vrátila a ráda bych vám dnešním článkem dodala pár tipů na to, kam vyrazit a kde se najíst v okolí Tábora. Tenhle blog začínal jako "deníčkovský", tak se na chvíli zase vrátím ke kořenům. Aspoň tady bude zase něco jiného než kosmetika :) Na pár dní jsme s M. sehnali hlídání Jully, tak jsme se rozhodli na chvíli vypnout a vyrazit aspoň na chvíli pryč. Vyhrál to třídenní pobyt v Táboře v jižních Čechách, kde jsem ještě nikdy nebyla a moc jsem se tam chtěla podívat. 

Vyrazili jsme v úterý v dopoledních hodinách, se spoustou plánů v hlavě a naprosto přesně naplánovaným programem :D Jsem se těšila asi až moc. Ubytování jsem kupovala na slevovém portálu Travelking, kde je nabídka celkem široká. Vybrala jsem pobyt v hotelu Slávia na tři dny/dvě noci se snídaní. To nám vzhledem k plánům a programu naprosto vyhovovalo. Hotel je hned naproti nádraží, takže se tím eliminovalo nějaké složité hledání. Navenek je hotel nenápadný, po příchodu jsem se trošičku lekla, je zvenku vzhledově i vybavením maličko omšelý, ale pokoj samotný byl vybaven optimálně a moderně. Rozkošně maličký, ale pro naše účely naprosto dostačující, vraceli jsme se do hotelu akorát večer přespat a ráno po snídani jsme zase odcházeli, takže žádnou pětihvězdičku jsem fakt nepotřebovala. Líbila se mi koupelna, která byla pomalu prostornější než pokojík samotný :D 

Po asi čtvrt hodince na pokoji a vybalení a sbalení věcí nejnutnějších, jsme s M. vyrazili na rychlý oběd. Nechtěli jsme zacházet daleko do města, takže jsme zalezli do nákupního centra Dvořák, kde jsme na střeše objevili restauraci Chudoba. Jsem měla čekat, že to nebude šlágr, ale vážení, sem radši nechoďte :D Já nejsem žádná fouňa a najím se klidně v nějaké začouzené hospodě nebo bufetu, ale tohle bylo na mě moc. Sem jsme přišli, slečna nám dala úplně roztrhaný dvoustránkový cár papíru (jakože menu) + papír s denním menu a k tomu úvodní věta byla, že tahle položka z meníčka už není. Ok, tak si vyberu něco jiného a dám si na zchlazení točenou Kofolu. Tak si chci objednat a dozvím se, že ani Kofola není. Wtf? Jak může základní nabídka nealko nápoje nebýt?! No dobrý, stane se, zhluboka jsem se nadechla, objednala si jídlo (Těstovinový salát s francouzským dresingem a kuřecím prsem) a k pití džus. Džus přišel za pár minut, nebudu však přehánět když řeknu, že měl teplotu jako vzduch venku. No jako to ve čtyřiceti stupních nechcete! Jídlo přišlo nedlouho poté, překvapí vás, když vám řeknu, že to byl hnus fialovej? Na fotce to vypadá hezky, ale ta chuť byla mdlá a dresink byl podle mě kupovaný. M. si dal pizzu, která mu dorazila na stůl do pěti minut od objednání, ani maličko nebyla připálená či do růžova opečená. Hádejte asi proč? No raději už víc nebudu komentovat. Tam prostě fakt nechoďte.

