neděle 13. července 2014

Potřebuji se vypovídat: Jak se poprat se životem + vyhlášení vítězů giveaway..

Pěkný nedělní den!

Dnes se budu snažit být stručná, protože předmětem článku není nic jiného, než vyhlásit nové majitele balíčků z výroční soutěže. Ovšem potřebuji se vypovídat a chci zrovna vám říci pár věcí.. 

Prve bych vám ale strašně ráda moc moc moc poděkovala. Ať už za vaši účast v soutěži či za vaše milé vzkazy, komentáře, e-maily.. jednoduše veškerý kontakt se mnou. Potěšilo mne to z mnoha důvodů. Nejen, že mne to těší vždy, protože kontakt s vámi je vlastně ta voda, která mne žene dál.. ale v poslední době to byla síla, která mne udržovala nad vodou. Děkuji vám. 

Poté, co jsem zde otevřeně přiznala, co mne potkalo v reálném životě mi přišla spousta milých a povzbuzujících vzkazů a e-mailů. Některé mi vehnaly slzy do očí, jak moc jsem z nich byla naměkko, jiné mne rozesmály. Moc vám za to děkuji, opravdu. Je hezké vědět, že jsou lidé, kterým na mne záleží (i když by vlastně teoreticky nemuseli mít důvod). Zcela otevřeně přiznávám, že vy, blogoví čtenáři a fanoušci, jste mi dali mnohem více, než někteří lidé v mém reálném životě.. Víte co se říká, v nouzi poznáš přítele. Díky všemu, co se v poslední době stalo, jsem zjistila, kdo z přátel mi za co stojí, kdo je skutečný přítel a kdo si na něho jenom hraje.. komu záleží na tom, jak se cítím a komu je to úplně šumák.. a světe div se, vy jste skutečnější přátelé než polovina těch, které jsem za ně považovala. Děkuji vám. Původně jsem myslela, že blog asi psát nezvládnu. Prostě jsem si nedovedla představit, že si sednu k počítači a budu sepisovat články o kosmetice.. v tu chvíli, kdy se mi začal ten svět kolem trochu hroutit jsem přeci nemohla mít pomyšlení na něco tak povrchního jako je kosmetika! Jenže, už jen to, jak skvělí lidé se tu schází, jsem se sem prostě vracet chtěla. Navíc jsem vítala rozptýlení myšlenek a tak jsem se přestala bránit a zase jsem sem začala chodit a psát. Blog je jedna z věcí, která mi dělá lepší den, která mne držela a stále drží nad vodou a rozptyluje černotu v mé mysli. Sama bych nikdy dříve neřekla, že bude blog tolik nápomocný k tomu, abych se vrátila s úsměvem na tváři nejen sem, ale i do reálného života. Jdu dál a s úsměvem na tváři, věřte nebo ne. 


Před pár dny se mne jedna kamarádka zeptala, jakto, že se pořád směju i přes to, co se stalo.. Že vypadám dobře naladěna a veselejší, než kdy předtím. A já ji říkám, že nevím, že prostě nechci půl roku brečet nad tím, co nemůžu změnit. Prostě musím jít dál a snažit se žít pořád naplno, i přes to, že mi v tom životě bude pár lidí chybět a občas to zabolí. Jednoduše vím, že mne vše, co zabolelo, posílilo tak, že z toho mám chuť jít dál a bojovat s čímkoliv, co mne potká.. Ptala se na to, co dělám, když mi není zrovna hej. Tak jsem začala přemýšlet nad touhle otázkou, protože vlastně nedělám nic jinak než dřív.. a protože mi tahle otázka přišla od jedné čtenářky i v e-mailu, rozhodla jsem se vám to napsat.. protože vím, že nejsem jediný člověk, který si kdy prošel něčím zlým.. třeba si tím právě někdo prochází a potřebuje to slyšet od někoho jiného..

