středa 17. září 2014

Diary: Změna je život!

Přeji vám krásný a ničím nerušený den!

Dnešní článek je opět trochu tématicky odlišný, od kosmetiky se totiž trochu odchýlím. Rozhodla jsem se vám totiž povyprávět svůj příběh posledních měsíců. Přišlo mi pár e-mailů s otázkami, jak to se mnou v poslední době vypadá (děkuji za vaše otázky, podporu, za všechno!).. Já se tu moc neodhaluji, to jste si jistě všimli.. ale rozhodla jsem se dnes sepsat článek o tom, co mne v poslední době potkalo.. z jednoho prostého důvodu, protože vědomí, že by to mohlo třeba jen jedinému človíčku dodat sil či odvahy, je fajn a dle mého to za to stojí.. :)

Už je tomu více než rok. Rok od toho zlomového okamžiku, kdy jsem se rozhodla vystoupit ze zajetých kolejí, vyskočit z vlaku a stoupnout nohou na nerovnou zem. Přiznám se, že sama ani nevím, kde jsem sebrala odvahu a sílu to skončit. Ale udělala jsem to. Bolelo to. Vím, že nejen mne, ale i jeho a zasáhlo to všechny kolem mě. Ale udělala jsem to. Můj život se začal měnit. Následovaly tvrdé měsíce plné depresí, bolesti, samoty, pochybností o sobě sama, o tom, co jsem udělala, atd.. Znáte to.. Jistě si někteří z vás vzpomenou, že loňský podzim byl jiný i na blogu - časové odstupy a prodlevy, hodně pochmurné nálady a depresivní články.. prostě to tak bylo. Konec roku nebyl jiný (vzpomínáte?). Pak přišel na chvíli zlom, kdy jsem potkala člověka, který mne zase povytáhl nahoru.. ale nebylo to na dlouho, svůj úkol splnil a můj život zase opustil (a nejen on), to se psal červen 2014, který mi vlepil pár facek. Jedna rána za druhou a já nevěděla, jak se s tím vyrovnat. Tam jsem hodně pochopila, hodně lidí mi pomohlo, abych se opět nepropadla na dno, i když jsem tam směřovala. Článek, který jsem napsala o tom, jak se s tím poprat se stal jedním z nejčtenějších za celou blogovou kariéru (tady). Sama dodnes nevím, kde se ve mě ta síla bojovat za lepší zítřky vzala, ale byla tam. Optimismus i energie mne doprovázely, i když jsem měla spíše spoustu důvodů k tomu padnout na kolena. Ale nedala jsem se. Věřím tomu, že co tě nezabije, to tě posílí.. už jsem se nedala. Nebudu tvrdit, že mě nikdy chmury od té doby nepřepadly.. že jsem neprobrečela večery.. Hlavně v červenci opět přišlo pár takových dnů, kdy jsem nevěděla kudy kam.. A tam to přišlo, řekla jsem si dost. Nadobro. Rozhodla jsem se radikálně překopat svůj život od základů, protože jsem si uvědomila, že zůstanu-li tam, kde jsem, nepovede to k ničemu dobrému, naopak by mne to táhlo ke dnu. A tak jsem začala přemýšlet, co udělám a čekala jsem na ten správný impuls.


