středa 24. srpna 2016

Změna je život aneb trochu vykecávání..

Krásný večer vám přeji!

Tentokrát nemám chuť povídat si o kosmetice jako tomu obvykle je. Chci opět na blog, který je svým způsobem i něco jako můj deníček, kde se vypíšu z každé své nálady (jojo i do kosmetické recenze můžu přenést svoje pocity a nálady.. :D), napsat další milník svého života. Chci tím i v sobě jednu životní etapu uzavřít a další otevřít. O některých věcech zde píšu více, o některých méně. Jsou takové zkušenosti a zážitky, které musí zůstat jen u mě, ale tohle je jedna z těch, o které je možné se podělit veřejně a i když to nemá pro nikoho nijak hluboké poselství a píšu jen o sobě (no jo, umím být i sobec, věřte mi), třeba tím někomu dodám trochu té odvahy k tomu zachovat se podobně.

Už ve videu Baví x nebaví za červen, jsem říkala, že mě momentálně čeká trochu stresovější období spojená s jednou věcí, která trochu zatřese mým životem - změna zaměstnání. Jsem člověk, který opravdu nemá rád změny. Jsem bábovka. Jsem člověk, který je stálý a upřednostňuje "jistotu". Nezní to úplně dobře, protože jistého nemá nikdo nic, jistota je snad jenom jedna jediná, že tu nikdo nebudeme věčně, ale možná někteří víte, jak to myslím.. Upřednostňuji věci, ke kterým se můžu vracet, o které se můžu opřít a tak nějak na ně spoléhat, které jsou v mém životě dlouho a nemění se. A proto když má přijít nějaká větší změna, nesu to velmi těžce. Bolestivě. Jsem ve stresu. Jednoduše nedokážu myslet na nic jiného. Ať už se to týká stěhování, které tu bylo vloni ve stejnou dobu, nějakých osobních záležitostí nebo třeba práce. O tom, že v práci skončím, jsem uvažovala už hodně dlouho. Skoro rok. Ale pořád jsem nebyla pevně rozhodnutá a stále jsem to s nesmyslnými záminkami odkládala. Vždy jsem si našla důvod, proč to neudělat. Stěhování.. pak Vánoce.. pak bylo potřeba našetřit na tohle a tamto.. V lednu už jsem začala při práci hledat něco jiného, ale pořád to bylo dost neúspěšné a tak jsem stále setrvávala na místě. Kolikrát jsem si řekla, že už to udělám, ale nakonec nic. Pak jsem si to rozmyslela s tím, že tak zlé to zase není.. A pak zase přišla krize a já domů chodila i s brekem. Nakonec přišel červen a s ním pro mě naprosté vytížení a pár incidentů, které mi pomohly k tomu rozhoupat se a udělat to. Just do it! Najednou to přišlo samo, po rozhovoru s kamarádkou (ani ne k tématu práce), jsem se rozhodla druhý den dojít za vedoucí a podat výpověď..


Už ve chvíli, kdy jsem se rozhodla, jsem cítila naprostý klid v duši a ohromnou úlevu. Hned po oznámení této událost v práci, se mi ulevilo dvojnásobně. Prostě jsem cítila, že už to přišlo a ve správnou chvíli a něco se stane.. Domluvily jsme se na odchodu v dalším měsíci, takže jsem následující měsíc ještě dochodila a řeknu vám, že jsem se tam nikdy necítila lépe než tehdy, když jsem věděla, že to brzy skončí.. Samozřejmě stresové období tím teprve začalo, protože pro mě bylo skoro nemyslitelné nevědět, co budu následující měsíc dělat. Takže jsem denně seděla na internetu, prohledávala weby, obepisovala firmy, pak následovalo i pár pohovorů a tak dále.. Dokonce jsem chvíli přemýšlela i o podnikání.. Pokud jste někdy hledali práci, tak to určitě znáte. A pokud nehledali, tak to třeba někdy poznáte, i když vám to fakt nepřeji.

Čas plynul a zbývaly cca tři týdny do konce v práci a do budoucnosti tu nebylo nic.. A co teď. Každý večer jsem usínala s pocitem, že nevím, co bude.. V hlavně se mi honila spousta myšlenek a zobrazovalo se mi asi milion scénářů, jak by to všechno mohlo dopadnout. A pak to přišlo, jako blesk z čistého nebe. Mrknu se na internet a tam.. přesně to místo, po kterém jsem pokukovala tak dlouho.. Pak telefon - pohovor - opět telefon a ta nejlepší zpráva, když už jsem ani nedoufala. Vzali mě! Ke konci července už jsem tedy věděla, kam mé kroky během srpna (snad) povedou a zbývalo zařídit několik formalit.


