Le Tour de France aneb cestování po Paříži..

Pěkný úterní den!

Po delší odmlce jsem se rozhodla vám napsat. Původně jsem myslela, že bude odmlka delší, protože v mém životě se stalo hodně špatných věcí, ale chybí mi to tu a momentálně potřebuji něco, co mne rozptýlí a přivede na jiné myšlenky. Možná nechápete, co se kolem mne děje a já se nedivím, ale můj život v posledních dnech, možná už týdnech, balancuje na hraně. Chvílemi čekám, že mne opravdu rozum opustí. Je toho na mě prostě moc. Hledám práci, zařizovala jsem diplomku, byla jsem nemocná, hned na to výlet do Paříže o kterém bude řeč dneska a jen co přijedu, tak mne ve dveřích čekaly ty nejsmutnější zprávy a tím je odchod na věčnost někoho mně hodně blízkého. Jsem ze všeho na nervy a jistě chápete, že kosmetika šla trochu stranou.. zvažuji už nějakou chvíli, že bych na třetím výročí blogu zůstala a s blogem skončila, ovšem pak si říkám, že blog je vlastně jediná světlá věc v mém životě, která dává smysl a která mi pomáhá zůstat nad věcí.

Co tím vším chci říct... Snad jen, že se omlouvám za mé výpadky, které byly a možná ještě budou.. Nedokážu nyní připravovat články každý den a plně se na blog soustředit.. přesto chci psát dál a chci vám přinášet stále nové články a zajímavá témata. Jen bude chvíli trvat, než se zase hodím do "normálního" režimu. Nejsem jako dřív, hodně věcí se změnilo a já se tomu budu muset přizpůsobit.. Proto vás prosím, pokud blog sledujete rádi, mějte se mnou trochu trpělivosti. Děkuji. :)

Ale dneska to bude plné fotek a zážitků z Paříže. Musím vám toho o zájezdu hodně říct. O zájezdu jsem vás informovala již dříve tady, někteří se poté připojili a vyrazili do Paříže se mnou. Za to jsem ráda a doufám, že Ti, co se na můj popud připojili, byli alespoň trochu spokojeni a nemají psychické újmy jako já :D Ale pěkně popořadě.

Ve čtvrtek odpoledne jsme se já, moje sestřička a nejlepší kamarádka sbalily, vyrazily na nádraží a vycestovaly směr Praha. Čekal nás tam v 18. hodin sraz s Luckou a dalšími účastníky zájezdu. Tam jsem se hned dala do řeči s Verčou a od té doby nám to zůstalo :) Nakonec jsme místo do kavárny s Luckou vyrazily samy do Palladia, odkud jsme se vydaly směr Florenc, odkud se odjíždělo. Musím podotknout, že hned od začátku se plány měnily, místo v 18 se mělo vyjet nakonec ve 21, skutečný čas odjezdu byl 22 hodin. Ale tak člověk to přejde, všichni jsme se přeci těšili na Paříž! :) Autobusy nebyly plně obsazené, takže někteří mohli sedět sami, paráda. Zastávka každé dvě - tři hodinky, což mi přišlo trochu zbytečný, ale aspoň se nikdo nepočůral :D Po 13 hodinách jízdy přes noc jsme dojeli do Paříže.

V pátek jsme se o půl 12 dostali do Paříže. Všechny nás překvapilo, že jsme zastavili úplně na kraji Paříže, kde byla obrovská hala. Tam se konala "konference". První, co nás na konferenci čekalo byly obrovské zástupy lidí. Opravdu velké zástupy, které se neustále zvětšovaly. Ve frontě na odbavení jsme čekali skoro dvě hodiny. Abychom se dostali do arény bylo třeba projít detektory kovu, poté nám rozdali lístky na občerstvení a pak nás čekaly jen další masy lidí. Čekala jsem všechno možný, ale 20.000 lidí (cca) na jednom místě ne :D Navíc se to mísilo všemi možnými národnostmi, hodně účastníků bylo zahaleno od hlavy k patě v šátcích a hávech a občas jsem si připadala jak někde v orientu. Bylo to zajímavé, ale upřímně, chvílemi jsem měla velké obavy o svoje zdraví. Nepřišlo mi to totiž jako konference, ale jako velká demonstrace a co si budeme povídat, občas se ty demonstrace trochu zvrhnou.. Naštěstí vše proběhlo v pořádku, bez nějakých komplikací a vážných újmách na zdraví. Proslov měli významní politici a zástupci humanitárních organizací, hodinový proslov měla Maryam Rajavi, což je hlavní bojovnice za svobodu Íránu a pro většinu lidí asi ikona. Ničemu jsme nerozuměli, jelikož proslovy byly buď ve francouzštině, angličtině nebo perštině (nebo jak v Íránu mluví..).

