Blogové dospívání.. aneb spousta myšlenek o blogu.

Krásný večer, moji nejdražší..

Musím vám něco říct. Poslední dobou hodně přemýšlím. Ach, to je novinka, že? :D Chtěla jsem říct, že v poslední době hodně přemýšlím o blogu.. Chci vám něco sdělit, ale vlastně ani nevím, jak to uchopit. Přemýšlím o všech možnostech, jak dále blogovat tak, aby mi to přinášelo ten požitek a pocit jako dříve.. Zvažuji už dokonce i to, že to zabalím.. Protože mám pocit, že už to není ani zdaleka ono..

Sáhla jsem v myšlenkách a vzpomínkách hodně hluboko. Přibližně deset let zpátky. Tak dlouho už bloguji.. Začala jsem v době, kdy většina lidí netušila, že něco jako blogy vůbec existují. Můj první blog byl typicky holčičí "blogísek", jak se jim tehdá říkalo. Bylo mi sotva nějakých patnáct let a psala jsem o blbostech. Nic jiného se asi nedalo čekat. Pak mi jednou někdo z mých šikovných "známých" dokázal odcizit heslo a já se ocitla bez něho. Už tenkrát mne to zasáhlo, ale nebylo to nijak rozjeté a stejně jsem chtěla trochu měnit osnovu mého psaní, takže jsem dlouho neváhala a založila si blog druhý. A ten už jsem si piplala. Byl na dnes již neexistující doméně Sblog a strávila jsem na něm x stovek hodin času. Opravdu hodně. Už v těch 18 nebo kolik mi tehdy bylo, mne blogování naplno pohltilo. Tak moc, že jsem u něho strávila třeba celý volný den. Věnovala jsem se na něm hodně celebritám, filmům, seriálům, ale dost jsem psala i o sobě a tvořila jsem i vlastní grafiku. Bavilo mě to jako nic jiného, byla jsem tam skoro furt a byla jsem na něho neskonale pyšná. Pak ale přišel konec, protože seznam se rozhodl doménu sblogů zrušit.. Takže veškerá práce strávená na blogu přišla vniveč...

Přišel další blog, tentokrát na Blog.cz, ale tam jsem vydržela asi měsíc a ne a ne se do toho vžít a psát s chutí. Tehdy už jsem znala fashion blogy a začínaly pomalu, ale jistě i beauty blogy. K nám na scénu přicházela nová doména, která slavila úspěchu ve světě - blogger.com. A to byla ta chvíle, kdy mě napadlo zkusit to tady. Netrvalo ani týden a já plynule z blog.cz přešla sem a jsem tu dodnes.. Začínala jsem psát, nechala jsem plynout proud svých myšlenek, z počátku jsem psala hodně o sobě formou deníčku, poté jsem se snažila o nějaké "outfity", následovala kosmetika.. jeden velký miš maš. Jenže pak mě jedna část úplně strhla.. Asi víte která, že :) Věnovala jsem se jí čím dál tím víc a netrvalo dlouho, už jsem na tom byla zase závislá! Psát, psát, psát. Fotit, fotit, fotit. Bavilo mě to jako nic jiného, opět hodiny a hodiny blogování, spousta času strávená prohlížením dalších blogů, kterých najednou rapidně přibývalo a já jim naplno podlehla. Jednoduše blogování miluji. Strašně mě to pohltilo, psaní nových a nových článků mne naplňovalo.. Netrvalo to dlouho a přeorientovala jsem se ryze na kosmetiku, protože čím víc blog rostl, tím méně jsem mohla psát o sobě a svém osobním životě. Nehledě na to, že samotná láska ke kosmetice se někdy před čtyřmi lety prudce rozvinula. A stále to trvá, však snad nikdo z mých známých nenakupuje kosmetiku tak často jako já a málokterá kamarádka má doma dvě skříňky kosmetických zásob a mega krabici plnou dekorativky.. :D Ale kosmetika je prostě moje vášeň. A to i přesto, že v líčení samotném nejsem kdovíjak zdatná, ruce mám obě levé, nemám absolutně žádný smysl pro fantazii, představivost a barevné kombinace v líčení.. A přesto přese všechno blog stále rostl a rostl. Nakupování, testování a střídání různých kosmetických kousků mě nepředstavitelně moc bavilo a stále baví. A díky blogu jsem mohla tuto zálibu zkombinovat s dalším velkým koníčkem, kterým je psaní.. Miluji psaní jako nic jiného. Mým snem už z dob dětství je napsat jednou knížku. Moc ráda sepisuji své myšlenky, zážitky, vzpomínky, nápady.. prostě vše. Psaní mě naplňuje jako máloco.. Proto jsem vlastně blogovat začala. Nikdy mě nenapadlo, že blog bude číst deset lidí.. sto lidí.. tisíc lidí.. fakt ne, dělala jsem to primárně pro sebe, protože ten pocit, kdy jsem publikovala další a další článek.. byl k nezaplacení.