V prvé řadě se obklopuji těmi správnými lidmi. Zapomněla jsem na ty, co za to nestojí a začala se soustředit na ty, kteří tu pro mne jsou, ať se děje cokoliv. Útočiště, které je tu pro mne vždy, je rodina. Cítím, že se ségrou jsme si bližší víc než kdy dřív. Obě nás potkalo to samé, každá se s tím pereme jiným způsobem, ale vím, že obě jsme tu pro sebe. Je to stavební kámen, odrazový můstek a jistota v době, kdy nic jiného není jisté. Pak je tu pár přátel, které stačí mít a uměj za to vzít.. A nepřestanou hrát, když nemáš chuť se smát. Verča, kterou bych občas zastřelila, ale když potřebuji, tak je tu.. mohu za ní přijet klidně o půlnoci a ona mne s otevřenou náručí (a panákem něčeho dobrého) přivítá. Eliška, která je tu, i když se nevidíme tak často. Věřte, že i na dálku vám přítel může pomoci, stačí když si z vás jednoduše bude dělat pořád srandu, jako to ona umí! Dvě marný se hledaly, až se našly. A pak je tu přítel s velkým P, Ivetka, se kterou se nemusíme vídat denně, ale přesto víme, že jedna pro druhou tu jsme. Víte, to je přesně ten přítel, který se pozná v nouzi. Nejsme spolu v kontaktu denně, ale jakmile jedna z nás má trápení, tak jsme tu pro sebe nonstop. Ve všem mne podrží a je to člověk, který by mi toleroval snad i vraždu a ještě by ji nějakým chytrým způsobem omluvil v můj prospěch :D A v neposlední řadě je tu skutečný přítel, který mi dělá každý den přijatelným a pomáhá mi na vše zapomenout. Je tu pro mne pořád, pomůže mi s čímkoliv, poslouchá moje výlevy a je tu, i když jsem na něho mnohdy fakt hnusná. Absolutně vůbec neposlouchá a i přes zákaz to tu teď určitě čte (přiznej se!) :D ale bez něho bych teď byla úplně jinde. Děkuji. 

Ta rutina jako taková je pro mne dalším záchytným bodem. Prostě dělat věci jako dřív.. Do ničeho se nenutit, ale na nic nezanevřít. Číst, psát, sledovat filmy/seriály, poslouchat hudbu (pro mne hodně důležitá věc!), jít si zapařit, projet se na kole, fotit, spát, spát, spát.. okopat zahrádku, jít nakupovat, sejít se s přáteli.. prostě dělat něco, co mne baví, k tomu i to co mne nebaví, avšak je to potřeba.. ale hlavní je, zabavit se. Čas o samotě mi nevadí, ale musím při tom něco dělat.. Nesmím se jen tak flákat, protože pak se myšlenky všemožně motají v hlavě, vrací se vzpomínky a začne být zle..

Ze všeho se vypíšu. Ať už tady formou jakéhokoliv článku nebo do "deníčku", kde si poznamenávám důležité okamžiky a své nejhlubší myšlenky. Cítím-li obavy, strach, úzkost nebo cokoliv negativního, zasednu k počítači a píšu.. nemusí to nikdy spatřit světlo světa, klidně to pak celé smažu, ale už jen to, že to ze sebe dostanu mi hrozně pomáhá.. jednoduše nedržím to v sobě.. a je jedno jestli to sdělím svým přátelům a nebo počítači.. negativní emoce jsou většinou pryč a místo se uvolňuje pro další myšlenky, pocity, emoce.. třeba ty veselejší :)

Obklopovat se hezkými věcmi. Vše, co mi připomíná minulost jsem uklidila nebo vyházela. Zásadně neposlouchám hudbu, která ve mne vyvolává negativní emoce. Vyhýbám se i zamilovaným a romantickým filmům... a tak dále. Jednoduše všechno co ve mne vyvolává něco špatného musí pryč!