Takže to přišlo. Konec, který ač jsem si sama zvolila, byl bolestnější, než jsem čekala. Ale s tím přišel nový začátek. Nová naděje. Nové možnosti. Chuť opět chodit do práce s nadšením. Chuť opět se něco učit. Jednoduše, kdybych se tenkrát nerozhodla konečně utnout to utrpení, nedopadlo by to tak, jak to dopadlo. Teď je přede mnou spousta nového. Začátky jsou těžké, pořád jsem ještě nervózní z toho, čím vším musím projít než se všechno naučím. Bojím se, abych něco nepokazila a tak dále.. Ale pořád je tu ta naděje, že se blýská na lepší časy. A možná na tom trochu vyděláte i vy, protože jsem blíž tomu, co mě baví.. Hádejte, kam mé kroky vedou..?? :) (Řeknu vám to hned zítra ve videu Baví x nebaví :D)

A tak vám všem, kteří jste dočetli až sem a kteří se třeba potýkáte s podobnou situací, radím: seberte veškerou odvahu a jděte do toho naplno! Víte, já si občas říkám, že si člověk zvykne na vše a občas se prostě musí přizpůsobit.. Ale na druhou stranu, život máme jenom jeden a pokud je člověk nespokojený, neměl by v takových situacích přetrvávat, ale měl by najít řešení, které ho uspokojí. Proč se spokojovat s průměrem? Proč se spokojovat s málem? Když život nabízí tolik možností! Pokud dlouhodobě cítíte, že stojíte na místě a trápíte se, zkuste udělat razantní řez a najít optimální řešení, které vám život trochu zpříjemní. Ať už jde o partnerský vztah, který vám nesvědčí, práci nebo cokoliv dalšího. Aby se nestalo, že si budete jednou v důchodu vyčítat, proč jste to nezkusili.. ;)

Co vy a změny ve vašich životech? Také je nesete těžce? 

25 komentářů:

  1. Joo, jako bys psala o mně :-) Jsi dobrá, Klári, žes tu změnu udělala. Já také nesu změny velice špatně a proto jsem už přes 2 roky v práci, která sice není objektivně hrozná, ale mě vůbec nenaplňuje a nedává mi smysl. Zatím mě od změny odrazuje to, že mi přijde, že nic jiného pořádně neumím a vlastně ani nevím, co by mě bavilo. A odcházet z téhle práce do jiné, třeba ještě více nevyhovující, se mi zase nechce :-( Je to hrozný se mnou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, tak koukám, že to máme naprosto stejné myšlenky.. Já si totiž přesně tohle o sobě říkám taky.. nic jiného neumím, nevím, co by mě bavilo a co bych chtěla.. a ať jsem se snažila sebevíc, nedokázala jsem najít odpověď.. a tak doufám, že třeba tohle bude krok správným směrem :) A i kdyby ne, tak už vím, že to prostě jde, zkusit se hnout z místa :D

      Vymazat
  2. Klárko, ráda jsem si početla. Já jsem podobnou změnu udělala před půl rokem. Práce, kterou jsem měla předtím mně nenaplňovala, dá se říct, že jsem tam byla i nešťastná, milovala jsem pátky, kdy jsem věděla, že budu mít dva dny klid a naopak už v neděli odpoledne mně z myšlenky, že se tam další den vrátím bolelo břicho.
    Dlouho jsem se rozmýšlela, protože taky nemám ráda změny, dá se říct, že se jich i bojím. Teď s odstupem času nevím, na co jsem čekala.
    Jednoho dne jsem prostě podala výpověď, i když jsem neměla na obzoru žádnou jinou práci, nevěděla jsem sice co budu dělat, přesto jsem najednou měla duši takový klid.. Pak začalo aktivní hledání, takže obesílání firem, telefonáty, pohovory...Měla jsem za sebou dva neúspěšné, kde jsem si paradoxně dost věřila, přesto dali přednost tehdy jiným uchazečům. A až na třetím pohovoru, který jsem tak trochu předem považovala za prohraný jsem měla štěstí. Už na pohovoru jsem věděla, že bych dala nevím co, za to, kdyby to vyšlo a oni mi o dva dny později volali tu nejlepší zprávu. A ani s odstupem času nelituji, dá se říct, že jsem našla práci, ve které jsem se našla, která je mým koníčkem..
    Chce to nemít strach ze změn, nejsou vždycky příjemné, to je pravda, ale když člověk překoná ten strach, tak za jeho hranicí může čekat pohádka. A Tobě moc držím palce, aby tahle změna pro Tebe tou pohádkou byla:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to máme hodně podobné, já jsem taky neměla nic na obzoru a bála jsem se, že nic neseženu.. ale ono právě to, že najednou něco sehnat "musíš", tě žene kupředu a jak kdyby to vše bylo načasované, zrovna se objevují ty dobrá místa.. a s pohovory jsem to měla stejně, tam kde jsem z nich měla dobrý pocit, jsem se nedostala a kde jsem si říkala, že mě nemůžou vzít, protože jsem byla hrozná, ty vyšly.. :D zajímavé, co, jak to všechno je :) Prostě risk je zisk, člověk do toho musí jít.. :) Tak snad to teď bude lepší.