Po roce a pár měsících to přišlo - první nabídka na spolupráci. Tehdy blogů přibývalo závratnou rychlostí, ale stále to bylo ještě v "normě", pořád to byl pro všechny jen koníček, kterému se lidé věnovali ve svém volném čase. Nabídka spolupráce pro mě byla něco neskutečného. Pamatuji si jako dnes ten první e-mail.. Skákala jsem metr vysoko a div se mi nezastavilo srdce. A to šlo o opravdu příšernou nabídku, která pro mě vlastně ve výsledku neměla žádný význam a já jsem z ní vůbec nic neměla.. Ale tak, chápejte, tenkrát to bylo něco! :) No, netrvalo dlouho a firmy si všimly, že reklama přes blogy není vůbec k zahození. A s blogerkama začala spolupracovat jedna firma za druhou.. Přímou úměrou s tím začalo přibývat také blogerek, které viděly "úspěchy" některých kolegyň a nedalo jim to nezkusit to. Přibývali také čtenáři.. načež další firmy si všimly, že v blozích "je síla".. a tak dále a tak dále.. Spolupráce se postupem času začaly v poměrně velkém měřítku týkat i mě. Jedna firma, druhá, třetí, čtvrtá.. dvacátápátá.. Stále víc a víc. A stále více také zodpovědnosti a nabubřelosti, že jsem vlastně něco dokázala. Ne, nebudu vám tvrdit, že mi to nestouplo na čas do hlavy, bez mučení přiznávám, že jsem jeden čas měla z blogu velmi dobrý pocit a myslela jsem si, jak mi to jde.. :D Ale víte, časem jsem přišla na to, že s tím vším přichází i větší dávka zodpovědnosti. Více spoluprací se sice rovná většímu množství kosmetiky a možností, ale také větší zodpovědnost, větší časová náročnost.. Pro mě i větší nervozita. Čím dál tím více čtenářů znamená závazek i vůči nim, aby nebyli zklamaní a na blogu je to stále bavilo. A jsme zase u časové náročnosti, zodpovědnosti, nervů, menší otevřenosti a větší ochraně soukromého života. Všechno souvisí se vším. Natáčení videí toho také hodně změnilo. Je to snad ještě náročnější než vedení blogu, tedy alespoň pro mě.. Vkládám do toho spoustu času, energie, nehledě na to, že člověk ztrácí svoji anonymitu a odhaluje sám sebe. Přeci jenom se za písmenka schováte jednodušeji.. Kamera už vám tohle nedovolí. Ale bavilo mě to a baví dodnes.