Nemyslím na budoucnost. Nezabývám se otázkami co bude.. či co by bylo, kdyby.. Prostě žiju přítomností. Nebudu přemýšlet o tom, co bude za pár let, protože tam dřív nebo později dojdu.. všechno přijde v pravý čas a nemá cenu se tím zabývat. Dělám maximum pro to, abych byla teď, v tuto chvíli, spokojená a co nejvíce šťastná. Nechlácholím se tím, že čas všechno spraví.. Není to úplně pravda. Čas to sice obrousí, ale jsou rány, které se nezahojí nikdy.. proto kašlu na čas. Ať plyne.. 

A to je asi všechno. Prostě jdu dál. A vy, pokud si něčím takovým procházíte jděte také a nechte všechno špatné za sebou.. Protože žijeme jenom jednou! Vždycky, když se blíží zase nějaký splín, si řeknu, že můžu brečet.. můžu být smutná.. ale nic si tím nepomůžu.. jenom ztratím čas, který jsem mohla věnovat něčemu užitečnějšímu.. třeba psaní článku pro vás :) Všem, kteří cítí jakékoliv napětí, stres, únavu, smutek, bolest či cokoliv ne úplně dobrého, přeji, aby to co nejdříve přešlo.. Držím pěsti a přeji pevné nervy, abyste se zase dostali na tu dobrou vlnu.. :)

Trochu jsem se rozepsala.. Někoho možná uspala či unudila.. Za to se omlouvám :) Trochu jsem tu stručnost článku neudržela :D

Konečně se tedy vrhnu na to hlavní a tím je vyhlášení vítězů výroční soutěže. Random vybral tři nové majitelky dárkových balíčků a těmi jsou:


Všem strašně moc gratuluji! Očekávejte ode mne e-mail s infem :)

A jako vždy se budu snažit ostatní uchlácholit tím, že vás brzy čeká další soutěž.. takže nebuďte smutní! :*

27 komentářů:

  1. moc hezký článek. jsem ráda, že to takhle zvládáš! momentálně si procházím něčím obdobným, před půl rokem tím samým, co ty... no, celý můj půlrok je o ztrátách... takže chápu, jak ti je. to, co popisuješ, vidím stejně a snažím se tím i řídit. ostatně všechno špatný je (prý) k něčemu dobrý. tak se tomu snažím věřit :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já tomu taky věřím.. Poslední rok byl hodně náročný a sama ze sebe mám dobrý pocit, že jsem ho přežila.. :D

      Vymazat
  2. Hlavně úsměv na tváři, věřím, že všechno v životě má smysl... i to trápení, i když člověk smysl v trápení nikdy nevidí, nikdo se trápit nechce, jediné, co člověk může udělat, je sebrat všechny síly, postavit se na nohy a jít dál :) Ať to je pro tebe čím dál tím jednodušší :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V tom se shodneme, věřím v to samé :) já věřím na osud.. na to, že je to nějak dané a má to své opodstatnění.. holt se mám asi stát silnější na duchu :D

      Vymazat
  3. Super článek, napsala si to skvěle. Myslím si, že si moc pomohla těm, kteří teď prochází něčím podobným :) A naopak třeba i otevřela oči těm, kteří se pořád litují a na něco si stěžují, přitom vlastně nemají důvod ;) Jsi silná, Klárko, a já tě za to obdivuju, skvělý přístup :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Anetko! :) Jo jestli mě v poslední době něco vytáčí, tak ti, co strašně brečí kvůli úplným hloupostem.. :-/ :D

      Vymazat
  4. Klárko, moc pěkně jsi to napsala :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak jak mi to přišlo pod ruku.. :) děkuji!

      Vymazat
  5. v článku píšeš o příteli, který Tě vždy podpoří, před týdnem jsi tvrdila, že jste se rozešli, nebo je to nový objev? :) hodně štěstí...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přátelé = přítel, přítelkyně = kamarádi.. i tak se to dá chápat :) Ano, rozešli.