 Samo od sebe by to nepřišlo, musela jsem tomu jít naproti. Takže jsem si řekla, že prioritou číslo jedna v mém životě bude najít si dlouhodobou práci, abych se mohla odpíchnout a posunout se dál. A pak to přišlo. Tím správným impulsem byl telefonát jako odpověď na můj životopis a e-mail, který jsem poslala do společnosti H&M na jejich výzvu. V prvém momentě jsem nechápala, poté mi to došlo. Pozvali si mě na assessment, což je takové "cvičení a pohovor" v jednom a já plná očekávání jela. Bylo to zvláštní, ale bylo to zábavné a odcházela jsem nadšená a přesvědčená tím, že pro tuto firmu chci pracovat. Po úspěšném prvním kole následovalo další.. tam už jsem si jistá nebyla a celá nešťastná jsem čekala, jestli se mi ozvou či nikoliv.. Věděla jsem, že tohle je moje šance a další už by nemusela zase kdovíjak dlouho přijít.. A světě div se, stal se zázrak! Po nejdelších dvou dnech přišel telefonát, že jsem byla vybrána a pokud chci, nabízí mi místo Sales Advisora v obchodě. Co myslíte? Ihned jsem řekla ANO. Spoustu lidí ve svém okolí jsem překvapila tím, že chci jít s vysokou školou pracovat do obchodu, ale já vím, že jsem udělala správně. Víte, hodně lidí si naivně myslí, že bude-li mít člověk titul, všude mu padnou k nohám.. omyl. Nikdo vám práci jen tak nenabídne a je těžké se probojovat. Dneska najít práci není žádná sranda.. pokud nemáte kontakty a vnitřní sílu, ctižádost a chuť se o místo poprat.. Pokud jste jako já, spíše neprůbojní a bez dostatku ctižádosti a ambicí, tak to budete mít těžký.. a titul místo aby pomohl, mnohdy naopak uškodí, sama jsem se o tom v posledních měsících přesvědčila.. a tak jsem si řekla, že někde začít musím a když mě to bude bavit, budu klidně dělat prodavačku.. alespoň do té doby, než budu schopná posunout se zase dál a než dokončím studium.

A to byl ten okamžik, ten okamžik, kdy se mi změnil svět. Kdy mne čekalo vysvobození a životní změna. Čekala jsem na ni a potřebovala jsem ji, protože kdybych zůstala na místě, tak bych stále klesala níž a níž. Ale teď přišel velký zlom. Postavit se stoprocentně na své nohy. Oprostit se od minulosti, zapomenout na vše a najít místo ve světě už pouze sama za sebe. Týden po telefonátu už jsem dupala před obchodem a hledala dostatek odvahy vstoupit. Srpen už byl ve znamení pracovní vytíženosti, zhoršený ještě o to, že práci doprovázela spousta zařizování a především dojíždění. Takhle by to dlouhodobě nešlo a tak přišel druhý level změn - bydlení. Opět jsem měla hromadu štěstí, protože brzy po tom, co jsem začala bydlení hledat, jsem narazila na aktuální bydleníčko. Začala jsem věřit tomu, že si mne štěstí opět našlo :) Netrvalo dlouho a já už jsem měla zajištěné i bydlení. Nakonec se rozhodla jít do toho se mnou i ségra, takže tu mám někoho, o koho se mohu opřít a kdo mne ve všem podpoří. Pro ní je to také změna, obě jsme ji potřebovaly a pevně věřím, že nám to prospěje. Konec srpna a začátek září se blížil a já mezi prací začala řešit stěhování. Hledala jsem odvoz, sháněla tašky, přemýšlela před spaním o tom, co vše s sebou budu potřebovat.. a pak to přišlo, 31.8. 2014 jsem definitivně opustila mé stávající útočiště a začala jsem hnízdit jinde. Odteď je ze mě Pardubačka :)

První, co jsem začala dávat dohromady, byl kosmetický stolek :)

Kdysi pro mne bylo stěhování těžké, nyní jsem si ho užívala. Uzavřela jsem tím jednu dlouhou kapitolu svého života, abych mohla začít psát novou. Zanechala za sebou vše, co mne táhlo ke dnu. Práce ač náročná mne baví, bydlení je krásné, ač se spolubydlícími to je občas o nervy, Pardubice jako město miluji.. Líbí se mi tu. Ano. Jsem šťastná. A vím, že tohle všechno se mělo stát. Takhle je to správně. Všechno to zlé, co se během roku seběhlo, nebylo jen tak, vedlo to k tomuhle. Jsem vnitřně vyrovnaná, jsem spokojená, jsem silnější než kdy předtím, jsem samostatná a nezávislá (na komkoliv). Víceméně mi nic nechybí. Takhle to má být.