A tak si bloguji.. rok.. dva.. tři.. Jde to parádně, protože mám spoustu času, několik let mám možnost psát denně, točit několikrát do týdne, odepisovat pravidelně na komentáře, případně nějaké zprávy a e-maily (ten mi přijde asi jednou za půl roku, takže fakt žádné spousty e-mailů, jak se často spekuluje :D). V blogovém světě nacházím stále nové a nové blogy, už jsem i v osobním kontaktu s několika blogerkama, které jsem si moc oblíbila a můj blogový život se stále rozvíjí. Celkově se rozvíjí celý blogový svět.. Začínají se pro blogerky dělat speciální akce, stále více firem chce spolupracovat, stále více holek začíná blogovat, přibývá youtuberů a stále více lidí má o tomto světě povědomí. Když jsem začínala, byl blog pomalu sprosté slovo.. A dnes..? Blogerky točí vlastní pořady, píší vlastní knihy, živí se tím, co pro všechny byl kdysi koníček, kterým si krátily dlouhou chvíli.. Poslední rok si tyto rozdíly v blogovém světě PŘED a PO uvědomuji stále více. A vadí mi v něm čím dál tím víc věcí..

1) nadutost, namyšlenost a arogance některých blogerů/blogerek, která nezná mezí. Mám pocit, že spousta blogerek si myslí, že jsou slavné, ne-li přímo celebrity a mohou si dovolit asi to, co třeba takovej Justin Bieber (fakt jsem byla svědkem toho, jak jedna údajně "známá fashion blogerka" zkoušela svůj blog použít v obchodě ve svůj prospěch.. Žasla jsem, že vůbec někdo něco takového vytáhne, obzvlášť když tu slávu vytáhla taková osoba, jako daná blogerka je a podle mě o slávě opravdu nemůže být řeč.. Ne, neřeknu vám, kdo to je, ale vůbec použití něčeho takového je pro mě nepochopitelné). Nevím, jestli jsem jiná jenom já, ale já se stále neprezentuji nikde veřejně tím, že bloguji a říkám to pouze těm, kterým věřím a mám pocit, že by to měli vědět.. Nemám potřebu se tím nikde ohánět (výjimkou bylo zmínění blogu v životopise, kdy jsem se ucházela o místo, kde by mi to mohlo pomoci). To samé například přehlížení jiných blogových kolegyň na akcích, kdy některé občas chodí s nosem nahoru tak vysoko, že se div nevznáší a kdyby musely pozdravit, asi by jim upadla pusa.. Samozřejmě se to netýká všech! To si zase nemyslete, je opravdu spousta fajn holek, které dokázaly hodně a přesto si s nimi úplně krásně popovídáte a stojí pevně nohama na zemi ;)

2) faleš, nevraživost, pomluvy a války mezi blogerkama. Toho si všimli už snad všichni, takže se tomu nebudu podrobně věnovat. Snažím se podobné věci neřešit a distancovat se od toho. Hodně se snažím v poslední době distancovat od blogového dění, protože mi to akorát zbytečně bere energii a pije krev. Chodím si na blog(y) odpočinout a ne sledovat boje a války holek mezi sebou. Takových situací je v reálném světě až až. Snažím se vyhýbat blogerkám, které mi nesedí a o kterých vím, že jsou falešné jako pětikoruny. Mezi blogerkami jsou i pořádné prospěchářky, které se baví jen s těmi, ze kterých jim může něco kápnout.. Vedou svůj společenský život stylem "kam vítr, tam plášť", ale ať.. Pokud jim to dělá dobře, čtenáři jim to baští a blog díky tomu prosperuje... přeji jim to.