      Vymazat
  6. jé to je krásné :) podle mě jsou nejdůležitější lidé okolo tebe :) protože ti dělají strašně moc, snažím se mít kolem sebe lidi kteří mě baví a jsou pozitivní, vím že né každý má každý den svůj den, ale aby mi někdo celý den říkal jaké má starosti a strasti, a depresivně do mě lil blbiny, ano vím, že má problém, ale dá se to vyřešit rychle a né se v tom znovu a znovu rýpat :) jak říkáš život žijeme jen jednou. Nevím, kdo z tvých blízkých odešel, ale věř že ani on by nechtěl, aby ses kvůli tomu trápila a zůstala brečet v koutě, samozřejmě to bolí a chce to pár dní/týdnů/měsíců ale né se ráno probudit a plakat do chvíle kdy usneme.
    Přeji mnoho sil, moc krásný článek! Pozitivní i pro nás ostatní, je pravda že si říkám A co bude jednou? Ale proč se tím stresovat? Nějak bylo nějak bude :)
    měj se Klárko a klidně piš více kecacích článků, já osobně je mám ráda
    Kačka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Kačko! :) Ano, opravdu je to hodně o lidech..! Také chci kolem sebe lidi, kteří mne podpoří a vyslechnou, ale zároveň mne nebudou litovat a budou mít pozitivní přístup k životu.. dokáží mě rozesmát a zabavit :)

      Vymazat
  7. Veľmi emotívny článok. Niekedy je fajn vedieť, že človek v tom trápení nie je sám a aj iní ľudia to majú ťažké. Nie žeby som niekomu niečo zlé priala, ale keď mám pocit, že sa na mňa rúca celý svet, sú takéto články presne tým, čo ma dokáže potiahnuť vpred. Vidina toho, že niekto sa tiež trápi, ale nevzdáva to. Si silná a máš okolo seba skvelých ľudí. Ja som práve v tej fáze, kedy spoznávam kto je skutočný priateľ a kto nie a môžem súhlasiť, že čitatelia sú častokrát lepšími poslucháčmi a lepšími priateľmi ako ľudia, ktorých stretávame v reálnom živote. Je to pre mňa stále nepochopiteľné prečo je to tak, ale skrátka vždy som sa vedela lepšie vyrozprávať ľuďom, ktorých som až tak dobre nepoznala, než priateľom z reálneho života. Neviem, možno to bude znieť čudne, ale niekedy mám ozaj pocit, že priatelia ťa najskôr zradia. Práve v týchto dňoch som pomaly prichádzam na to, akými ľuďmi som obklopená a tak premazávam kontakty nielen na sociálnych sietiach, ale ruším aj priateľstvá a kontakt osobný. Niekedy sa ozaj cítim lepšie sama, než s bandou falošných kamarátov. Ľudia to možno nechápu, ale ja to tak cítim a je to v poriadku. A jedného dňa sa aj moje rany úplne zacelia, hoci jazvy asi ostanú navždycky... Buďme silné, ono to už nejako pôjde! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Proto jsem to psala, aby ostatní věděli, že v tom nejsou sami.. Holt je to život, na každého to někdy přijde.. jen je třeba se s tím poprat :) Jinak s těmi přáteli to vidím dost podobně..