Během konference každý nafasoval "oběd" a večeři", což v obojím případě znamenalo malou (0,3 dcl) colu a bagetu s kari o které se asi všem účastníkům zájezdu bude zdát ještě za rok :D Celá konference pro mne byla šílená, po pár hodinách poslouchání té vřavy lidí mě bolela hlava a neskutečně jsem se těšila na spánek. Jenže tady přišla další změna.. Všichni měli za to, že v odpoledních hodinách se dostaneme na hotel a poté bude volný program (procházka, odpočinek na pokoji..), ovšem chyba lávky. Na konferenci jsme museli být až do jejího konce, čili až v 8 hodin jsme se dostali do autobusu. Člověk už se viděl v posteli a nebo alespoň na večerní procházce, ovšem nic z toho se nekonalo. Do půl 10 se totiž v autobuse čekalo na hlavní delegátku, která nám měla sdělit název a umístění hotelu. Čekáte správně rozhořčení celého autobusu, protože po náročné cestě a ještě náročnější konferenci nás čekání opravdu nebavilo. Nakonec se odjelo, kolem 10 se náš autobus dostal k hotelu nesoucí název Ibis budget. Tam nás čekala další půl hodina čekání u busu, takže na pokoj samotný jsme se s holkama dostaly o půl 11. Na procházku už se tedy nedostalo, jelikož jsme zvládly hodit akorát sprchu a lehnout.. Pár lidí šlo pařit, ti mají můj obdiv, protože já opravdu ihned po ulehnutí odpadla. Co se týče pokoje, tak byl hrozně maličký, ale bylo to vážně roztomilé. Každý pokojíček měl svůj záchod a sprchu, vše v miniaturním provedení, ale na tu jednu noc nám to stačilo. Rozhodně to bylo o mnoho lepší, než jsem čekala!

Čeká nás sobota a nejnáročnější program. Snídaně probíhaly od 6 hodin do půl 10. Šílenost! Opravdu bych jim poděkovala, kdybych měla jít na snídani v 6, když jsme se ubytovali v 11 večer.. tolik spánku, že. Naštěstí jsme s holkama měly snídani domluvenou na půl 8. Abyste to pochopili, na snídaně byl přesně stanovený čas, protože nás bylo hodně a najednou se mohlo nasnídat maximálně 30 lidí. Majitel hotelu byl nějaký maniak, který v tom musel mít mega pořádek, takže řekl, že jakmile tam bude více než 30 lidí, přestává připravovat snídani. Tečka. Takže jsme všichni čekali frontu, protože se to samozřejmě nestíhalo, stanovený čas na snídani byl 15 minut, to stihne málokdo.. Šly jsme se s holkama aspoň projít kolem hotelu. Musím říci, že ve čtvrti, kde jsme byli ubytováni to bylo opravdu nádherné! Spíše než Paříž mi to připomínalo městečka u moře. Hrozně se mi líbilo upravené prostředí, všude samé květiny a na Paříž i relativně čisto. Tam bych si bydlení dovedla představit! :)

Můj vlastní obchod!

Stejná vlasovka jako u nás..

Nakonec jsem se na snídani probojovala. Zjištění, že se nekoná žádný mega výběr jídla, ale všechno je jenom sladké, mě málem zabilo, protože na sladký nejsem. Jídlo pro mě bylo trochu utrpení a já jsem odcházela úplně přeslazená. Kdo by čekal nějaké sýry, výběr šunky apod. tak byl zklamaný (asi jako já). V nabídce byly tři druhy pečiva - bagetka, toust a nějaké sladké pečivo. I ten toust byl sladký, kdyby někoho zajímalo :D na to si člověk mohl dát marmeládu, med nebo Nutellu :D. Jediná slaná věc bylo slané máslo (logika, že.. namažte si pod marmeládu slané máslo). I tu čokoládu do hrníčku už mají s cukrem! :D Řeknu vám, to pro mě bylo cukru tak na dvacet let! Ale člověk něco pojedl, když nás čekal náročný den v centru Paříže, že ano. Odjezd byl naplánovaný na půl 10, nečekaně se zase odjíždělo až kolem 10 (na změny a čekání už jsme si zvykli). Pak jsme se do 11 motali s autobusem uprostřed Paříže, až nás autobus vyhodil na Place De La Concorde. Trochu jsem byla jak Alenka v říši divů, proto jsme se pro začátek s holkama držely Lucky. Vzali jsme to všichni společně přes Invalidovnu, kde jsme se sešli zase s Verčou a poté se šlo k Eiffelovce.

