Diary: Koncert, nezapomenutelná cesta a vyhlášení giveaway..

Pěkný pondělní podvečer, moji drazí!

Konečně jsem schopná sednout nad počítač a psát. Víte, včerejší večer byl naprosto nezapomenutelný. Koncert One Republic je další splněný sen a tak jsem ještě plna dojmů :) Původně jsem chtěla sepsat recenzi, ale prostě to dnes fakt nedokážu, mám myšlenky úplně jiným směrem.. Znáte to, když jste plní myšlenek, vzpomínek, pocitů, vjemů, dojmů.. se prostě nejde soustředit na nic jiného.. A tak jsem si řekla, že vám dnes ukážu pár fotek z koncertu, napíšu pár slov, popíšu naši trapnou historku a na závěr vyhlásím vítěze giveaway..

Lístky na koncert byly před Vánoci celkem impulsivní nákup ve chvíli, kdy jsme se ségrou zjistily, že se prodávají další lístky ku příležitosti přemístění koncertu do Incheba arény (původně měla být Lucerna). Neváhaly jsme ani minutu a hned šly lístky koupit a tak jsme se více jak dva měsíce těšily. No a včera nastal den D. V odpoledních hodinách jsme se zbalily a vyrazily směr Praha, k Inchebě jsme dorazily cca s půlhodinovým předstihem, než se mělo začít pouštět dovnitř a to už jsme prosím pěkně stály asi ve stometrové frontě.. pořád jsme na tom ale byly dobře, s každou minutou přicházelo lidí víc a víc a tvořil se tam pěkný had :D jenže co se nestalo, i když jsme si nádherně stály frontu, ve chvíli kdy přišli organizátoři, že se začne pouštět, všichni se jako hejno slepic rozběhli ke vchodu, fronta nefronta.. No to vám byla podívaná, jak všichni splašeně běží.. fakt jak slepice po flusu :D my jsme si tam se ségrou v klídku došly, pak jsme se teda čtvrt hodinky nakrásně mačkaly v mega tlačenici, kdy mě ostatní parádně namasírovali svými lokty, ale nakonec jsme se dovnitř probojovaly :D Nakonec jsme dovnitř dorazily snad v první stovce, protože jsme si zvládly zabrat ještě místa na sezení, takže paráda.. čekání další dvě hodiny jsme snáze přetrpěly. A v 8 to vypuklo. Nejdříve se na pódiu objevil předskokan - James Walsh, který nám půlhodinky zahrál pouze s kytarou. Musím říci, že to bylo celkem parádní vystoupení a zpíval skvěle! O půl 9 skončil, chvíli se čekalo a v 9 to vypuklo, vážení! Nejdříve stínové divadlo za oponou, poté světélková show a ty největší hity. Mělo to grády, začali s jednou z mých nejoblíbenějších písniček Secrets, pokračovali All The Right Moves a pak už to jelo.. v půlce přišlo zpomalení v podobě klavírového vystoupení s Apologize, což je srdcovka ze všech největší. Přiznám se, že u ní pro mě přišlo trošičku zklamání, čekala jsem něco víc, chvílemi si snad ani nebyla podobná (a to že ji mám hodněkrát najetou) a při jejím zkombinování se Same Love od Mackelmora a Cry Me River od Justina už to nebylo ono.. jenže pak přišla Counting Stars, která vše ostatní naprosto zastínila :D Vážení, to byla show jako blázen, ještě teď jsem z toho hotová :) Na samý závěr padla If I Lose Myself se kterou se velkolepě rozloučili a bylo po koncíku.. :( Nevím, proč to vždycky tak strašně uteče! Každopádně to bylo parádní.. Víte jak, i když to nebylo bez chybičky a třeba Coldplay měli daleko lepší a promyšlenější show, je to nezapomenutelné.. :) Přeci jenom, vidět naživo fešného Ryana... chápete, ne? :)

Pak už jsme si došly na metro a vyrazily směr Hlavní nádraží.. Vlak už na nás čekal a tak jsme si našly volná místa k sezení.. Ale víte co? Jak jsem si naivně myslela, že bude vlak v neděli v noci poloprázdný, tak jsem se šeredně spletla! Vlak absolutně narvaný, lidé posedávali v uličkách, kde většina z nich při cestě i usnula.. no to bylo divadlo :D Jenže pak přišlo ještě větší divadýlko, v podobě malého, nevinného trapásku, co se mi nakrásně stal.. Tak nějak mě totiž ani ve snu nenapadlo, že když si koupím jízdenku v 17 hodin odpoledne, tak mi nebude v 0:04, kdy náš vlak z Prahy vyjel, platit.. A pak přišel průvodčí.. Ten vám ztropil scénu, že jsem nevěděla, zda se smát nebo brečet :) Plný vlak lidí, všichni na mě koukají jak na blázna, jak koktám a snažím se vysvětlit, že jsem opravdu netušila, že mám neplatnou jízdenku, když jsem si ji koupila raději s předstihem, protože jsem si nebyla jistá, že to v noci stihnu.. No že to tam bylo napsané uprostřed jízdenky, jsem si všimla samozřejmě až potom, že.. dovedete si představit jakou barvu jsem měla (muselo to být vidět i v té tmě) a jak jsem koktala.. Jenže pozor, i když mě pan průvodčí seřval jako malou holku, byl to kabrňák! Jízdenku mi nechal, že mi to pro tentokrát omluví a mohla jsem jet dál! No tak ne asi, první zastávka byly právě Pardubice, kde jsem vystupovala.. I když jo, asi tak na minutu jsem se i bála, že mě vyhodí z jedoucího vlaku uprostřed ničeho.. :D A tak svět byl zachráněn, Klárka nakonec dojela do cílové stanice, kde na ni už čekal její drahý, aby ji dovezl domů :) Bylo to teda výživné, to bez debat..

Tolik tedy ke včerejšímu dni.. nejen že nezapomenu na ten úžasný koncert, ale nezapomenu ani na svoji první noční cestu vlakem.. :D

Nyní přejdeme k vyhlášení Sněhurčiny giveaway. Vše jsem poctivě prošla, duplicity vyřadila a vylosovala šťastného výherce nebo spíše výherkyni, z téměř tří stovek komentářů! Páni, to je skutečně hojná účast, ze které mám opravdu radost! :) Doufám, že se mi podaří brzy připravit další atraktivní soutěž.

Novým majitelem Sněhurky se stává komentář č. 65, který napsala Lucie Felice:

Výherkyni gratuluji, má ode mě ve schránce e-mail :) A vy ostatní nebuďte smutní, však ono brzy zase něco přijde ;)