      Vymazat
  8. Kláry, moc krásně jsi to napsala. Vidím to úplně stejně a naprosto s Tebou souhlasím, děláš to nejlepší, co se v takové situaci dělat dá, včetně toho, že je dobré se obklopovat lidmi, kteří za to stojí a ostatní vymazat ze života, protože jsou jen ztrátou času a berou Ti jen zbývající životní energii.
    Rozhodně je ten článek dobrým vodítkem i pro ostatní lidi, kteří si prochází nějakým těžkým obdobím, byť jsme každý jiný, tak rýpání v minulosti ještě nikomu od bolesti a trápení nepomohlo. Jít dál po malých kouscích, den po dní, tak aby žádný z nich nebyl absolutní ztrátou času, ale naopak nejlépe využitým a prožitým vzhledem k situaci a momentálním možnostem.
    Moc na Tebe myslím, držím pěsti Tobě i všem ostatním, kdo mají těžké období, ať je brzo zase líp.
    Jsem ráda za tak skvělou přátelskou komunitu, za to milé prostředí, které se Ti na Tvém blogu podařilo za ty roky vytvořit.
    Drž se ;)
    Iwi Sluníčko B.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji, Iwi! Musím veřejně všem říci, že Ty jsi jedna z těch osůbek z virtuálního světa, která mne vždy podpoří a moc dobře poradí! Díkybohu za tak skvělé lidi, jako jsi ty! Děkuji za vše! :)

      Vymazat
  9. Veľmi pekne si to napísala a je vidieť, že je to naozaj úprimné zo srdca. Ja ti chcem zaželať hlavne veľa síl, ktoré aj napriek tomu vidím, že máš :) Len tak ďalej, všetko ide lepšie s úsmevom. Len ty vieš čo je pre teba najlepšie možno nájdeš nejaké nové koníčky, ktoré ťa začnú zaujímať a pri tom nebudeš myslieť na to zlé čo sa stalo. Treba skúšať všetko, veď predsa raz musí byť lepšie ! :) Taktiež sa chcem veľmi poďakovať za tento článok, prečítala som si ho na jeden dych a naozaj si mala pravdu, podľa mňa veľa ľudom pomôže, a tak isto aj mne. Každý predsa potrebuje v ťažkom období počuť takéto povzbudivé slová :) Treba hlavne veriť v to dobré, veď predsa po každom daždi výjde znova slnko :) Drž sa !!!! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! :) No zatím ty síly mám a cítím se velmi dobře.. ale zase nemůžu říct, že zítra nebo za týden neupadnu do deprese.. :) občas je to jako na houpačce, ale doufám, že mi tenhle přístup vydrží co nejdéle..

      Vymazat
  10. Opět jsem článek přečetla jedním dechem a byl opravdu skvělý. Se vším můžu souhlasit, není čas na to, aby se člověk dlouho trápil. A je to tak, vše zlé je k něčemu dobré. Když na to člověk přijde, tak to pak všechno bere tak nějak jinak, prostě žije přítomností a neřeší to, co přijde. Těším se na další inspirativní čtení a gratuluji vítězkám v soutěži :-) Dája

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! :) Přesně tak, málo času na dlouhé smutnění.. je tolik věcí, co ještě musím stihnout.. :)

      Vymazat
  11. Klári, přeji ti další sílu, drž se.. ale nedá mi to a zeptám se: co se stalo? rozchod? nebo ztráta blízké osoby?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No.. přemýšlím, jak to ve zkratce shrnout.. úmrtí i rozchod, k tomu nemoc, problémy doma a neustálé deprese z hledání práce.. poslední měsíc toho bylo hodně.. tak snad se to vše vyřádilo a bude líp :)

      Vymazat
  12. Klárko, napsala jsi to krásně. Musím řćit, že kecací články čtu málokdy, ale tenhle jsem hltala až dokonce! :) Jsi neuvěřitelně silná. Máš můj obdiv. :)

    Jane´s colours

    OdpovědětVymazat
  13. Holkám gratuluju :-)
    A tone držím palečky, jdeš na to dobře :-)

    OdpovědětVymazat
  14. Pěkně jsi to napsala a vystihla! :-) Když se v životě děje něco špatného (samozřejmě i dobrého) tak si myslím, že to k něčemu je. Někam nás to má posunout a posílit. A to nejsem žádnej "esoterik"... Nebo si to možná takhle jen sama obhajuju. Každopádně se drž! :-)

    OdpovědětVymazat

Každý komentář mi udělá obrovskou radost! Děkuji! :)