 S Verčou (Sandrou).. :)

Samozřejmě člověk u vytržení, takže jak jsme k ní došli tak všichni začali fotit, dělat blbosti, házet selfie, apod. :D To jsme si všichni náramně užívali, prostě paráda. Většina skupiny šla poté nahoru na druhé odpočívadlo Eiffelovky, my jsme si s holkama prošly raději park a trochu si odpočinuly. Nechyběl ani nákup suvenýrů a pozor, nejhorší kup v Paříži :D Kdo tam byl, tak určitě ví, že se prostory u všech památek v Paříži hemží potulnými prodavači všeho možného. Zpravidla prodávají černoši. No a u Eiffelovky jich bylo asi nejvíc. Někteří prodávali suvenýry, jiní tam motali náramky, jak se začalo mračit, tak došlo i na prodej deštníků.. prostě chtějí vydělat na všem možném. No a kamarádku napadlo, že bychom si mohly všechny tři na památku nechat umotat ten náramek. Čekaly jsme cenu tak půl eura, maximálně euro za jeden.. Pánové si nás odchytli, přímo na ruce nám náramek upletli, ihned ho zauzlovali a pak došlo na placení. Jaké překvapení bylo, když na nás vysolili cenu toho náramku. Řeknu vám, že jsem se nezmohla na nic jinýho, než na blbé čumění, protože za bavlnkový náramek je cena 5 eur dost. Jenže, protestujte si nějakému potulnému prodejci (a kolem jich bylo víc), když už máte náramek na ruce.. Takže vám řeknu, tohle se prodražilo.. Jeden náramek za 130 Kč.. srdce mi krvácelo :D To jen tedy abyste věděli, kdybyste se tam někdy chystali.. Nenechte se ukecat!

Poté, co se zbytek skupiny vrátil dolů z Eiffelovky jsme se osamostatnily a s Verčou jsme šly na vlastní pěst. Naše cesta mířila kolem Seiny k Vítěznému oblouku. Jenže jen co jsme se vydaly na cestu, začalo pršet.. a odteď už to bylo jenom horší.. K Vítěznému oblouku jsme došly ještě jakž takž za sucha, ale pak začalo jít do tuhého. Pár fotek Vítězného oblouku a jdeme dál.

Po nejslavnější ulici Paříže - Avenue Des Champs-Élysées jsme šly dolů směr Louvre. Tehdy se rozpršelo opravdu brutálně, takže jsme měly všechny po chvíli mokro v botech a ti, co neměli deštník (jakože já, samozřejmě) byli promáchaní. Asi pochopíte, že v tuto chvíli se vám dost kazí nálada a návštěvu Paříže si nedokážete pořádně užít.. Focení šlo stranou, jednoduše se fotit nedalo, váš cíl je nějaké suché místo, kde byste se schovali před tím vlezlým deštěm.. Na chvíli jsme tedy zalezly do Disneyworldu, obchodu na Champs-Élysées. Jsme sice velký holky, ale věřte, že se nám tam líbilo! :D Mít malé děti a velký plat, tak se tam opravdu vyřádím.. Těch hezkých hraček a oblečků.. :)

Foto: Verča

Pak už jsme se vydaly přes Place De La Concorde a park Jardin Des Tuileries přímo k Museé Du Louvre. Tohle byl cíl mé cesty, těšila jsem se na něho ještě více než na samotnou Eiffelovku. Možná, kdo mne sleduje déle a trochu zná, tak ví, jak miluji dílo D. Browna - Šifru mistra Leonarda.. odteď už určitě všichni, co to četli/viděli, chápou.. :D Podívat se na pyramidy a projít se kolem.. splněný sen. Opravdu jen škoda toho hnusného počasí, protože většina fotek je nepoužitelná, jelikož jsem na nich promáchaná a je jich málo, protože fotit už se moc nechtělo.. štve mě to! K Louvru jsme dorazily už kolem šesté-sedmé hodiny, kdy se do muzea jít nedalo, přístupné byly už jen prostory bez placení. Mile mne překvapilo, že prostory muzea jsou obrovské, dá se tam volně procházet, dokonce tam jsou obchody! To jsem opravdu nečekala. V Louvru jsme strávily dlouhé chvíle, trochu si odpočinuly a pořádně se pokochaly.