Co chci tímhle článkem říci? Chtěla jsem, aby ti z vás, kteří třeba zažívají špatné chvíle, věděli, že jednou (a snad brzy) přijde zlom. Že se nemusí bát změn, že by to měli zkusit.. Já jsem člověk, který změny nesnáší. Raději mám jistotu, stereotyp a zaběhlý systém.. ale jsem moc ráda, že jsem se překonala a šla do toho. Kdybych to neudělala, byla bych někde jinde. Byla bych na tom o dost hůř. Takže se nebojte a pokud se vám naskytne možnost něco změnit, jděte do toho! Přijměte výzvu a běžte svému štěstí naproti!



Přeji hodně sil a nezapomeňte: Live your life! :)

44 komentářů:

  1. Šikulka :-) Moc dobře Ti rozumím, prošla jsem si posledním rokem něčím hodně podobným, i když jsem z toho pravděpodobně vyhrabala trochu dříve než Ty. Vím jak moc důležité je se oprostit od závislosti (ať už finanční či jakékoliv jiné) a začít tak žít "your own life". Ať si nadále spokojená a jde to jen lépe :-) PS: Pardubice jsou krásné město, letos jsem tam strávila jeden víkend, a líbilo se mi tam moc ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! :) No chvíli to trvalo, než jsem si vše srovnala.. ale snad už je to nejhorší za mnou :) Pardubice jsou fajn, jsem ráda, že jsem do toho šla :)

      Vymazat
  2. Já tohle nezažila, takže nemohu psát žádná moudra, ale moc Ti přeji, aby to takto bylo nadále! Z článku je vidět, že jsi udělala veliký posun :-)

    Měj se hezky,
    http://skills-of-art.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsi šťastný člověk, když se ti to vyhnulo.. :) Děkuji!

      Vymazat
  3. Tak to já se někdy do HMka půjdu podívat, AFI mám vedle bytu :)))
    Pěkný článek, napsala jsi to moc hezky a jsem ráda, že jsi objevila tu novou chuť do života a začala znovu!

    OdpovědětVymazat
  4. Přeji ti ať se ti daří nejen v nové práci, novém bydlení ale především ať si spokojená sama ze sebou ......... to je to nejdůležitější.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To máš pravdu, to je podle mě ten první krok.. naučit se být sama se sebou spokojená, mít se ráda a umět být sama sebou.. pak až může přijít vše ostatní.. :)

      Vymazat
  5. Krásně napsané a vyjádřené, ať jsi takhle šťastná a spokojená i nadále :)

    OdpovědětVymazat
  6. Tohle je asi nejlepší článek, který jsem kdy na blogu četla a jsem ráda, že si se rozhodla ho zveřejnit a jsem ráda, že jsi spokojená. Vnitřně řeším něco podobného...jenže mám dobrou práci, pěkné bydlení a bojím se, že bych si spíše ztratila než získala. Nechci za pár měsíců přemýšlet tím směrem, že to byl rozmar a udělala jsem chybu :(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To chápu, já jsem si tuhle otázku kladla taky.. a co si budeme povídat, ten rok byl tak těžký, že nevím, jestli bych se znovu odvážila.. ale zase teď vím, že to za to stálo, protože bych se jinak hrabala na místě.. Nejtěžší je udělat ten první krok.. Pokud něco podobného řešíš v sobě a nejsi stoprocentně se svým životem spokojená, pak to dřív nebo později přijde..

      Vymazat
  7. Tento článek jsme přečetla jedním dechem. Je moc hezký, že jsi se dokázala kopnout do zadku a změnit život k lepšímu, ať už jakoukoliv cestou. Nepřemýšlela jsi někdy nad tím že bys napsala knihu? Podle mě by se ti to povedlo :). A já bych si jí s radostí šla koupit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Napsat knížku je můj životní sen :) ale myslím, že na to fakt nemám.. :D

      Vymazat
    2. A zkusila jsi to? Ne? Tak žádný takový že to nedokážeš!! :) Myslím, že máš k tomu velké předpoklady. Zkusit to můžeš :)