3) zaměňování reality a virtuálního světa. Mnozí čtenáři si myslí, že to, co čtou, vidí a slyší je veškerá pravda a realita. Mám pocit, že mnozí si neuvědomují, že blogový svět je "smyšlený", že každý vidí jenom to, co daný bloger chce, aby ostatní viděli.. Každý vám ukáže jenom to pozlátko, to nejlepší ze svého života a už málokdo přenese do virtuálního světa i to, co ho trápí nebo se mu nepovedlo.. V tomhle je naprostá jednička instagram, protože tam vůbec vidíte jenom to TOP.. Takže to vypadá tak, že všichni jsou happy jak dva grepy, nikdo nic neřeší a všichni mají pohádkový život.. Všichni chodí jenom na večeře do těch nejlepších restaurací, nakupují jen ty nejlepší věci, ať už jídlo, oblečení nebo kosmetiku, doma to všem překypuje home decorem a všichni jezdí na dovolenou na ty nejkrásnější místa.. Není to tak. Někteří určitě mají více než jiní, ale každého něco trápí.. každý má své problémy a nikdo není dokonalý.. Tento bod se však týká i druhé strany, tj. zaměňování reality a virtuálního světa z pohledu blogerky. A to je věc, kterou já nyní opravdu hodně řeším. Jde o to, že ač blog miluji víc než cokoliv jiného, tak si začínám čím dál tím víc uvědomovat, že virtuální svět mne stál/stojí opravdu hodně. Nejde o peníze, kosmetiku bych si kupovala i tak a kupovat samozřejmě budu.. Ale jde o čas, který jsem tomuto místu věnovala.. Při škole to nebyl až takový problém, jelikož jsem se učit moc nemusela a na dědině, kde jsem bydlela, jsem tak zabila spoustu času, se kterým jsem nevěděla, co mám dělat.. Tenkrát mi to dávalo smysl a hodně mi blogování pomohlo ve spojení se světem.. Dnes, při práci s minimem volného času, domácnosti, zvířeti, příteli a spoustě dalších koníčků, už to tak jednoduché není. Každý pracujeme, samozřejmě, každá práce má svá úskalí, ale mě až nyní, když mám volného času opravdu málo, dochází, že je to fakt vzácná věc, kterou nemůžu trávit jen virtuálně, ale musím žít i reálně. Čím víc jsem o blogu přemýšlela, tím víc souvislostí mi došlo. Blog nepřímo způsobil v mém životě všechny ty zvraty, ať už rozchody, deprese, nedostudování a další.. Stál mě hodně, i když jsem si všechny ty věci s blogem nespojovala. Nebýt ho, tak mohlo být všechno jinak. Neměnila bych a beru všechno tak, jak je, v žádném případě nelituji ničeho, ale dochází mi, že tenhle virtuální život budu muset jednou opustit a přemýšlím, kdy asi bude ten správný čas, protože už nechci díky blogu o nic přijít. Blog mi strašně moc dává a zažila jsem díky němu opravdu příjemné chvíle. Mám spousty zážitků, které mi nikdo nevezme a nebýt těch hodin u něho strávených a vás, kteří jste si ho našli, nebyla by spousta věcí. Zároveň mám ale pocit, jako bych díky tomu i o mnohé přicházela a svůj život žila napůl, protože nemám čas dělat spoustu dalších věcí, které dělat chci.. Moje priority se za poslední roky změnily a začíná se to dotýkat i blogu.

A tak nyní řeším jednu věc. Je ta správná chvíle tenhle svět opustit? Nebo dokážu najít rovnováhu mezi reálným životem a tímhle virtuálním s vámi..? Nebylo už všeho dost, budu ještě někdy moci psát tak jako dřív? Dokážu se zbavit té nechuti, která ve mě číší díky blogerskému dění?

Nevím, jak tohle své dilema rozlousknout a jestli dokážu najít správné řešení.. Zatím mám v hlavě ideu, že chci psát a dotáhnout do cíle alespoň ten pátý rok a poté uvidím.. Stále čekám, že se to ve mně urovná a já budu mít tu chuť psát a vést tenhle blog vzhůru, tak jako dřív. Uvidíme.

Děkuji vám, za to že tu jste, i když já už tu jsem jen tak napůl! Děkuji za to, co všechno jste mi díky tomuto blogu dali! :) A gratuluji těm, kteří dočetli až sem! Já jsem se už nutně potřebovala vypovídat.. :D

Končím hlášení!