Po jídle jsme vyrazili na autobus a jelo se směr Větrovy. Kdo zná okolí, tak asi ví, že v téhle vesničce cca 6 km vzdálené od Tábora, sídlí zoo. Musela jsem vidět i tu zdejší, jelikož jsem si dala kdysi závazek, že jednou navštívím všechny zoo u nás. Samozřejmě jsem nečekala nic velkého, tahle zoo je vážně maličká, co se množství zvířat týče. Našla jsem, že je zde údajně na 80 druhů. To nepotvrdím ani nevyvrátím, nepočítala jsem to, ale mám pocit, že jich bylo ještě méně. Každopádně je vidět, že je stále ve výstavbě, výběhy jsou daleko od sebe (třeba se časem zaplní). Zoo je postavena na konci vesnice, což není zlé, ale co jsme si v těch čtyřiceti stupních, které v úterý byly, všimli, že je naprosto otevřená a celý den to tam praží bez možnosti kamkoliv se schovat. Některých zvířat mi bylo opravdu líto, protože nejen, že měla malé výběhy, ale navíc to do nich pralo nonstop celý den. No být tam já, tak tam zdechnu. Stín mělo jenom pár "šťastlivců" jako třeba medvědi, tygr, jeleni, velbloud a trochu stínu i arktický vlk (jak dokáže přežít polární vlk ve 40°C?! To fakt nechápu!). S čím jsem dál měla problém byly celkově prostory zvířat, ve kterých byla chována (klece, ohrady). Jsou dost na prd vymyšlené. Většinou šlo o klasické pletivo a za ním se skrýval ještě elektrický ohradník Z toho elektrického bylo slyšet, že je pod napětím, což bylo vcelku nepříjemné mým uším. K tomu ale pletiva a ohradníky byla dost nepříjemná mým očím. Nejen, že se mi to nelíbilo vůči zvířatům, ale navíc se mi to nelíbilo ani jako návštěvníkovi, vzhledem k tomu, že jsem viděla všechna zvířata v kostičkách v pletivu a nedalo se nic ani vyfotit. Daleko víc se mi líbí řešení například volné velké výběhy s příkopem (Dvůr Králové) nebo sklo (přeci jen se na to líp dívá a líp se fotí). Co mi zas přišlo zajímavé, bylo, že hodně zvířat chovají v páru, takže je šance, že se někdy třeba i objeví mláďátka. My potkali například mladé surikaty, které byly roztomilé a proto jsem u nich strávila nejvíce času. Také bylo vidět, že je o zvířata dobře postaráno, všechny měly dost jídla, byla čistá a některá i pěkně vypasená :D Dost ale o zoo, ať se hneme i dál. 

Ten to vyřešil po svém :D :D

Najdi mě! :D

Kolem páté jsme se rozhodli vrátit zpátky do města, původní plán bylo dojít do města pěšky procházkou, ale uznali jsme, že při těch teplotách už to vážně nedáme, takže jsme si počkali na mhd. To nás odvezlo zpět do města, kde jsme vystoupili na zastávce Kotnov, která je umístěná přímo pod stejnojmennou věží. Od té jsme se procházkou vydali do města, prošli jsme si okolní uličky a nakonec jsme došli až na Žižkovo náměstí, kde jsme se rozhodli povečeřet. Výběr padl na restauraci Škochův dům, kde je příjemné posezení přímo v samém historickém centru. Výhled jsme měli na celé náměstí a celkově nás zde překvapila velmi příjemná atmosféra. Personál sympatický a naprosto profesionální. Po dlouhém vybírání v menu jsem si nakonec dala Madetu z vepřové pečeně s cibulí, slaninou a sýry. M. si dal Hamburger z hovězího masa. Obojí bylo za cca 200 Kč, porce byla dostatečná, jídlo teplé a opravdu výborné. Pošmákli jsme si, co vám budu povídat. Poté už jsme se jen pomalým tempem sunuli směr hotel. Že jsme se na chvíli ztratili vám snad ani nebudu vyprávět :D

Ty slunečníky na fotce patří k restauraci:

Druhý den jsme původně chtěli vyrazit na zámek Červená Lhota, ale jelikož spoj tam je dost mizerný a navíc předpověď hlásila dalších 33°C, upustili jsme od toho a místo toho jsme zajeli do Veselí nad Lužnicí. Tam jsme si nejdříve prošli město. Jedná se o menší město, kde je nádraží dost daleko od centra, ale procházka to byla příjemná. Za omrknutí stojí jejich opravený kostel a fara. Primárně jsme ale jeli projít naučnou stezku Veselských pískoven. Jelikož se tam dá i smočit, byla to na takové počasí jasná volba. Opět cestou tam jsme chvíli bloudili (jsme fakt jak blbci, co :D), ale jakmile jsme se k pískovnám dostali, bylo to naprosto v pohodě. Kolem jezer vedly cestičky, voda byla ohraničená spoustou pláží, takže jsme byli nakonec rádi, že jsme si vybrali tuhle variantu. Navíc mne velmi mile překvapilo, jak čistá voda byla. V některých jezerech ryby vysázené byly, ale přesto šlo díky písku o čistou vodu, která nesmrděla a v pohodě se v ní dalo koupat. U největší pláže jsme narazili i na bufet, takže se nám dostalo i občerstvení, což nás zase trochu nakoplo, prostě super. Obešli jsme celé jedno jezero a v odpoledních hodinách jsme se pomalu zase vydali na vlak do Veselí. 