Spokojený odpočinek v Louvru.. sedím, jsem v suchu a teple a ještě můžu koukat na pyramidy.. :)

Nakonec jsme ještě vyrazily na jedno místo, které jsme chtěly vidět - na "Most lásky" - Pont Des Arts. Jistě znáte a víte, že je to most, který je v obležení zámků, které tam připevňují zamilované páry. Přiznám se, že mi to vyrazilo dech a nakonec to považuji za nejhezčí místo Paříže. Hrozně se mi to líbilo a jsem z toho doslova unešená. Most už je díky tomu pomalu v rozkladu, ale vypadá to opravdu nádherně! Jsem ráda, že jsme se tam vydaly :) Most jsme přešly, nafotily, ve stáncích pokoupily opět nějaké suvenýry a pomalým tempem se vydaly na místo setkání se zbytkem skupiny, odkud se mělo jet domů (opět z Concorde).

Jenže by to opět nebylo ono, kdyby nedošlo k nějaké změně. Smska od Lucky opět změnila čas a místo odjezdu. Sice jsme mohly další hodinu čekat na bus, ale komu by se v dešti a zimě chtělo hodinu stát na místě. Takže jsme se na vlastní pěst, už bez naší průvodkyně Verči (ta jela jiným autobusem a z jiného místa) a mapy, vydaly k Eiffelovce. Řeknu vám, že ač Eiffelovku vidíte a vlastně se nemůžete ztratit, měla jsem chvíli strach a šla jsem s pořádnými obavami.. Přeci jenom jsem nechtěla bloudit po Paříži :D Jenže, jsme to holky šikovný a k autobusu jsme se z posledních sil, promočené na kost a s bolavýma nohama, doplazily. Tím víceméně náš výlet končí. Nakonec přišel šťastný konec, v autobuse jsme se převlékly do suchého, trochu se prospaly (i když já tak dvě hodinky za celou cestu domů) a úspěšně dojely do Prahy. Odtud jsme chytly první vlak a už kolem druhé hodiny odpoledne byly doma. To, co následovalo jsem zmínila v úvodu, ale nechci to blíže řešit..

Ten bude můj!

Každopádně, shrnutí za Paříž. Výlet mě stál hodně sil, jak fyzických, tak psychických. Konference byla šílená a už mě tam nikdy nikdo neuvidí. Když budu zcela upřimná, tak organizace stála dost za houby. Lucka za to nemůže, byla jen prostředník, ale ta hlavní delegátka to teda měla těžce na háku. Počasí mě nehorázně nas.. naštvalo, protože mi to zkazilo celý výlet. Paříž jako taková je... jiná, než jsem čekala. Památky pěkné a díky hnusnému počasí tam nebylo tolik lidí, ale čekala jsem něco víc. Já nevím, jak to říct.. Prostě díky krásným fotkám Paříže čekáte zázrak, nádheru, dokonalost.. a ono to je ve výsledku jinak. Kolem památek bylo hezky, ale jinak špína, odpadky, smrad.. jednoduše fuj. :D Líbila se mi organizace Paříže, fakt jako klobouk dolů - dopravní provoz mají dobře korigovaný, samé semafory, přechody.. jednoduše dobře přizpůsobeno turismu. I když ty semafory nakonec byly dost na obtíž, nedovedu si představit, že tam chodím 2km přes město do práce.. to aby šel člověk o dvě hodiny dřív, aby to stihl, když vám padne na semaforu červená, je zle.. :D co se mi fakt líbilo byly ty skútry na každém rohu.. bylo by fajn na nich jezdit, je to takové.. elegantní, dopravovat se po Paříži na skútru! :) Co se mi nelíbí je ta špína, odpadky a plné koše úplně všude.. možná za tu zvláštní atmosféru trochu může ta kulturní a národnostní rozmanitost města, nevím. Další věc, co mne fascinovala je, že Pařížani snad nejedí (přišlo mi tam dost málo obchodů s potravinami), zato se asi pořád češou a dobře vidí (samá kadeřnictví a optiky) :D Upřímně ale mohu říci, že mi ten jednodenní výlet do Paříže stačil a už nijak netoužím se tam vrátit :) Místa, která jsem toužila navštívit jsem viděla, mám u nich alespoň jednu fotku a to mi bohatě stačí. Možná jsem jen nenatrefila na ten pravý zájezd.. asi celkově hodně ovlivnil mé vnímání Paříže, i to počasí.. ale nevím no, znovu se tam nehrnu. Jsem však ráda, že jsem to absolvovala s tak skvělými lidmi.. být v Paříži s nejlepší kamarádkou, ségrou a skvělou blogerkou, jakou je Verča, bylo moc fajn! :)

Co vy a Paříž? Byli jste tam? Líbí se vám?