      Vymazat
  3. To je paráda! Je důležité občas opustit hranice komfortu, což tohle určitě je. Změnu práce jsem zatím neřešila, jelikož jsem ve své práci spokojená. Ať se v nové práci líbí (já bych tipla, že tě to táhne někam za kosmetikou, ale jsem zvědavá, co to je ;-) )

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hihiiii, správně, teď jsem pořád obklopená spouuuustou kosmetiky v regálech :D :) Zítra ve videu už to konečně prozradím 0:-) Jsem ráda, že to dopadlo, jak to dopadlo.. ale zase chápu, proč někteří setrvávají i tam, kde se jim nelíbí, protože třeba s dětmi na krku, hypotékou a domácností, člověk prostě jen tak odejít nemůže.. proto je podle mě dobré hledat, dokud si člověk může trochu "vybírat", když to tak řeknu :)

      Vymazat
  4. Jeeee parada! A ja som stale cakala ze nam prezradis, kam tvoje kroky mieria. Nevadi, raz sa dozvieme. Mna hladanie prace prave caka, uvidime ako sa mi postasti☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Prozradím hned v dalším videu ;) Držím palečky, ono je to s tou prací hodně složité, obzvlášť třeba pro absolventy po škole.. to bych mohla vyprávět :D

      Vymazat
  5. Tay jsem zvědavá, o co se jedná, napiš nám to! A hodně štěstí :) sama jsem ted hledala práci, už mě ubíjelo, jak formy ani neodepisují. A od prvního také nastupuji, ale nejsem si tím tak jistá, jako ty. Uvidíme. Mám tam tři měsíce zkušebku, kdyžtak ještě uteču :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Prozradím už brzy ve videu! :) Děkuji, snad to bude krok správným směrem, ale zatím jsem nadšená :) Jinak to chování některých firem je fakt děs, já jsem za poslední roky obepsala snad stovku ne-li dvě stovky inzerátů v širokém záběru odvětví a sotva pětina měla tu slušnost vůbec odepsat.. trochu to člověka zamrzí a hlavně ho to ubíjí, třeba já jsem si pak přišla strašně nemožná.. :-/ Jinak já si tohle s tou zkušebkou říkám taky :D jako jsem nadšená z toho, jak to dopadlo, ale člověk nikdy neví, viď.. a teď už i vím, že odejít není tak těžký, dokud nemám rodinu, hypotéku, atd., kde je to hodně závislé na mých příjmech, tak se můžu realizovat, jak chci :D

      Vymazat
  6. Gratulujem k zmene! Verím, že budeš v novej práci spokojná :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Zuzi! :) Snad to bude fajn a nezačne mě to po čase taky vadit :D

      Vymazat
  7. Ahoj Klári :) to jsem moc ráda, že jsi to rozhodnutí udělala a přeju Ti v nové práci spoustu radostných dnů, těším se na video a prozrazení. Já, když dojdu do stadia, že je pro mě něco fakt utrpení, nemám sílu se s tím trápit dál, takže to utínám a snažím se najít nový řešení.Ať už se jedná o vztahy nebo práci. Protože už tolikrát jsem se z věcí tak nějak složila, že přesně jak píšeš život je hrozně krátkej. Dělám teďka brigádně v pojišťovně a jak se tam třeba řeší i různě úmrtí, tak jsem první týdny po práci dokonce doma brečela, protože jsem pořád myslela na smrt a od toho okamžiku jsem si uvědomila, že není čas ztrácet čas a fakt se chci věnovat jen tomu, co mě baví a lidem, který mám ráda. Tyhle myšlenkový články čtu hrozně ráda, protože občas mám pocit, že všichni se mají nádherně a já třeba něco nezvládám nebo mám strach, tak pak si ráda počtu, že to mají i ostatní občas :). Měj se krásně