Večer jsme sebrali poslední síly a vyrazili na další procházku do města. Nejdříve jsme se stavili na zmrzlinu v Mocca Caffe, kterou mi několik z vás doporučovalo na Instagramu. Lepší zmrzlinu jsem dlouho neměla, takže mockrát děkuji za doporučení! Dala jsem si marakuju a cookies a jako ta cookies?! V tom byly kusy sušenek :-O Naprosto boží! M. si dal pistácii a vanilku a také si moc šmakoval. Kopeček je za 25 Kč, ale je pořádně velký, takže určitě zajděte! Na večeři jsme šli tentokrát do restaurace U Dvou koček. A tuhle restauraci vám jednoznačně doporučuji navštívit, pokud se do Tábora chystáte nebo se tam občas vyskytujete, protože tady je to skloubení všech faktorů, které vám zaručí skvělý požitek z jídla. 1. Krásné a útulné prostředí. 2. Sympatický personál. 3. Skvělá nabídka jídel a hlavně jejich dobré provedení. A to vím nejen z vlastní zkušenosti, ale spokojenost byla vidět i u okolních stolů, takže se tam opravdu nebojte zajít. My jsme si s M. nakonec dali menu pro dva, které se jmenovalo "Mísa dvou koček". To zní dost vtipně, ale jednalo se o grilované kuřecí, vepřovou krkovici a vepřovou pečeni podávanou s bramborovými plackami a zeleninou. Doporučená nám k tomu byla ještě omáčka s nivou a špenátem. Vážení, jak vidíte na fotkách, vypadalo to úžasně. Ale nejen vypadalo, ale i vonělo a chutnalo. Dlouho jsem neměla tak skvěle nakořeněné maso. Upřímně, tu omáčku bych klidně oželela, protože to maso bylo tak skvěle ochucené, že nebyla třeba. Jídla bylo 550g pro dva a stálo tuším 519 Kč, což se může zdát někomu hodně, ale vzhledem k tomu, že se nám na talíři objevilo vesměs samé maso, tak se mi to zdá přijatelné. Každopádně jsme si pošmákli, co vám budu povídat. 

Takovéhle krásné popelnice tam mají! :)

Poslední den před odjezdem jsme se rozhodli zajít ještě znovu na procházku po městě. Tentokrát jsme šli po břehu vodní nádrže Jordán, která je přímo v samém centru města. Z toho jsem byla naprosto unesená. Hrozně se mi líbila myšlenka, že bych bydlela blízko a chodila kolem na procházky se psem nebo si v horku zaplavat.. Bez skrupulí tohle Tábořanům závidím! :) Okolí je krásné, nádrž je přizpůsobená všemožným aktivitám (jsou tu mola pro loďky, schody do vody, brouzdálka pro děti, pláž pro veřejnost, v blízkosti spousta laviček, dětské hřiště, atp.), což mi přijde naprosto super. Vážně jsem se pokochala a nechtělo se mi domů :D Nedalo se ale nic dělat. Před odjezdem jsme zašli ještě na oběd, tentokrát jsme volili restauraci Černá Perla, která byla s výhledem na Jordána. Tentokrát jsme si dali obědové menu - polévku a vepřové medailonky v sýrovém těstíčku. Jednoduché a výborné, vážně mi chutnalo. Ale celý dojem z dobrého jídla mi zkazila obsluha. Bohužel. Třičtvrtě hodiny jsem čekala na pití a nakonec dostala ještě jiné než jsem chtěla, stůl vedle dostal dokonce jídlo z denního menu po hodině čekání.. Omluvu typu, že mají plno (obsazeno cca 50% kapacity) neberu. Jako ono to prostě udělá hodně, co si budeme povídat. Znovu bych tam už kvůli nešla. Tím jsme tedy ukončili náš pobyt, pak už si jen vyzvedli věci a hurá domů... Měli jsme obrovské štěstí na počasí, protože jenom jsme nasedli do vlaku a ujeli jím první kilometr, přiřítila se příšerná bouřka a slejvák :D Měla jsem to tedy vypočítané přesně na minuty!

Jako v Americe! :D

Celkově tedy byla dovolená fajn, občas nějaký ten nešvar (zejména ten výběr restaurací byl občas na pytel :D), ale moc jsme si to užili a hlavně si skvěle odpočinuli od běžných starostí, což je sem tam prostě potřeba, co si budeme povídat :) Navíc mi Tábor opravdu okouzlil. Je to jedno z nejkrásnějších měst, jaké jsem kdy navštívila a jak miluji svoji domovinu (tím myslím Pardubice), tak jsem si dokázala představit, že bych žila i tam.. Natolik se mi město líbilo!

Dejte mi vědět, jestli jste Tábor někdy navštívili a jak se vám tam líbilo a třeba mi i napište, co od restaurací, kde necháváte svoje peníze (a často ne malé) očekáváte vy?