MaMa téma: Druhý půlrok a první narozeniny

Krásný den vám přeji!

Před pár dny jsem si začala rekapitulovat, jaké články týkající se mateřství tu byly a jaké vám dlužím a uvědomila jsem si, že nám tu chybí pokračování našeho společného fungování v druhém půl roce.. Tak se pokusím zase ponořit do vzpomínek a trochu vám to ve zkratce popsat, ať jste v obraze..

Hned na úvod musím říci, že po vydání článku o prvním půl roce, se mi značně ulevilo. Jak jsem se vypsala z toho, co mne trápilo, tak to začalo být o poznání lepší, takže doporučuji to v sobě nedusit. A teď k tomu pokračování.. První poznatek: neskutečně to uteklo. Jak se mi první měsíce občas stávalo, že se čas neskutečně vlekl, tak druhá půlka a vlastně i ty další měsíce až dosud, utekly šílenou rychlostí.. Věřím, že k tomu hodně přispělo, jak prcek rychle roste a dělá den za dnem pokroky a celkově tak nějak došlo k vyklidnění situace a zkrocení hormonů, takže všechno bylo a stále je mnohem víc na pohodu. Všichni jsme si na nový život a režim začali kolem toho půl roku zvykat a jde to tak nějak líp. I když nadále jsou i mizerné chvilky a občas mám do dneška chuť utéct někam pryč, ne že ne :D

Zcela upřímně, mám pocit, že část té doby jsem snad jela na autopilota. Mám to tak nějak v mlze a kromě významnějších událostí a pokroků, si toho moc nevybavím. Den za dnem byl stejný nebo hodně podobný a přesto jiný. Dost těžko se to popisuje. Máme řád a zajetou rutinu, co se týče jídel či spaní, takže mi to pořád přijde to samé dokola, ale přesto díky všem těm pokrokům, co malé děti dělají pomalu denně, je každá chvíle jedinečná. Maminky určitě chápou, co tím myslím :) Díky tomu koloběhu zimu vystřídalo jaro a já vlastně ani nevím jak.. A najednou se vše začalo měnit tak rychle, že jsem to nestíhala ani zaznamenávat..

V lednu jsme vyměnili hlubokou korbu za sportovní kočár, prcek se poprvé postavil na vlastní nohy a pak už to šlo ráz na ráz. Víte co? Já si nestihla ležící a klidné miminko ani užít a strašně závidím maminkám, jejichž děti braly pokroky pěkně pozvolna a ony tak měly trochu déle "klid" a čas se aklimatizovat :D Když se totiž konečně trochu srovnala moje psychika, najednou už jsem měla stojící a chodící dítě. Uf, řeknu vám, že to byla je teprve dřina! Já si teda nemohu moc stěžovat, protože jsem se na to těšila. Pořád jsem si říkala: "Už aby chodil.." a tak dále.. A najednou to přišlo a já ani nevěděla jak. Nechápejte to špatně, svým způsobem mi to takhle i vyhovuje, protože čím je větší, tím je i samostatnější. Dneska už si navíc dokáže o spoustu věcí říct nebo si sám vezme, co potřebuje (bohužel tedy i to, co nepotřebuje :D). Ale je to tedy opravdu zápřah. Často psychický, protože mateřská dovolená je neskutečné posilování trpělivosti. A ještě více fyzický, takovou únavu jako občas dodnes cítím, jsem nezažila za celý svůj život. Ani Vánoce v obchodě nejsou tak vyčerpávající jako běhání kolem malého dítěte :D Občas únavou lezu po zdi a to nejsem z těch maminek, které by stály 24/7 dítěti za zády a chytaly ho při každém pádu na prcinu. Naopak se snažím dávat mu prostor ke zdokonalování a od začátku chci, aby nějakou snahu vyvíjel sám. Rozhodně však platí, že čím větší objevitel, tím více rizik a nebezpečí, takže to doprovází i čím dál tím větší strach. Ale jo, to všechno je zanedbatelné, protože jak dítě roste a učí se, tím je to s ním veselejší. Žádné jaro a léto jsem si, i přes minimum času pro sebe, neužila tolik jako to letošní. Bylo plné procházek, výletů a zábavy s úsměvem na rtech.

První narozeniny tu byly cobydup a byly nádherným milníkem. V té době už malej běhal jako divej, takže si sám obstaral dárečky, ochutnal dorty a doufám, že si to užil stejně jako my, dospělí, i když si to samozřejmě pamatovat nebude. Fotky mu to snad jednou připomenou. A z těch dárků tu teď máme pomalu hračkářství, takže ty nám to také denně připomínají. Nic zásadního se však prvním rokem nezměnilo a čas plyne dál. Hodně se mluví o tom, že od roku už může tohle a tohle a dělá se to a tamto, ale tak to není. Hlavně si nenechte nic namluvit, je potřeba dělat to podle sebe. Všechno má svůj čas a nic se nesmí uspěchat, ať už jde o stravování, pohyb, hračky, plenky, spaní či cokoliv dalšího, co vás napadá.. Porovnávat (i radit) je jednoduché a jo, občas se tomu nevyhnu ani já. Ale nesmíte to brát nijak vážně, protože každé dítě je fakt úplně jiné. Chová se jinak, učí se jinak. Stejně jako jste individuální vy, jsou takové i vaše děti :)

Přemýšlela jsem, zda vůbec tento článek sepisovat, protože asi nepřináším nic nového a zajímavého. Ale pak jsem si říkala, že vám to sepsat musím z jednoho prostého důvodu. Abyste viděli, že i ty nejčernější dny pominou a z mizerného startu, se můžou vyklubat hezké a příjemné chvíle :) Když si přečtete první článek a tento, uvidíte a ucítíte ten rozdíl. I když i tady jsem se snažila to hezké vyvážit, protože to nikdy není růžové :D Ale mým poselstvím býti má, že pokud jste na tom jako jsem byla já nebo vás to někdy potká, nebojte se a vydržte, protože bude líp! A třeba i ta mateřská vás začne (aspoň trochu) bavit :)

Jak jste to měli s prcky vy? Měli jste raději období ležícího miminka nebo už pohyblivého batolete? Kdy vaše děti začaly chodit?