      Vymazat
    3. Tak jako knížku jsem napsat nezkusila.. zatím je tu blog a tajný deník :D Děkuji za pochvalu, třeba se k tomu někdy odhodlám.. neříkám, že sepsat svoje paměti za poslední rok by bylo špatný.. možná by se někdo občas i pobavil :D

      Vymazat
  8. Vítej v Pardubicích, máme tu spoustu krásných míst a všude se člověk dostane pěšo či na kole. Klobouk dolů za vnitřní sílu, za odhodlání nezůstat stát, ale posunout se v životě dál navzdory překážkám. Přeji mnoho spokojených dní a splněné sny ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! :) To máš pravdu, je to tu hezký.. já mám už z dob studia pár míst, kam se ráda vracím.. třeba včera večer jsem si na jedno takové zašla a.. nádhera prostě :)

      Vymazat
  9. Klarko, preji ti, at jsi stastna a spokojena i nadale! :)
    Podle toho, co pises, tak jsi prosla peklem, ocistcem a ted uz jen ten raj. :) A uz jsem ti kdysi psala, ze i kdyz je zamraceno, tak pak vyjde zase slunce, nu a tobe uz zase vyslo. :)
    Jsi silna slecna a zvladla jsi to perfektne.
    Ja jsem si spatnym obdobim prosla pred tremi lety a doufam, ze to na nejakou dobu skoncilo.
    A s tim hledanim prace mas pravdu, chce to byt hodne prubojna, ja kdybych takova nebyla, tak na pozici, kde jsem ted, nejsem a pri pohovorech jsem se presvedcila, ze neni velka vyhra u holky technicke vzdelani a i ted po trech letech to taky easy peasy neni, ale bavi mi to a obcas mzsim zabojovat. Hlavni je, aby te prace alespon trochu bavila a nechodila jsi tam s odporem. ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Verunko! :) No do ráje mi ještě krůček chybí, ale jinak už je to fajn.. bylo to těžký a sama bych nikdy neřekla, co vše dokážu ustát.. Jsem na sebe pyšná! :D S tou prací je to.. na pytel. Já jsem spíš takový ďiblík, co se nikam moc nežene, nejsem dostatečně ambiciózní a průbojná, takže vím, že asi nikdy stoprocentně nevyužiju svých možností.. Ale co, mně stačí když budu spokojená, mít z čeho žít a z čeho zaplatit bydlení a jídlo.. hlavně abych jak říkáš nechodila do práce s odporem a nechutí.. :)

      Vymazat
  10. Tak perfektne napísaný článok! možno si mi trz pomohla, ako ďalej so životom, tiež sa totižto bojím zmien a toho, že proste nevieš, čo bude ďalej, či tým všetko nepokazíš a že nebude cesty späť :) A ten obrázok 7 pravidiel som si musela uložiť !! :)
    Fashion Passion by Erika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Obrázek jsem si právě také kdysi ukládala, když jsem ho objevila.. :) Děkuji, jsem ráda, že Ti to třeba i jen maličko pomohlo.. Jak říkám, já jsem strašpytel a změna je pro mě skoro sprosté slovo.. :D ale občas se to prostě udělat musí, aby člověk nestál na místě, ale posunul se životem dál.. Takže držím palce, určitě to zmákneš! ;)

      Vymazat
  11. Krásny a inšpirujúci článok! ♥ Ďakujem ti zaň !