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To máš velmi dobrý přístup, Veru, já se snažím myslet stejně.. I když jsem stálý člověk a změny nesnáším, tak při dlouhodobé nespokojenosti radši riskuji a něco s tím dělám, než setrvávat a být nešťastný.. jako nedělám si iluze, že by mě třeba časem neštvalo něco dalšího, já jsem takový věčně nespokojený člověk :D ale když to trvá moc dlouho a není to chvilkové, tak je čas s tím něco udělat :) Vidíš, díky tomu, že děláš v pojišťovně, vidíš víc než kdo jiný, jak moc krátký život je a co všechno se může stát, takže není čas ztrácet čas :)

      Vymazat
    2. Jinak podobné články čtu také ráda, přesně jak píšeš - je občas potřeba si přečíst, že někdo taky něco řeší a není to všude samé sluníčko, že.. :D :) Díky moc a měj se krásně! ♥

      Vymazat
  8. Svým způsobem milý článek, je hezké, že se tady občas tak vypíšeš a svěříš. Já už se těším na video, kde nám to prozradíš! Já zatím dělám jenom brigádně ke škole v leasingovce a jsem tam moc spokojená, jak s kolegama, tak s tím, že mi vyhoví se školou, v podstatě si můžu dát směny tak, jak chci. Popravdě se děsím toho, až dodělám inženýra a najednou se budu muset najít práci na stálo. Doteď nevím, co přesně bych chtěla dělat. Taky na nějaké razantní změny nejsem, takže chápu, že udělat ten krok do neznáma je vážně těžké. Drž se, ať se ti daří už jen lépe, Klárko :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Aničko! :) Video snad hned zítra, už mám natočeno, jenom nahrát :D Tvému zděšení naprosto rozumím a přeju Ti hodně štěstí, protože sama vím, jak těžké to pro absolventy je.. Sama jsem nevěděla (a vlastně dodnes nevím), co bych chtěla dělat, ale postupem času už jsem se asi rozloučila s vidinou práce v oboru, který jsem vystudovala.. tak snad budeš mít větší štěstí :) Uvidíme, co přinese budoucnost. Měj se krásně! :)

      Vymazat
  9. Vím že je to osobní, ale jakou střední školu jsi vystudovala??? Děkuju, jsi super♡♡♡

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Střední školu mám Obchodní akademii, z vysoké mám bakaláře na oboru Veřejná ekonomika a správa :)

      Vymazat
  10. Paráda, že ses rozhodla :) Mě si moje první a vlastně současné zaměstnání našlo samo, v oboru, který mě dost baví, takže OK :) Je ale důležité uchovat si vědomí, že jako člověk můžu cokoliv. Hromada lidí zůstane v nevyhovující pozici, protože si nic jiného představit neumí ..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je strašně super, že si tě to takhle našlo :) Přesně jak píšeš, je třeba mít na vědomí, že možností je spousta.. i když upřímně, já je taky dost často nevidím :D :(

      Vymazat
  11. Klárko, držím palce a úplně ti rozumím. Já jsem v předešlém zaměstnání skončila vcelku nedobrovolně, ale i tak se mi ulevilo a vím, že to tehdy dopadlo nejlíp jak mohlo. JSem zvědavá, kam ses nakonec vrtla ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evi, ono jak se říká "vše zlé, je k něčemu dobré", prostě platí! ;)

      Vymazat
  12. Skvělý článek. Tento rok mám už od začátku ve znamení nových začátků, v únoru jsem musela odejít z práce, zvykat si být doma bez zaměstnání, projít si peripetiemi se zdravím, teď měsíc jsem v nové práci...Další změny mě ještě čekají. Také těžce beru každou změnu, úplně ti v tomto rozumím, člověk chce mít nějakou "jistotu". Potom je takový vykolejený. Věřím, že jsi teď spokojená, každý začátek je těžký, ale o tom je holt život :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak držím palečky, ať ty změny lehce zvládneš a brzy máš zase alespoň nějakou tu "jistotku".. :) Je to občas těžký, ale o tom to je, člověka to jedině posiluje!

      Vymazat

Každý komentář mi udělá obrovskou radost! Děkuji! :)