    OdpovědětVymazat
  12. ten začátek jako bys psala o mně... procházím si něčím podobným. proto je celkem úleva si přečíst, že to špatný jednou skončí a bude to zase dobrý. né, tak samozřejmě, že to vím (nebo v to spíš doufám), ale v v tom zlým období má člověk pocit, že snad bude trvat věčně...
    moc ti to přeju!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Natálko, vím.. A neboj, všechno jednou skončí! :* Ty jsi úžasně silná ženská a zvládneš to! :)

      Vymazat
  13. Přeju Ti hlavně, aby štěstí vydrželo. Občas člověk zkrátka musí něco změnit a nakopnout se jiným směrem. :)

    OdpovědětVymazat
  14. Skvělý a inspirativní článek! Doufám, že ti to vydrží a že se to podaří i mě :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! Držím palečky, určitě to zvládneš!!! :)

      Vymazat
  15. Ahojky, jsem moc ráda, že se ti daří lépe. Sleduji tvůj blog a upřímně mě moc mrzelo, když jsi nebyla šťastná, teď mě tento článek zvednu náladu o 100 % :-) HM je jeden z mých nejoblíbenějších obchodů, tak doufám, že tě tam někdy potkám :-) Přeji hodně štěstí a sil v osobním i pracovním životě (i při škole;-))

    OdpovědětVymazat
  16. Nechceš udělat někdy sraz tvých čtenářů v PCE? :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, tak to nevím, kdo by na něj přišel :) ale pokud máš zájem, stačí napsat e-mail a nějaký soukromý pokec domluvit můžeme ;)

      Vymazat
  17. Uzasny clanek!! :) Jsem moc rada za to, jak jsi ted stastna, na blogu jsem si vsimla nejakych zmen, kdyz zrovna byly u tebe, ale ty jsi to statecne zvladla a jsi ted mnohem silnejsi, to je skvely! :) Jen tak dal! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! Platí heslo: co tě nezabije, to tě posílí.. :)

      Vymazat
  18. Neskutečně silný článek!!
    Moc se mi líbí!:)
    Přeju ti už jen to dobré:))!

    OdpovědětVymazat
  19. podobný zlom jsem zažila na začátku roku - už nějakou dobu před tím jsem poznala někoho, kdo mi od základů změnil můj život. s ním se konečně cítím, že mám pro co žít a jsem šťastná. předtím jsem měla neustále splíny, nebyla jsem spokojená sama se sebou a připadala jsem si mnohdy zbytečná...hned po třech měsících jsme šli do společného bydlení a byla to ta nejlepší věc. okolí mi to dost vyčítá, že je mi přece teprve 20 a už jsem v bytě s přítelem místo toho, abych řádila na koleji. tam jsem byla 4 měsíce a bydlet tam nebylo vůbec nic pro mě. teď už jen dostudovat, postavit se na vlastní nohy a budovat společnou budoucnost :) někoho osvobodí se od někoho odpoutat, já to měla úplně naopak. každopádně Ti budu moc držet palce. hlavně aby Tě práce bavila a byla si šťastná :) měj se krásně!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak jestli je to ten pravý, tak je to úžasný.. :) to už je poslední věc, co ve svým životě potřebuji.. najít pořádnýho chlapa :D

      Vymazat
  20. Ahoj Klárko, chtěla bych Ti napsat svoji zkušenost s prací po vysoké. Vystudovala jsem cestovní ruch a hned po škole jsem nastoupila do cestovky. Po čtyřech měsících jsem dala výpověď, hrozně mě to nebavilo a navíc špatná šéfová. Pak jsem tři měsíce hledala práci a nakonec jsem trochu ustoupila ze svých požadavků. Nakonec jsem nastoupila do hotelu jako recepční, kde si mě po dvou měsících vyhlídli na pozici sales managerky. Určitě tomu pomohl i diplom. Takže rozhodně fandím Tvému rozhodnutí nastoupit na nižší pozici a moc držím palce. Štěstí nepotřebuješ, umíš si to zařídit sama.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je super.. tak třeba někdy se něčeho podobného dočkám i já :) Děkuji!

      Vymazat
  21. Takový rozsáhlý článek jen o pár věcech. Stačilo to shrnout do bodů, několikrát mě opustili partneři, umřel mi blýzký člověk, přestěhovala jsem se. Je to sloh na úrovni prvního stupně...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak hlavně, že mi umřel někdo blÝzký.. Já jsem na prvním stupni.. kde jsi v tom případě ty..? :D

      Vymazat

Každý komentář mi udělá obrovskou radost! Děkuji! :)